R2016/174: Diskuse LK: Valenčík: EU-TITANIC/2

26. červenec 2016 | 06.50 |

Uveřejňuji další příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autorem jsem tentokrát já. Příspěvky jsem připravil a publikoval v původní verzi pod jiným názvem již dříve. Nyní považuji za vhodné uveřejnit jejich dopracovanou verzi v rámci diskuse. Mají tři části. Toto je druhá:

TITANIC a zdegenerované hry/2: Logika rozpadu EU

Radim Valenčík

Úvodní poznámka k druhé části – k čemu došlo a jaké hry se začaly hrát

Jak jsem ukázal včera, hra (ve smyslu teorie her), ve které se všichni hráči stávají figurkami a přestávají mít možnost volby strategií (ve smyslu teorie her) se stává zdegenerovanou hrou (ve smyslu teorie her):

"Často dochází k tomu, že ti hráči, kteří volí strategii nápravy (vybočení z řady), jsou postupně ze hry vyloučeni a zůstanou jen konformní hráči, kteří si již nejsou vědomi toho, že hra zdegenerovala, že se všichni hráči již proměnili v zombie neschopné vlastního rozhodování, že probíhá již jen fatálně determinovaný proces typu antické řecké tragédie. Skutečná hra se pak začíná odehrávat mezi fatálním průběhem zdegenerované hry, ve které už nikdo nemá možnost cokoli změnit, a jejím prostředím, tj. těmi, kteří stojí mimo degenerovanou hru, uvědomují si její fatální charakter, nevstupují do ní, ale hledají jiný způsob nápravy stavu.

"

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3623-titanic-a-zdegenrovane-hry-je-eu-reformovatelna.html

Podle mě stávají typ moc, který ovládá EU, již překročil hranice reformovatelnosti. Reforma EU zevnitř již je nereálná. Zdegenerovaná hra zplodila zdegenerovanou moc. Tato odcizená moc se bude postupně rozpadat, projevovat navenek různými excesy spojenými s nárůstem rizik přežití, budou stále zřetelnější její dysfunkce. (Lidově řečeno, bude se potvrzovat známé – "chcípající kobyla nejvíc kope"; ještě výrazněji a s ještě horšími následky, než to vidíme dnes.)

Tato skutečnost je tak významná, že jakékoli bádání by mělo tento aktuální společenský kontext reflektovat, a to ze dvou důvodů:

1. Hrozí, že měnící se podmínky znehodnotí výsledky výzkumu. Doporučení, se kterými badatel či badatelský tým hledající teoretickou oporu pro praktické řešení nějakého významného současného problému přijde, se v důsledku výrazných změn, k nimž bude docházet, mohou ukázat jako zcela nepoužitelná.

2. Kvalifikovaný přístup opírající se o poctivou a angažovanou teorii bude zcela zásadním způsobem ovlivňovat to, s jakými ztrátami obdobím turbulencí, které nás čeká, projdeme.

Nástupnické hry

Z hlediska teorie her je potřeba si uvědomit, že zdegenerování hlavní hry vede k odstartování velkého množství nových (dalších, navazujících, excitovaných) her, z nichž podstatná část má podobu boje o nástupnictví (o nástupnictví té moci, která již není schopná reformou znovu načerpat sílu k obnově své funkčnosti).

V dnešním volném pokračování se pokusím stručně a v prvním přiblížení charakterizovat subjekty, které vstupují do hry o nástupnictví.

Potenciální nástupce (kteří mohou vytvářet i různé koalice) lze rozlišit:

1. Podle toho, jak jsou vzdáleni od původních nositelů moc před degenerací. Vytvářejí již druhé centrum (přesněji různá alternativní centra), ale mají vazby na dění uvnitř. Budou ve vrcholném stádiu rozkladu moci vystavováni nejbrutálnějším represím a diskriminacím, protože pro zdegenerovanou moc představují největší nebezpečí jako nosná a pozitivní alternativa. (K tomu se ještě dostanu později – Viz Poznámka 1.)

2. Podle toho, jak se opírají o vnější moc vůči danému systému. O moc v geopolitickém smyslu. (K tomu se ještě dostanu později – Viz Poznámka 2.)

3. Podle toho, do jaké míry reflektují racionálně svoji historickou roli a nabízejí pozitivní řešení, tj. zda jsou jen nositelem jiného typu tmářství, zapouzdřenosti, iracionality, pro jehož agresivní expanzi uvolnil prostor rozpad stávající moci, nebo zda vycházejí z racionálního, o kontinuitu vývoje lidského myšlení (příp. i o vědu) se opírající pochopení toho, o co jde, proč systém selhal a jakou etapou historického vývoje společnost prochází.

4. Podle toho, do jaké míry se do hry promítá řešení založené na rozložení velkého systému na menší (partikularizace) moci (což může vést k tunelování systému, vnitřním bojů atd.), či naopak řešení založené na obnově funkčnosti celého systému na bázi emancipace jednotlivých jeho složek.

5. Podle toho, do jaké míry se promítá střet řádné správy a tunelování systému.

6. Podle toho, do jaké míry se do řešení promítá myšlenka obnovy rovnosti vůči diskriminacím, nebo naopak vytváření ještě větších diskriminací (formou pěstování obrazu nepřítele, který za všechno dosavadní zlo může, zneužívání k tomu nabídky jednoduchých řešení, nastrkování charismatických vůdců, zneužívání náboženských, etnických, rasových apod. předsudků, historických atavismů apod.)

Poznámky:

1. Zdegenerovaná moc už není schopna přijít s nosnou pozitivní alternativou a projít sama zevnitř reformním procesem, který by jí vrátil schopnost řešit narůstající problémy. Ještě dlouho si však uchovává schopnost formou diskriminací a represí likvidovat ty alternativy, které se nabízejí jako pozitivní řešení. A v zájmu svého zachování je likviduje, protože jí zbyla hra na jedinou ideologickou kartu – strašení, že "po nás bude ještě hůř". (To je sice pravda, ale čím déle se stav rozkladu zdegenerované moci a úpadku prodlouží, tím horší to "bude hůř" bude, taková je nezvratná logika dějin.) – Všimněte si, jak současná euroreprezentace na kartu "po nás bude hůř" okatě a tupě hraje v případě BREXITU. Jak chce z Británie udělat výstražný případ pro všechny, kteří by se chtěli od zdegenerované moci osvobodit.

2. U nás v EU je specifická situace. Současná euroreprezentace je dosazováno a kontrolována již nyní vnější moci z USA (formou vydírání v logice fungování systému moci pocházející ze struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad). Ta je ovšem rovněž degenerující. Proto se do hry promítá i emancipační proces (EU vůči USA), který jen vnějšně vypadá jako osamostatňování států uvnitř EU.

3. Popisuji jen to, co začíná a co nás čeká. V některém z dalších pokračování se vyjádřím ke standardní otázce "Co dělat?", tj. jak složitým obdobím projít s co nejmenšími ztrátami (kdo a jak může přispět k řešení současných problémů).

(Pokračování další částí příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář