R2016/224: Diskuse LK: Sirůček ke kritikům/2

15. září 2016 | 07.00 |

V rámci přípravné diskuse k 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejňuji reakci Pavla Sirůčka na polemiku k jeho článku uveřejněném v časopisu Marathon:

http://valencik.cz/marathon/16/Mar1604.htm

a na pokračování na též tomto blogu.

Články Jana Zemana a Pavla Janíčka byly zveřejněny též na tomto blogu.

K Honzovi, Pavlovi etc. i k pokračující tragédii korektního pokrokářství – 2. část

Pavel Sirůček

S Pavlem J. se už léta letoucí (naoko zuřivě) hádáme ohledně trestu smrti i ohledně držení střelných zbraní. Stal se z toho vlastně už tradiční folklór našich tradičních pátečních sedánek. Trest smrti údajně vůbec nic neřeší a kriminalitu prý nikterak nesnižuje. A nejdůležitější je vždy prevence ... Ve skutečnosti ovšem samozřejmě řeší i snižuje, neb je trestem nezvratným a alespoň odsouzený už tudíž nemůže společnosti nikdy uškodit (Nikdy totiž nelze vyloučit, že uteče, nebo že jej kdosi pokrokářsky nakonec někdy propustí a on se dopustí recidivy). Hrozba definitivního trestu obvykle mnohé od činu samotného sice neodradí, nicméně trest smrti má taktéž své nepopiratelné ekonomické, ale v neposlední řadě i morální opodstatnění.

Dále neustále opakuji, že ve správně fungující společnosti opravdu není vážný důvod k většímu ozbrojování řadových občanů (kromě sběratelských, sportovních, mysliveckých apod. účelů). Všechny slušné občany má chránit, a to samozřejmě dobře chránit, stát a jeho náležitě fungující instituce. Leč dnešní kapitalismus určitě není oním správně fungujícím, a ani bezpečným a stabilním, uspořádáním. Co má obyčejný člověk udělat pro svou ochranu a bezpečnost, tady a teď, když naprosto oprávněně narůstají jeho obavy? Obavy o sebe, obavy o své blízké, ale samozřejmě i oprávněné obavy o majetek. Má pouze trpělivě vyčkávat (a jednou za čas vhodit do volební urny "ten správný" lístek), až se automaticky rozhostí idylický eden socialistické samosprávné společnosti, i s tzv. "novým člověkem"? S údajně marxistickým vědomím toho, že zbraně přece vůbec nic neřeší ...? Pomůže oloupenému, zmrzačenému či zavražděnému marxistická pravda, že přece žije v kapitalismu, a nemůže se nikterak divit, že k něčemu takovému zde dochází? Má na pachatele, zloděje, útočníky, vrahy vždycky nahlížet jako na své vykořisťované bratry, kteří jsou pouhou nevinnou obětí ziskově orientovaného soukromovlastnického systému? A teze, že více zbraní ve společnosti rovná se automaticky větší zločinnost i údajně větší ohrožení pro všechny, je přímo vzorovou ukázkou scestnosti, iracionality a fanatické posedlosti korektních pokrokářů. I oblíbená argumentace statistikami USA. Ono je to spíše naopak. Kdyby v USA bylo legálních zbraní méně, tak by zločinnost stoupla, a nikoli zmizela, jak pokrokáři naivně věří. Někdo holt zbraně rád nemá ...

Rozhodně by neměl zůstat přehlédnut a neoslyšen apel na zachování a udržení tradice lidové myslivosti, což považuji i za důležitý politický úkol, a to úkol i navýsost levicový. Určitě to sice není nejzásadnější téma dneška (a ani volební kampaň pouze na tomto samozřejmě stavět nelze), nicméně, proč dobrovolně přenechávat i tento prostor jiným? Což platí taktéž pro boj za zachování tradice českého piva a našich českých a moravských hospod. Že jde o téma podružné, spíše úsměvné, ryze populistické a málo "seriózní", které má být obhospodařováno obskurními subjekty na periferii politického spektra či pouze zájmovými sdruženími? Proč? Aby vážená politická strana neztratila na své údajné vážnosti a serióznosti v očích městských liberálů a salonních intelektuálů? Hlavně nebýt populističtí ... Proč už dávno KSČM nestojí v čele širšího hnutí za návrat ke kvalitním potravinám (ale i k potravinové soběstačnosti), za kvalitní české i moravské pivo (a jeho všestrannou podporu, v čele s podporou především piva čepovaného) a zachování i utužení kultury našich tradičních hospod, hospůdek a pivnic? V pražských kavárnách by politické body tímto nezískala, leč na venkově, nebo na malých městech? Nakonec i brexit jasně ukázal, že normální lidé žijí především na venkově a v menších městech, líhní korektního pokrokářství jsou liberální velkoměsta. A tak úlevy pro čepované pivo mazaně navrhuje A. Babiš. Sice mu mnozí posměšně spílají do populistů, ale koho toto salonní kejhání bude zajímat, až volby opravdu vyhraje? A pozitivní vliv piva (coby moku vskutku bytostně levicového) na utužování lidské pospolitosti, té naší obzvláště, je neoddiskutovatelný. Kdo ho vidět nechce nebo nemůže, toho žádné tradice nepřesvědčí ... 

Za zcela zásadní považuji boj levice proti pokračující nebezpečné financializaci světa. K čemuž náleží i velmi obezřetný postoj vůči bezhotovostním platbám a kartám všeho druhu. Osobně upřímně nenávidím (ani zásadně neužívám) platební a obdobné karty. Ani jsem nikdy nenaletěl na údajnou výhodnost nějaké půjčky. Což však samozřejmě opravdu není vůbec to nejdůležitější. Ve hře je mnohem, mnohem více. V čím zájmu se omezování hotovostního styku a normálních (nicméně zlatem ani prací nepodložených) peněz především děje? A má toto skutečně pro normální lidi práce pouze údajně samé úžasné výhody? Co bude důsledkem, a co bude následovat potom? Jde opravdu o objektivní trend a naprostou nevyhnutelnost, proti které je naprosto pošetilé jakkoli se stavět? Nebo je nám uvedené pouze programově naléváno neustále do hlav? Kým, a proč? Pavel J. připomíná, že politická levice by se neměla stavět proti pokroku a úsměvně bojovat např. za návrat běžců s praporky před osobními auty. V případě sílící financializace světa, včetně cíleného tažení proti hotovosti, však opravdu o žádný pokrok, ani o objektivní nevyhnutelnost, nejde. A úsměvné to už není vůbec. Naopak.

Nyní k otázkám fundamentálnějším. Pavel J. podrobuje elaborát kritice z marxistických pozic. A neb Pavla J. dobře znám, nebudu se alibisticky nikterak vykrucovat, že samotný termín marxismus bývá v současnosti interpretován (a častěji spíše desinterpretován) různě. Jde o původní ideje Marxe (& Engelse), o marxismus-leninismus (nebo i stalinismus), o neo- či postmarxismus, kulturní tzv. marxismus aj.? Co má Pavel J. na mysli pravděpodobně tuším, především marxistickou metodologii a světonázor. A připouštím, že v mnohém kritizuje naprosto a zcela oprávněně. Už opravdu nesdílím marxistický (přehnaný) optimismus ohledně dějin, pokroku a zejména až těžkou naivitu ohledně člověka. Ani (přehnané) liberální konsekvence marxismu.

(A pokud by marxismem byl míněn soudobý kulturní tzv. marxismus, opravdu velmi nerad bych se dožil toho, že bych byl – byť jen v žertu či nadsázce – za takovéhoto "marxistu" někdy označen. Aneb, jak s oblibou v jistých okamžicích říkával můj oblíbený, a ve své době legendární, učitel VN: "Never more!". Pamětnící vědí.) 

A už vůbec idealisticky (pardon, samozřejmě materialisticky) nevěřím v brzký příchod sociálně spravedlivějšího uspořádání. Hlavní problém přitom spočívá v subjektu, v člověku, v lidech samotných. A sebekriticky zahanbeně přiznávám, že se mou hlavou někdy dokonce honí i pochybnosti (dozajista nemarxistické), zda-li náhodou nebude kousek pravdy na tezi (ještě méně marxistické, možná malthusiánské a dokonce občas konspiračně přisuzované i nové tzv. levici), že problém spočívá v tom, že se zkrátka lidstvo přemnožilo ... Tudíž se, z ultrakonzervativních pozic, alespoň rád oddávám slastně uklidňující iluzi "starých, dobrých časů a pořádků", včetně tradicionalismu, autorit i národa.

Ovšem, musí výše přiznané být pouze naprosto nerealistickou iluzí a fikcí? Existuje přece též konzervatismus revoluční, který chce zásadní přeměnou obnovit řád, pořádek i jistoty. Stále trvám na tom, že největším omylem a neštěstím socialistické ideologie (v teorii i praxi) bylo, a stále je, přílišné sepětí s liberalismem, a příliš, příliš málo konzervatismu i zdravého tradicionalismu. Argumenty Pavla jsou mnohdy pádné a byly by možná i správné v odlišném systému. Nicméně žijeme, tam kde žijeme, a musíme se alespoň bránit. Tady a teď. S čímž souvisí též termín "Izraelizace Evropy", který jsem samozřejmě nevymyslel. Mainstreamová média do nás vtloukají, že na chaos a každodenní teror si už i v Evropě musíme zvyknout. Jako na běžnou součást života. Je to prý nezbytná daň za ... (Vlastně za co? V neposlední řadě za projekty a vize korektně pokrokářských pošuků). A sluníčkářští morální imperialisté nařizují, abychom se ani nebránili, musíme přece vždycky zůstat lidsko-právními humanisty.

Pavel J., mimo jiné, konstatuje, že "celou Evropu neohrožuje nějaký chybný manévr jednoho politika ...". No, jak se to vezme. Zvláště marxisté totiž mívají v oblibě nedoceňování úlohy osobností. Nechci se pouštět do úvah, zda a) jde o vadu samotné marxistické metodologie, nebo b) o problematickou a nedůslednou interpretaci (sám se přikláním spíše k odpovědi b)). Argumentovat by šlo i z pozic teorie systémů či chaosu. Opravdové velké a silné osobnosti v dějinách sehrávali (a sehrávají i budou sehrávat) roli mnohdy zcela klíčovou, a v daném koridoru vývoj minimálně významně usměrnili či popostrčili. Někdy i mnohem, mnohem více ... Velké osobnosti, včetně skutečných politiků spoluvytváří realitu (a buďme vděční za našeho současného p. prezidenta i za p. prezidenta předchozího). Jak by asi historie vypadala namátkou bez – bez ohledu na to, zda je hodnotíme kladně či zcela opačně – Napoleona, W. S. Churchilla, nebo takového Gorbačova? A co charismatičtí mačové typu F. Castra či H. Cháveze? Jsou opravdu nahraditelní? Německá kancléřka Merkelová (a další eurokratičtí bossové) se ocitla v nesprávný čas na nesprávném místě. Možná by byla – pro mnohé – i vcelku obstojnou političkou pro stabilní a poklidné časy, leč nikoli pro přelomové a zásadní okamžiky. Její činy a politika velmi negativně ovlivnila, a zle (přímo zločinně) poškodila, skutečně Evropu celou. I celý svět. Netvrdím samozřejmě, že je A. D. Merkelová všemocná, ani to, že její počínání nevyhovuje zájmům USA a (velko)kapitálu. Ani zcela nezavrhuji úvahy o záměrném nařeďování obyvatelstva Evropy, ať už z důvodů konstrukce "nového Evropana" a projektů pokrokářské nové tzv. levice, kterou by tito umělí "noví Evropané" údajně měli volit, nebo ... Nemyslím si ovšem, že je kancléřka Merkelová konspiračně kýmsi 100 % řízená (či vydíraná apod.) – hlavní problém spatřuji v tom, že ona asi i sama pevně věří, že koná osudové dobro a má své korektně pokrokářské dějinné "poslání" (Samozřejmě, že nyní už nechce ztratit tvář a udržení politické aj. moci je taktéž v neposlední řadě notně lákavé). Oni to obvykle skoro všichni korektní pokrokáři přece myslí dobře. Dobře pro úplně všechny lidičky, srdíčka, dušičky, kytičky i zvířátka. A to je na pachatelích korektně pokrokářského dobra a celé tragédii korektního pokrokářství patrně to vůbec nejtragičtější.

(Pokračování další částí příspěvku) 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář