R2016/208: Diskuse LK: Byčánková: Zdravotnictví/4

30. srpen 2016 | 07.00 |

Uveřejňuji další příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autorem je Dagmar Byčánková  (pokračování série uveřejněné 30. a 31.7.):
Zdravotnictví II/2:

Dagmar Byčánková

3a.       Preference HCC před pojištěním

Uvažujme, zda bychom i tam, kde bychom si v situaci rozpadu plošného povinného pojištění nedokázali pomoci sami a potřebovali lékařskou pomoc, měli možnost platit za přijatou léčbu nikoli naráz, ale prostřednictvím HCC.

Vyjděme z definice přenesené ceny a uvažujme, že jejím vyměřovacím základem v případě přijaté zdravotní péče je přírůstek příjmu, který by odpovídal

i)          rozdílu mezi případnými nemocenskými / sociálními dávkami anebo invalidním důchodem a pracovním příjmem anebo

ii)         přírůstku pracovního příjmu.

Přenesenou cenu by tedy nebylo možné vyměřit např. u

i)          dětí a mladistvých bez vlastního příjmu,

ii)         osob, jimž přijatá služba pouze zlepší kvalitu života, ale nemá dopad na výši příjmu; jedná se zejména o případ vyléčení potíží, které neomezovaly pracovní schopnost, a o případ osob pobírajících dávky (důchodové i jiné), které v důsledku služby nedocilují dodatečných příjmů. (Možnosti dosažení ekonomických podmínek, jež by byly příznivé pro vysokou ekonomickou aktivitu ve skupině osob předdůchodového a důchodového věku, nechť jsou předmětem separátních úvah.)

Problém v tomto teoretickém vymezení vyměřovacího základu vyvstává i u příjmů nezávislých na zdravotním stavu, např. příjmů z pronájmu či kapitálových příjmů. Osoby pobírající pouze tyto příjmy by tak absurdně nebyly k financování prostřednictvím HCC způsobilé, protože přijaté služby by se na jejich příjmu nijak neprojevily. Pokud bychom na základě této úvahy připustili, že spíše než čistý přírůstek příjmu by měla být sledována aktuální výše příjmu vztažená k nějaké referenční hodnotě, např. zákonnému životnímu minimu, opustili bychom koncept HCC. Alternativně bychom museli uvažovat jiný vyměřovací základ, který bydokázal ocenit nefinanční přínos služby. Bohužel mě nenapadá, z čeho by měl být odvozen, aby nebyl příliš subjektivní a byl standardizovatelný a snadno aplikovatelný. Jednodušší zatím bude spokojit se s konstatováním, že z financování klasickým HCC by byly vyloučeny osoby, jimž služba nepřinese vyšší příjem. 

To, jaká část populace by v situaci rozpadu systémů povinného pojištění byla v příjmové situaci, která by jim umožňovala financovat přijatou péči pomocí HCC, by kromě četnosti příležitostí k ekonomické aktivitě záviselo i na cenách péče, které by však s mírou otevřenosti trhu měly klesat. Je otázkou, nakolik by stát mohl (spolu)financovat zdravotní péči části populace, u níž by HCC nepřicházelo v úvahu.

Lze si představit, že by bylo možné sjednat nepovinné pojištění pro případy, kdy by

i)          přijatá péče neměla dopad na příjem a nebyla hraditelná formou HCC, např. proto, že léčené potíže neomezují pracovní schopnost, klient nemá vyhlídku na návrat k ekonomické aktivitě, nebo

ii)         léčba byla příliš drahá a z přírůstku příjmu formou HCC nehraditelná.

Popsaný stav by měl zřejmě tyto důsledky:

-           vzrostla by snaha o prevenci, a tedy i poptávka po preventivní zdravotní péči, a patrně i po rozborech zjišťujících individuální zdravotní rizika a po navazující cílené péči,

-           tím, že by vznikla přímá finanční vazba alespoň na část zdravotní péče nekryté pojištěním, by vzrostly nároky na efektivitu této péče,

-           poptávka po efektivní péči by vyvolala poptávku po informacích o možnostech různých druhů léčby ve vzájemném porovnání,

-           následně by vzrostla poptávka po léčebných technikách stojících mimo hlavní proud lékařství, pokud by prokázaly svou efektivitu a bezpečnost,

-           na trhu poskytovatelů zdravotní péče by tím vzrostla konkurence, i proto, že by jejich služby byly méně omezovány tím, co pojišťovny proplácejí a co nikoli,

-           pojištění by pravděpodobně zdražilo, neboť by z něho byla hrazena spíše drahá péče a péče pro osoby ekonomicky neaktivní,

-           není však předem dáno, zda by výsledná průměrná úhrada za zdravotnické služby byla např. v ročním vyjádření v průměru vyšší, nebo naopak nižší než stávající zdravotní pojištění vyměřované procentem z příjmu a zvýšené o doplatky.

Tento stav může na mnohé působit jako sociálně naprosto nepřijatelný. Je však lepší postavit se důsledkům neudržitelnosti stávajících systémů než jimi být zaskočen. Popsaný stav má výhodu vysokého tlaku na skutečnou efektivitu léčby a vyšší motivace k prevenci a péče o vlastní zdraví. Mohl by pomoci otevřít trh zdravotní péče, který je v současnosti přeregulovaný, a přinést skutečný pokrok v aktivním udržování lidského zdraví a pokles cen. V důsledku tak nelze vyloučit, že by se společnost bez povinného pojištění velmi dobře obešla.

Navíc: je opravdu nevyhnutelné, aby plnění základních potřeb včetně zachování zdraví bylo čím dál nákladnější, ne-li zcela nedostupné? Jde opravdu o neměnnou zákonitost? Domnívám se, že ne. 

3b.       Kontrolní úvaha o preferenci povinného zdravotního pojištění před HCC

Pro kontrolu uvažujme, jak by fungoval souběh systému povinného pojištění, k němuž by pouze přistupovala možnost využít financování prostřednictvím HCC. HCC by dávalo smysl jen v případech, kdy zdravotní pojišťovna určité plnění nehradí, příp. hradí jen plnění standardní, k němuž existují kvalitnější alternativy. HCC by tedy při zachování plošného povinného pojištění plnilo roli doplňkového financování či financování nadstandardních zdravotnických služeb.

Platí-li zároveň, že by péče byla v modelu HCC hrazena až z přírůstku příjmu příjemce služby, měl by model HCC svůj prostor omezen i segmentem klientů, kteří by měli potenciál dosahovat ještě po určitou dobu pracovního příjmu nebo tento svůj příjem zvýšit. Vyloučeny by tak byly případy osob v předdůchodovém a důchodovém věku, dětí a mladistvých bez příjmu a osob s problémy neomezujícími pracovní schopnost.  HCC by tedy neodstranilo nutnost plné úhrady výkonů, které by nebyly kryty pojištěním, ani by nebyly financovatelné z budoucího přírůstku příjmu.

Z uvedených důvodů se jeví, že při zachování povinného zdravotního pojištění by mělo financování prostřednictvím HCC poměrně omezený prostor.

4.         Otevření informačního prostoru

Výše popsaný vývoj – tedy posílení finanční vazby na péči o zdraví – by byl přirozeně doprovázen větší poptávkou po informacích relevantních pro zdraví. Je pravděpodobné, že spolu s tímto druhem informací by se začaly více šířit poznatky o technologiích, jež mají potenciál pomoci s překonáním problémů, jimž lidstvo čelí.

Jako příklad lze uvést již licencovanou technologii cold fusion, jaderné syntézy probíhající při pokojové teplotě, s jejíž pomocí lze z 1 litru vody vytápět dům po několik let, dále např. možnost vyvrtat studně na Sahaře či získávat energii z fyzikálního vakua.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: R2016/208: Diskuse LK: Byčánková: Zdravotnictví/4 honza 30. 08. 2016 - 08:06