R2016/194: Diskuse LK: Rokytka: "Pěrestrojka"? Ne!

15. srpen 2016 | 07.00 |

Uveřejňuji další příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autorem je známý publicista Milan Rokytka:

Lidský kapitál a investice do vzdělání očima ekonomického publicisty

Milan Rokytka

Bez znalosti historie ekonomických teorií a jejich popularizace včetně popularizace historie jejich aplikování v společenské a státní realitě asi nelze očekávat pozitivní východ ze současné krize (a Země se třeba změní na skladiště jaderného odpadu pro vypočítané a vypočítavé mimozemské civilizace). Odvrátit tuto aktuální hrozbu jistě stojí za trochu té intelektuální námahy, a proto snad lze očekávat vlídné studium i této ryze novinářské analýzy a úvahy.

Na sklonku minulého století začala být v zpravodajských, akademických a později i politických a dalších decizních kruzích populární teorie konvergence, dle které měl tzv. socialismus zdegenerovaný na státní kapitalismus a kapitalismus - zregulovaný pod tlakem socialismu v západní Evropě sociálním státem - bezbolestně konvergovat "v to nejlepší z obou systémů v rámci tzv. Evropského domu". V kruzích gorbačovských ekonomů se tomuto utopickému procesu říkalo "perestrojka" s cílovým stavem jakéhosi tržního socialismu v Euroasii a pak na celém světě.

Vůdčí akademickou osobností této utopie byl Abel Aganbegjan, jeden z klíčových ekonomických poradců M. S. Gorbačova a tak se zřizovali nejdříve ve Vídni a pak v zemích socialistického bloku Prognostické ústavy, které měly dokazovat a připravovat "nevyhnutelnost tohoto objektivního společenského procesu zajišťujícího evropský a světový mír i bezpečnost":

"Je možné, že v sovětské realitě bylo centrální plánování opravdu spojeno s byrokratickou svévolí, ale ztotožňování obou je vážnou chybou. Ukázali jsme si však postupně, že centrální plánování nemusí být svévolné, že je lze naopak provádět na základě přesně definovaných postupů výpočtu sociálních nákladů.

Vynaložili jsme velké úsilí, abychom ukázali, že společenská racionalita účtování na základě pracovní doby je nadřazena racionalitě trhu. A že neexistuje nutná souvislost mezi používáním rovnovážných tržních cen u spotřebního zboží (které navrhujeme jako jednu složku celkového systému plánování) a rozkladem socialistického vlastnictví tím, že podnikům bude poskytnuta neomezená autonomie.

Je jedna věc říkat, že podniky mají svobodně jmenovat manažery, demokraticky organizovat svou práci a iniciativně přicházet s návrhy na nové produkty, a zcela jiná věc požadovat, aby jednaly jako nezávislé entity a vypracovávaly své vlastní plány na základě signálů trhu. Pokud se jim dovolí sehrávat druhou z těchto rolí, pak demokratická kontrola dění v podniku bude pravděpodobně první věcí, která bude odsouzena k zániku."

Úvahy podobné Aganbegjanovým (a Dolejšovým, který je dnes oprášil, ačkoliv snad vidí, kam dospěly – pozn. Milana Rokytka.), které zatěžují problém tím, že implicitně ztotožňují ekonomickou racionalitu s tržními procesy, určitě ekonomickou reformu socialismu dezorientují.

V posledních několika letech jsme mohli vidět, kam vede tato logika: ke kolapsu veškeréhoefektivního ekonomického plánování, pádivé inflaci, celkovému rozpadu ekonomiky, masové nezaměstnanosti a nakonec k triumfu kapitalistické restaurace. ´Refoma´ socialismu směrem k tržnímu hospodářství byla pro pracující třídu v postižených zemích bezprecedentní ekonomickou katastrofou!

V celosvětovém měřítku znamenala znovuobnovení nadvlády těch několika kapitalistických mocností, které vládly světu před rokem 1917.

Na politické úrovni vedla k vytvoření situace, v níž socialistické hnutí a organizovaná pracující třída byly prakticky donuceny vyklidit scénu. Když socialismus odešel, jaká naděje, kromě fašismu a socialismu, zůstává těm, co nic nemají?

"Nic, pokud to nebude socialismus radikálnější, demokratičtější a rovnostářštější než cokoli, co zde bylo předtím, socialismus založený na jasných ekonomických a morálních zásadách, který se nevzdá své integrity ve prospěch demoralizujících mýtů trhu," vysvětlují společenští vědci Paul Cockshott a Alvin Cottrell v Nová cesta k socialismu (původně ke komunismu).

Stručně řečeno dnes máme korporátní fašismus kombinující to nejhorší z obou systému a válku za globální hegemonii Americké říše na krku. Evropa je přitom na žebříčku zahraničně-politických priorit Republikánů i Demokratů až na třetím místě, takže bude vyššímu cíli bez rozpaků a váhání obětována ve válečném konfliktu a taktické jaderné výměně, testující nové raketové systémy a jejich ochranu před kyberútoky.

Pražská kavárna, sluníčkofašisté, včetně několika komunistů tomu tleskají, neboť jsou ochotni nás i sebe obětovat "nejvyššímu cíli".

Seznam další použité literatury:

Plevza,Viliam: Vzestupy a pády. Gustáv Husák prehovoril. Tatrapress, Bratislava 1991

Prečan,Vilém(ed.): Svědectví o rozpadu socialistického společenství. Soudobé dějiny. Časopis Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Praha 1998. Roč. 5, č. 4

AFG – Archiv Nadace M.S.Gorbačeva v Moskvě

AA – archiv autora – rozhovory s M. S. Gorbačevem, G. Šachnazarovem, V. Filippovem, M. Jakešem a J. Fojtíkem

a orální zdroj Ing. Jan Šolta,CSc.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář