R2016/215: Diskuse LK: Mertl-Valenčík k penzím

6. září 2016 | 07.00 |

Uveřejňuji další příspěvky v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Tentokrát v podobě výměny názorů mezi Janem Mertlem a mnou v souvislosti s vyjasňováním toho, o co jde v mnou navrhované penzijní reformě:

Jan Mertl:

Asi už chápu, jak to myslíte. Ve vašem systému by bylo možné perspektivně to, aby se postgraduální nadstavba  rozšiřovala až tak, že od určitého věku (a klidně může být třeba až 60 let, typicky však 65 let) nahradí klasický penzijní systém. To v rámci konceptu prodloužení produktivního uplatnění může (s výhradou různého přístupu v rámci sociálních a profesních skupin k otázce penzí) fungovat, zvláště pokud se stávající sociální pojištění transformuje do téměř výhradně invalidního principu (tedy kryjícího delší/trvalou ztrátu výdělečné schopnosti v produktivním věku).

Pozitivní vlastnost a v podstatě nutná podmínka takového kombinace by pak bylo to, (což by asi šlo), že by se v té stávající variantě podstatně snížilo pojistné, tak aby krylo pouze výskyt těch pojistných událostí před stanoveným minimálním penzijním věkem. To je další věc, že ve vašem konceptu by se z běžného (statutárního) důchodového věku stal de facto věk minimální, před ním by případná dlouhodobá neschopnost  (invalidita) byla kryta tímto redukovaným sociálním pojištěním a potom by se plynule přešlo do postgraduální nadstavby. To redukované pojistné zároveň zvyšuje motivaci ho platit a současně potom mít ještě zdroje na tu postgraduální nadstavbu.  

Akorát tam pořád není moc vyřešené riziko dožití – tedy doživotní výplaty starobní penze, ale pravda je, že tak jak systém popisujete tak to – možná – není až tak podstatné, protože jeho funkce je taková, že většina účastníků si v postgraduálním systému dostatečnou rezervu vytvoří a ti, kteří ne tak, by možná mohli být kryti z původního sociální ho pojištění nebo základní dávkou financovanou jak píšete ze zdanění – ale, to by se muselo spočítat kolik, by to vycházelo a kolik by takových lidí bylo.

Radim Valenčík

Začínáme si rozumět, ale přece jen pár poznámek:

1. To že mnou navrhovaný systém je založen na pojištění proti neschopnosti získat dostatečné prostředky k životu formou výdělečné činnosti je svým způsobem pojištění proti "starobní invaliditě" je pravda. Ale nemíchal bych ho se systémem pojišťujícím proti "příhodové invaliditě" (úrazům apod.).

2. Rovněž tak bych nesnižoval příspěvky do penzijního systému (byť bude i transformován tak, jak navrhuji). Naše společnost je totiž hodně deformována a přebytek, který se vytvoří přechodem k plně zásluhovému a plně uzavřenému průběžnému penzijnímu systému s jednotkou sociální dávkou bude možné využít (on se sám využije) k odstartování expanze produktivních služeb. Poskytně jim živonou půdu, ekonomický základ.

3. Mnou navrhovaný systém nepojišťuje proti "riziku nedožití", tj. proti tomu, že člověk do něj odvedl prostředky, ale zemře dříve, než je "v průměru" vyčerpá (příp. dokonce i než je začne čerpat). Postihne to zejména rodinu příslušného člověka (jemu by ty peníze byly stejně platné "jako mrtvému zimník"). Toto riziko by měla rodina ošetřit standardní komerční životní pojistkou nadprůměrně vydělávajících členů rodiny.

4. Ale naopak – "riziko dožití" je ošetřeno více než dostatečně. Výplaty ze systému jsou pochopitelně "doživotní".

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší