R2016/171: Diskuse LK: Blahout: Chyby v myšlení/3

23. červenec 2016 | 02.32 |

Uveřejňuji další příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autorem je Michal Blahout, pedagog a doktorand na VŠFS. Toto je poslední ze tří částí:


Behaviorální ekonomie a chyby v lidském myšlení – 3. část

Michal Blahout

Úvodní poznámka:

Cílem tohoto pracovního textu je upozornit na některé časté chyby v lidském myšlení, a to zejména v souvislosti s otázkami kultivace lidského kapitálu.

Past stoprocentnosti:

Na každý výrok, jev či tvrzení lze najít případ, kdy toto tvrzení neplatí. Tedy nic není stoprocentní, přesto lidé mají tendenci věci jako stoprocentní vnímat. Když se pak najdou příklad, kdy dané tvrzení neplatí, tedy že není stoprocentní, mají pocit, že toto řešení vyvrátili.

Vše jde zpochybnit a vše je z nějakého pohledu napadnutelné. Přesto jsou situace, kdy musí dojít k rozhodnutí. V těchto situacích pak není podstatné, zda je jev stoprocentní, ale zda platí ve většině případů.

Tato chyba se často projevuje v situacích, kdy je představeno řešení nějakého problému, či návrh na zlepšení. Jakákoliv chyba či nedostatek mají za následek, že dané řešení je zamítnuto, přestože v porovnání se současnou situací by to znamenalo zlepšení.

Příklad:

Problém: vězeňský systém stojí moc peněz.

Řešení: Lidé, kteří spáchají trestný čin, by neměli být odsuzování na roky odnětí svobody, ale na náhradu škody, kterou způsobili a to formou práce pro společnost. Tedy člověk, který spáchá trestný čin, půjde do vězení, kde ale nebude na určenou dobu, ale do doby než svojí prací zaplatí odškodné oběti a státu náklady na trestní řízení a jeho bytování. Například prací na revitalizaci, v továrně na třídění odpadu atd...

Námitka: Někteří lidé by za svůj život nebyli schopni zaplatit způsobenou škodu.

Kvůli této námitce pak není řešení přijato, přestože ve většině případů by to problém řešilo.

Kognitivní nesoulad:

Lidé často mají o nějakém jevu svoji představu, která se ovšem neshoduje se skutečností. Když jsou pak se skutečností konfrontováni, tak to v jejich mozku vyvolává nepříjemný pocit rozporu zvaný kognitivní nesoulad. Tento pocit je tak nepříjemný, že se ho lidé snaží nějakým způsobem zbavit, například ignorováním nepříjemné informace, či hledáním nějaké výmluvy.

Nejčastěji se tato chyba projevuje při sebehodnocení, kdy lidé, kteří mají malé schopnosti v nějaké oblasti, je vnímají jako větší, než ve skutečnosti jsou. Když se pak dostaví selhání, popřípadě je někdo upozorní na jejich neschopnost, tak to u nich vyvolá kognitivní nesoulad.

Příklad:

Člověk si myslí, že je dobrým hráčem nějaké hry. Dokud hrál proti počítači, tak s přehledem vyhrával. Když pak začne hrát hru proti lidským protivníkům, tak začne prohrávat. Realita a jeho vlastní představa o ní jsou jiné a to vyvolá kognitivní nesoulad. Daný člověk pak má tendenci svádět své selhání na externí faktory, jako špatná mapa, soupeř měl štěstí, soupeř podvádí atd...

Člověk si myslí, že je dobrý malíř. Když pak ostatní jeho obraz odsoudí jako mazanici, tak si namlouvá, že to oni nerozumí umění.

Student po neúspěšné zkoušce místo toho, aby přijmul realitu, že to neumí, si bude nalhávat, že dostal špatnou otázku, učitel si na něj zasedl atd...

Toto jsou běžné příklady, kdy kognitivní nesoulad má dopad na běžný život člověka a týká se jen jeho samotného, ale mohou být i dopady celospolečenské. Například při veřejné volbě, když občan volí špatně (volí populisty, kteří opravdové řešení nenabízí), tak místo toho, aby přiznal svou chybu v podobě špatné volby, tak to svede na politika, který ho zklamal. V příští volbě jde a zase dá hlas populistovi. Za problémy státu nemohou politici, ale voliči, kteří je volili.

"Lidé dají vždy přednost příjemné lži před nepříjemnou pravdou."

Stejně tak řešení některých problémů vyžaduje těžká rozhodnutí. Kdy pro větší dobro je nutno spáchat menší zlo. Pro spoustu lidí by taková volba byla velmi náročná a projevil by se tak u nich kognitivní nesoulad, kdy lidé buď odmítnou jednat, aby si mohli nalhávat, že jsou v tom nevině nebo sáhnou po tom nejsnadnějším a nejrychlejším řešení, které v důsledku jen problém posune dál.

Například hladomor v Africe, problémy na Blízkém východě atd... dané problémy musí řešit primárně tamní obyvatelé. Zásahy z venku nikdy nebudou úspěšné. Ovšem když se v médích objeví fotka utopeného či podvyživeného dítěte, tak to u lidí vyvolá silné emoce (afektivní heuristika), což vede ke kognitivnímu nesouladu. (Tyto emoce vytvářejí nepříjemné napětí.) Lidé pak sáhnou po nejsnadnějším řešení (přijmout migranty, poslat jídlo hladovějícím). Tato řešení sice utiší momentální kognitivní nesoulad, ale vyvolají větší problémy v budoucnosti. (přelidnění, šíření konfliktů)

Moderním myšlenkovým směrem současnosti je přesvědčení, že všichni lidé jsou si rovni, stejně schopní atd... Že mezi lidi jde dát rovnítko. To je pochopitelně nesmysl. Mezi jednotlivými rasami a národy jsou značné rozdíly. Afričané nejsou stejní jako Evropané a ti zase jako Asiaté. Tento rozdíl je dán kulturně-historickým a evolučně-enviromentálním vývojem. Když se pak ukáží rozdílné úrovně rozvoje (Evropa X Afrika), tak to někteří lidé mají tendenci omlouvat/vysvětlovat rasismem. Stejně tak ženy a muži mají různé vlohy pro jiná povolání a tedy jsou profese, kde nebude zastoupení mužů a žen 50/50. Opět toto si nechtějí připustit, jelikož je to v rozporu s jejich světonázorem a tak k vysvětlení používají genderovou diskriminaci.

V minulosti můžeme kognitivní nesoulad pozorovat v zápase církve a vědy, kdy věřící měli o světě nějakou svoji představu a věda ji začala svými poznatky zpochybňovat, což lidé nechtěli přijmout. Tedy i jasné důkazy nebyly přijaty, popřípadě se prosazovaly mnohem hůře. V současnosti pak toto můžeme pozorovat na boji kreacionalistů proti evoluční teorii. Zastánci kreacionalismu žijí ve světě, který řídí vševidoucí a všemohoucí bůh. Vše dobře dopadne a oni nenesou odpovědnost za své chyby, jelikož vše je součástí božího plánu. Evoluce tento pohled na svět nabourává a proto ji i přes nezvratné argumenty nepřijmou.

Typický projev kognitivního nesouladu. Svět je jiný, než ho vidím a to nehodlám akceptovat a tak si vymyslím nějaké vysvětlení.

Potvrzení:

Tento behaviorální předsudek vychází z předešlého. Aby se lidé vyhnuli kognitivnímu nesouladu, tak dávají přednost informacím, které potvrzují jejich současný pohled na věc.  Tedy pokud má člověk k dispozici dvě stejně relevantní informace, přičemž jedna potvrzuje jejich současný postoj a druhá je s ním v rozporu, tak první budou považovat za relevantnější, než druhou.

Tato chyba se projevuje u lidí, kteří si svůj názor udělají na základě dojmu nikoliv na základě informací. Bohužel si lidé často udělají na nějakou věc názor na základě dojmu a až posléze hledají argumenty pro její potvrzení. Místo toho, aby nejdříve zvážili argumenty a až poté si vytvořili názor.

Nezvažuje kriticky argumenty, které jsou v rozporu.

Opozitní postavení:

Názor lidí na určitou věc je často určován názorem ostatních na stejnou věc. Když nějakou věc kritizujeme, tak člověk, který na ni nemá vyhraněný názor, se dané věci začne zastávat. Naopak když nějakou věc vychvalujeme, tak mají tendenci tuto věc kritizovat.

Příkladem může být názor na feťáky. Na negativní vyjádření o narkomanech je často reagováno ospravedlněním. "Nevíš, co mají za sebou."

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář