R2016/228: Diskuse LK: K námitkám (penze)/1

19. září 2016 | 07.00 |

V rámci přípravné diskuse k 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání bedlivě sleduji připomínky k návrhu plně uzavřeného a plně zásluhového průběžného systému penzijního pojištění s jednotnou základní dávkou. Je jich tolik, že se nemohu vyjádřit ke každé zvlášť. Pokud někdo dá ucelenější kritický rozbor, rád jej zveřejním.

Vítám podněty směřující k upřesnění terminologie – např. zda nazvat motivační systém plně zásluhovým, nebo ekvivalentním. Myslím, že pro upřesnění je nejvhodnější říci, že se jedná o plně zásluhový systém, přičemž jeho zásluhovost je založena na ekvivalenci mezi tím, co kdo do systému odvedl, a co z něj čerpá.

Na řadu námitek vyplývajících spíše z nedůsledného promyšlení toho, jak by systém fungoval, odpovídám konkretizací některých prvků systému. Dnes se budu věnovat otázce, jak rozšířit plně zásluhovou a plně uzavřenou postgraduální nadstavbu ke stávajícímu penzijnímu systému tak, aby byl transformován celý penzijní systém:

Představme si nyní, že již existuje funkční a fungující plně zásluhová a plně uzavřená postgraduální nadstavba penzijního pojištění, v realitě však přežívá stávající průběžný systém zastropovaný 65 lety. Otázka zní: Co dál? Jak (případně i postupně) reformovat celý systém? Jaké jsou alternativy změny?

První alternativou je, že stanovíme procento odvodů z vyplácených penzí na financování základní jednotné dávky a ihned spustíme celý systém plně zásluhového a plně uzavřeného průběžného systému s jednotnou základní dávkou. Budeme muset řešit pouze otázku určité distorze, která spočívá v tom, že procento zdanění v postgraduální nadstavbě bude patrně nižší než procento k ufinancování jednotné základní dávky, na druhé straně účastníci postgraduálního systému jednotnou základní dávku nepobírají. Ale tento problém není meritorní.

Druhou alternativou je najít nějaký postupný proces, který by umožňoval volbu mezi alternativami stávajícího a plně zásluhového systému. Například dát lidem ve věku 60 let možnost, že zůstanou v původním systému, nebo přejdou do nového systému, ve kterém budou mít nižší vstupní důchod, s takovýmto důchodem budou moci ukončit či omezit výdělečnou činnost a začít tento nižší důchod či jeho část pobírat, nebo vstoupit do již fungujícího systému plně zásluhové a plně uzavřené postgraduální nadstavby, ovšem s tím, že se zde postupně začne z procentuálního zdanění důchodů financovat základ (část) jednotné dávky. Takto se bude postupovat po pěti létech, až se postupně celý systém změní v plně rozvinutý systém, který navrhujeme.

Druhou alternativu považujeme za vhodnější, a to z následujících důvodů:

1. Tato alternativa nikomu nic nevnucuje. Každý si může vybrat.

2. Rozdíl ve výplatách při volbě, zda člověk zůstane v původním systému, či přejde do zásluhového, nebude příliš výrazný, pokud odejde v důchodu v 65 létech. Ale dá člověku větší možnost volby z hlediska souběžného pobírání důchodu, resp. části důchodu. (Pokud bude pobírat jen část důchodu, který by mu připadl v podstatě předčasným odchodem do důchodu v 60 létech, započítávala by se nevybraná část do toho, co vkládá do postgraduálního systému.)

3. Rychlost, s jakou bude systém nadstavby rozšiřován na celý systém penzijního pojištění (jak rychle původní systém "pohltí") lze volit podle reálného vývoje situace. Patrně se ukáže, že systém, který navrhujeme je mnohem výhodnější, a lidé prostě začnou vyžadovat, aby do tohoto systému mohli vstoupit.

4. Právě to, který ze systémů budou lidé volit, umožní vhodně nastavit jednotnou základní dávku. Zde je vhodné připomenout, že existuje určité optimum zdanění penzí z hlediska maximalizace jednotné základní dávky. Pokud bude zdanění nízké, vybere se méně prostředků z celkového objemu výplat, pokud však bude příliš vysoké, sníží se motivace (a nejen motivace, ale i prostředky z částečných výplat penzí, které může člověk využít k investování do svého lidského kapitálu, tak, aby si uchoval schopnost být výdělečně činný na profesních trzích). V důsledku toho se pak odvede do průběžného rozdělování výplat méně a menší bude i jednotná základní dávka. 

5. Především se však v diskusích k navrhovanému systému (a to nejen, až bude zaváděn, ale podstatně dřív, vlastně již nyní) ukáže, že plně zásluhový a plně uzavřený průběžný systém penzijního pojištění s jednotnou sociální dávkou je mnohem a mnohem výhodnější jak pro ty, co mají vyšší příjem, tak i pro ty, co mají příjem nižší. Každý si bude moci udělat propočet (k tomu mj. provádíme již nyní příslušné simulace). (Odpadne tak mrtvá větev diskusí, v nichž je hlavním argumentem uctívání stereotypu, předpojatost a neochota vnímat.)

6. Z toho, co si bude moci každý ověřit, vyplyne, že současný systém velkou většinu lidí připravuje o značné finanční prostředky. Nikoli tím, že by je lidem nedobrovolně odnímal (i když i k tomu v systému částečně dochází), ale především tím, že neumožňuje, aby tyto prostředky byly vytvořeny navíc. Z makroekonomického hlediska se přitom do HDP započítává jak vytvoření toho, z čeho plynou výplaty navíc, tak potom i následující vyšší spotřeba těmi, kteří tyto prostředky získají. Přitom - a to je důležité si uvědomit -, že tato spotřeba v případě lidí vyššího věku bude právě v oblasti těch statků a služeb, které jim umožní prodloužit období jejich produktivního uplatnění, tj. podpoří právě rozvoj (vzestup, expanzi) produktivních služeb.

(Pokračování reakcí na některé další námitky vůči navrhovanému systému)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: R2016/228: Diskuse LK: K námitkám (penze)/1 honza 19. 09. 2016 - 07:29