R2016/153: Diskuse LK: Byčánková o HCC/2

3. červenec 2016 | 07.00 |

Uveřejňuji na pokračování druhý příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. e o HCC a pojištění proti riziku. Zpracovala jej D. Byčánková.

K FINANCOVÁNĺ PRODUKTIVNĺCH SLUŽEB PODLE ZÁSAD HCC

2. část

Dagmar Byčánková

III.      NAVAZUJĺCĺ NÁVRH NA FINANCOVÁNĺ SLUŽBY

1.         Varianty financování vlastní služby

Podle ceny služby, délky pojistného období a finančních možností poskytovatele

0pt; font-family:"Times New Roman",serif">(který stojí před nutností zajistit běžné financování svého provozu a nečekat i několik let, než jeho zákazníkům začnou z poskytnuté služby plynout finanční efekty), je nutno posuzovat otázku, kdy a jak by mělo být vypláceno pojistné plnění v případě, že by příjemce služby nezačal během stanoveného období generovat ze služby příjmy ve stanovené výši. Uvažujme tedy, zda např.

i) by pojišťovna byla ochotna vyplatit pojistné plnění, které uvažujme ve výši nákladů poskytovatele na poskytnutou službu + marže, ještě před skončením pojistného období, tj. s určitým časovým odstupem po poskytnutí služby, čímž by poskytovateli nevznikal problém s likviditou, anebo

ii) zda by si poskytovatel mohl dovolit čekat na pojistné plnění až do konce pojistného období, anebo

iii) zda by namísto toho příjemce služby hradil malou část ceny služby, např. 10 %, a adekvátně nižší pojistné, anebo

iv) zda uvažovat (polo)státní (kvazi)bankovní subjekt, který by úhrady za služby platil a vztah s pojišťovnou uzavíral sám, čímž by ale rostly transakční náklady, neboť do financování by byl zapojen další subjekt, který by si na sebe musel vydělat, a řešení by nebylo tržně konformní.

Jako alternativu k pojištění lze pracovně uvažovat např.:

i) předfinancování formou standardního bankovního úvěru nebo – v případě dražších služeb – formou bankovního úvěru v kombinaci s emisí obdoby hypotečních zástavních listů; v této variantě by mohl příjemce služby sjednat s bankou smlouvu, podle které by ona hradila cenu služby a příjemce služby by jí hradil pojistku pro případ, že nebude s to cenu služby zaplatit sám;

ii) zvýhodněné úvěry např. s odloženou splatností; zde by ale zřejmě musel by do hry opět vstoupit stát, takže řešení by nebylo tržně konformní,

iii) souhrnné opce na dodatečný příjem, který by plynul konkrétní skupině příjemců z přijatých služeb; tyto opce by prodával stát (či komerční provozovatel systému předfinancování) s tím, že výnos z prodeje by pokrýval alespoň část nákladů. V případě realizace opce, která by se řídila aktuální výší dodatečných příjmů dané skupiny, by tato skupina příjemců služeb hradila platby za služby přímo investorovi, který opci koupil. Nevýhodou by byla nákladnost daná i nesnadným, protože individualizovaným, oceňováním opční prémie pro danou skupinu příjemců služeb. Tento způsob by se vyplatil jen tam, kde by příjmy navíc dosahovaly značné výše a byly pro investory i po odečtení opční prémie zajímavé. 

2.         Výběr variant

Za rozumný kompromis bych považovala případy pojistného:

ad i/ii): poskytovateli plní pojišťovna s časovým odstupem po poskytnutí služby, který – v závislosti na finančních možnostech poskytovatele – může, ale nemusí odpovídat konci pojistného období; v druhém případě by tedy pojišťovna předplácela své plnění, což by prodražovalo pojistné, a

ad iii): příjemceplatí při poskytnutí služby malou část (orientačně 10 %) ceny služby a odpovídající nižší pojistné. (Plní-li poskytovateli pojišťovna a/nebo pojišťovně příjemce služby, narušuje se přímá finanční vazba mezi poskytovatelem a příjemcem a zčásti i lukrativní aspekt poskytnutí služby v podobě podílu na budoucích příjmech. Podle mého názoru však nelze zejména po menších poskytovatelích požadovat, aby na úhrady za služby čekali dlouhou dobu, takže určitý zprostředkující mechanismus financování je nutný.)

V obou případech platí, že poskytovatel by v závislosti na počtu zákazníků a finanční síle měl možnost pojištění neuzavírat a zůstat u potenciálně ziskovějšího, ale také rizikovějšího financování z efektů služby u svých zákazníků. Lze si představit, že takový postup by volil u vybrané skupiny zákazníků a u ostatních účtoval standardně kalkulovanou cenu.

Pokračujme v úvaze: Příjemce by byl povinen za službu zaplatit bez výjimky v případě, že by začal ve stanovené výši generovat příjmy navíc, které budou službě přičitatelné, a byl by povinen tak učinit, jakmile by těchto příjmů dosáhl. Teoreticky by mohl tento případ nastat až v důchodovém věku příjemce. Konec pojistného období by pro příjemce tedy znamenal jen to, že by přestal platit pojistné. Jelikož by však po uplynutí pojistného období již neměl nárok na zápočet budoucí platby s uhrazeným pojistným, byl by v obou případech motivován těchto dodatečných příjmů dosáhnout během pojistného období. V případě ad iii) by jeho motivace byla silnější o to, že sám do služby již něco investoval, a proto by chtěl tento výdaj co nejdříve kompenzovat. Lze si však současně představit, že by příjemci měli motivaci dodatečné příjmy zatajovat, aby se vyhnuli platbě.

Pokud by tedy příjemce začal generovat příjmy během pojistného období, uhradil by, resp. začal by hradit platbu za službu poskytovateli, nebo pojišťovně, podle toho, zda již bylo vyplaceno pojistné plnění, přičemž by proti těmto platbám započetl dosud uhrazené pojistné. Pokud by příjmy začal generovat až po uplynutí pojistného období, nárok na zápočet pojistného by ztratil, nikoli však povinnost zaplatit za službu; v tomto případě by plnil pouze pojišťovně. Může se tedy stát, že pojišťovna od příjemce inkasuje vyšší platby, než kolik vyplatila na pojistném plnění. To by pro ni mohla být motivace předfinancování provádět. Ze všech zúčastněných pojišťovna současně ponese největší riziko, které se bude promítat do ceny pojistky. Rizikem poskytovatele je pouze to, že namísto potenciálně vysokých skutečných příjmů příjemce navíc se bude jeho odměna odvíjet od jeho vlastních nákladů + marže. Rizikem příjemce je ztráta nároku na zápočet potenciálně drahé pojistky.

Nevýhodou ve všech případech by byla nutnost oceňovat individuální riziko nesplacení ceny služby příjemcem, a tedy i vyšší náklady na určení adekvátní výše pojistného na straně pojišťovny. S délkou pojistného období by rostla i cena předfinancovaných peněz, která by prodražovala cenu služby. Naopak výhodou je, že by poskytovatel služby nemusel mít problém s likviditou, protože by plnění dostal v rozumné lhůtě od příjemce, nebo pojišťovny. Příjemce by si mohl dovolit pořídit službu jen za část ceny a byl by současně motivován docílit příjmů navíc, než uplyne pojistné období. Pojišťovna by si musela správně propočíst riziko a cenu pojistného, i se zohledněním ztráty časové hodnoty peněz, pokud by jí příjemce služby začal splácet až po uplynutí delší doby. Další výhodou je, že by nemusel být zakládán další subjekt, který by do transakce vstupoval, a tím ji prodražoval.

Riziko, že služba nebude příjemci generovat příjmy, lze dále redukovat i v monografii uvedeným členstvím v "progresivní součásti systému veřejného penzijního pojištění spojeného se systémem zdravotní péče zaměřené na prodloužení produktivního života a systéme celoživotního vzdělávání". Dalo by se uvažovat, že účastník programu se zájmem o vzdělávací kurz či rehabilitační pobyt by si předem nechal poradit, např. na zvláštním oddělení pracovního úřadu (opět by ideálně neměl vznikat další subjekt), kde by projednal možnost a vyhlídky na změny místa po absolvování kurzu či pobytu, s tím, že by mu úřad s hledáním uplatnění v případě potřeby aktivně pomohl. Lze si i představit, že zájem na vyšších příjmech příjemce bude mít i sama pojišťovna, která by mohla pomocí na jejich generování přispět.

(Pokračování tohoto příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář