R2016/243: Diskuse LK: Blahout: Chyby v myšlení/8

6. říjen 2016 | 07.00 |

Uveřejňuji další příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autorem je Michal Blahout, pedagog a doktorand na VŠFS.

Behaviorální ekonomie a chyby v lidském myšlení – 8. část

Michal Blahout

Úvodní poznámka:

Cílem tohoto pracovního textu je upozornit na některé časté chyby v lidském myšlení, a to zejména v souvislosti s otázkami kultivace lidského kapitálu.
Reprezentativnost:

Je braní určitého jevu ne podle toho, jaký je, ale jaký se nám jeví. Tedy pokud si o něčem uděláme předsudek, budeme se ho držet i nadále. Například pokud se nějaké dítě v očích investorů dobrá, tak mají tendenci podceňovat špatná rozhodnutí, která tato firma učiní. Tento jev může vidět například i ve školství. Pokud je dítě učitelem vnímáno jako chytré, mnohem lépe pak získává dobré známky.

Jídlo, podávané z lepšího nádobí chutná lépe. Když do jednoho kelímku nalijete Coca-Colu a do druhého Pepsi a necháte lidi určit, která jim chutná více, vyhraje Pepsi. Pokud kelímky opatříte logy, vyhraje Coca-Cola. Můžeme říci, že je to kvůli asociacím, ale je to racionální jednání?

Osobně mi tato a předešlá chyba přijdou hodně podobné, či provázané. Tedy by to chtělo lépe vydefinovat, nebo z toho udělat chybu jednu.

Leč daly by se dobře empiricky ověřit. Napadlo mě to kdysi na ochutnávce čajů. Můžeme vzít skupinu pokusných subjektů na degustaci vín či na ochutnávku výběrových čajů. Ideálně na ty čaje do čajovny, přičemž by nevěděli, že se jedná o experiment. Uvařila by se jedna velká várka čaje a ta by se rozlila do různých konvic. Jak to na takových akcích chodí, tak by nějaký "znalec" čajů vždy odvyprávěl historii daného čaje, jeho kvalitu, popsal chuť, kterou by měl mít a pak nalil každému hostu vzorek na ochutnání. Postupně by se šlo od těch horších po ty nejlepší. Degustátoři by si dělali poznámky, jak je ostatně zvykem, jak který čaj chutnal, zda cítili popsanou chuť atd... (Na stupnici od 1-10) Uvidíme, zda ten samý čaj budou hodnotit stejně nebo se nechají ovlivnit popisem.

Návrh od osoby, kterou člověk nemá rád, bude odsuzovat ještě dříve, než si ho přečte nebo se nad ním zamyslí. Stejně tak, když někoho člověk považuje za hlupáka, tak pro hlupáka bude mnohem těžší se v očích daného člověka projevit chytře. Když jednu a tu samou věc řekne někdo, koho člověk považuje za chytrého a někdo, koho považuje za hlupáka, tak tu samou věc bude hodnotit jednou jako chytrou věc, jindy jako hloupou.

Předsudky:

Neustále je nám vtloukáno do hlavy, že předsudky jsou špatné, že bychom neměli soudit před poznáním atd... Dalo by se s nadsázkou říci, že boj proti předsudkům je největším bojem z přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Předsudky jsou škodlivé, ale ne tak, jak je nám vtloukáno do hlavy. U bojovníků s předsudky se klasicky projevilo extrémní myšlení a boj proti škodlivým dopadům předsudků vystupňovali až do boje proti předsudkům, jako takových.

Předsudky mají v lidském smýšlení své místo. Bez nich by lidstvo nikdy nepřežilo. Předsudky vycházejí z instinktivního jednání. V minulosti, když pračlověk potkal na procházce lva, tygra, medvěda nebo jinou šelmu, tak i když toho konkrétního lva neznal, se řídil předsudky, které o lvech všeobecně měl a utekl. Chudák lev byl možná vegetariánem a cítil se ukřivděný. Náš pračlověk se mohl zastydět a říci si, že nebude jednat podle předsudků a jít daného lva poznat a udělat si na něj názor, až by se lépe poznali. Pokud by se našli takto jednající jedinci, tak by jejich vliv na lidský genofond nebyl významný.

Předsudky nám pomáhají se lépe rozhodovat v situacích, kdy nemáme čas, informace nebo obojí pro kvalifikované rozhodnutí. (ano, málo které rozhodnutí je opravdu kvalifikované. Pozor na past 100%) Sice se můžeme dopustit chyby, ale její pravděpodobnost to snižuje. Škodlivé jsou předsudky až v okamžiku, kdy přetrvávají i v situacích, kde již máme dostatek času a informací na kvalifikované rozhodnutí.

Ukažme si to na příkladu:

Jste trenérem běžeckého týmu a musíte rychle obsadit jednoho místo, aby tým mohl běžet štafetu. Máte dva zájemce a jediné, co o nich víte, je jejich rasa. Jedná se o Bělocha a Černocha. Koho vyberete, aby běžel ve vašem týmu? Logicky černocha, jelikož tam je větší pravděpodobnost, že bude lepším běžcem. Bělocha byste zase vybrali do plaveckého týmu. (to není projev rasismu, prostě to tak je a stačí se podívat na záznamy z těchto sportů, která rasa v nich dominuje.) Ano, může být skvělý bílý běžec a skvělý černý plavec, ale pravděpodobnější je opak. Za normálních okolností by si je trenér otestoval, kdo lépe běhá a podle toho zařadil do týmu. Škodlivé by byly předsudky v okamžiku, když by se trenér držel volby černocha i v okamžiku, kdy by měl k dispozici výsledky výkonnostních testů, které říkají, že bílý je rychlejší. Stejně tak při plavání. Když budeme znát jen rasu uchazečů, tak je správné zvolit bělošského zájemce. Když k rase budeme znát i jejich postavy, přičemž bělošský uchazeč má silnou nadváhu, kdežto černošský uchazeč je ve skvělé formě, tak zvolíme černocha. V okamžiku, kdy se dozvíme další informace, třeba, že černoch neumí plavat, tak zvolíme bělocha.

Plane z toho zjištění, že člověk se rozhoduje podle dostupných informací. Když nemá dostatek informací, tak se rozhoduje podle předsudků, které mu pomáhají minimalizovat pravděpodobnost chyby. Předsudky jsou škodlivé až v okamžiku, kdy je upřednostňováváme nad informacemi. Bohužel v současné době je kvůli projevu extrémního myšlení zapovídáno podle předsudků jednat i v okamžiku, kdy jsou jediným vodítkem a lidé pak paradoxně volí tu méně pravděpodobnou variantu, aby ukázali, že podle předsudků nejednají, případně se odmítnou rozhodnout vůbec, což vyjde nastejno.

Pochopitelně někdy se může stát, že daný předsudek není opodstatněný. To ale není chyba předsudků jako takových. Často se setkáváme s mylnými informacemi nejen ve vztahu k předsudkům.

"Ne, nemusí to tak být, ale většinou to tak je a to je to důležité."

Proč se lidé odmítají řídit předsudky, i když je to v daný okamžik smysluplné? Odpovědí může být kognitivní nesoulad. Tuhle jsem na internetu narazil na takový příběh:

Otec jeden se svých synem vlakem a ten se syn se neustále diví: "Podívej tati, stromy. Podívej tati, mraky na nebi." Otec se vždy jen usměje, jako by syn dokázal něco obdivuhodného. Paní, co sedí vedle, vyjádří otci svou soustrast, že má mentálně postiženého syna. Otec k paní prohlásí: "Můj syn je poprvé v životě úplně zdravý. Do teď byl totiž slepý." Ponaučení: Nikdy nesuď, jelikož nevíš, jak se věci mají.

Paní v příběhu se dotkla citlivého místa a projevila se tak jako špatný a necitlivý člověk. A lidé nechtějí být považováni za necitlivé a špatné lidi. Každý sám sebe vidí jako toho dobrého a spravedlivého a neradi by se ocitli na druhé straně. Proto nebudou soudit, i když tohle je situace, která se může stát jednomu z milionu.  Ovšem když nebudou jednat podle předsudků, tak se budou mýlit mnohem častěji, ale to si nebudou muset dávat za vinu.

Jinými slovy: když budeš jednat podle předsudků, může se stát, že se projevíš jako debil. A nikdo nechce být za debila (kognitivní nesoulad).

(Pokračováním dalším dílem série)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář