R2016/131: Kritická fáze vývoje/1

11. červen 2016 | 06.40 |

Před několika dny (7. června) jsem napsal článek "Blížíme se ke kritické fázi vývoje naší civilizace", kde jsem tučně zdůraznil to, co vyplynulo z analýzy provedené pomocí konceptuálního využití teorie her:

"Selhala možnost vytvořit stabilizující jádro komplexu her TITANIC. Hrozí nebezpečí, že velmi rychle se zužující okruh těch, kteří by se mohli zachránit jako "vyvolení", může jít až za hranici toho, co si v současné době dokážeme představit. Zůstatek (sedlina) "vyvolených" je schopna obětovat nejen celou Evropu (a to ne obrazně, ale z hlediska fyzického přežití velké většiny obyvatelstva), ale i velká města v USA. Budou se snažit hru dotáhnout až k tomu, aby přes korumpování a vydírání osob s pomocí zpravodajských a jiných vlivových sil, s využitím permanentně se stupňujícího vojenského nátlaku na Rusko a různých provokací protlačili v Rusku k moci "jestřáby" a spolu s nimi vyvolali globální jadernou válku."

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/3504-blizime-se-ke-kriticke-fazi-vyvoje-nasi-civilizace.html

V závěru článku jsem dodal, že v dohledné době budeme svědky řady krizových situací, ze kterých ten, kdo bude chtít pochopit, o co jde, dokáže vyčíst, že tomu tak je. Současně jsem poznamenal, že hrozící katastrofický vývoj lze odvrátit.

Pokusme se z tohoto hlediska monitorovat současný vývoj. První se k tomu nabízí vynikající analýza Terezy Spencerové"Literárních novinách", která vyšla hned následující den 8. června. Den před ní vydal další skvělou analýzu Oskar Krejčí v "Parlamentních listech". A aby nebylo pochyb, že se skutečně něco děje, vyšla ve "Zvědavci" další výborní analýza z pera Erica Zuesse. Budu de jim věnovat postupně v uvedeném pořadí.

První část:

Nejdříve analýza Terezy Spencerové z 8. června (tučně zvýrazňuji to nejdůležitější a odlišuji barvou od svého textu):

Rusku v Sýrii došla trpělivost, odhazuje rukavice 

Ještě před týdnem to byl jen můj dojem, který vycházel z pohledu na syrskou válečnou šachovnici, dnes už se ale o neveřejné koordinaci ruských a amerických vojenských tahů v Sýrii píše vcelku běžně. Ačkoli USA k tématu mlčí a Rusko mluví jen o "výměně informací, byť i dvakrát denně", přímo v terénu to musí být asi už opravdu těžko popíratelné, neboť Zaman al-Wasl, jeden z nesčetných protiasadovských portálů, shrnuje situaci následovně: "Vojenská kampaň syrského režimu proti Islámskému státu v Rakká se zdá být plně koordinována s jejich tichým spojencem, Kurdy vedenými Syrskými demokratickými silami (SDF), které bojují proti IS na dvou frontách, severně od Rakká a v oblasti u tureckých hranic. Tyto tři fronty odhalují existenci "horké linky" mezi Moskvou a Washingtonem, v době, kdy Armáda dobytí (široká koalice džihádistů pod vedením kajdistické Fronty al Nusrá, pozn. ter) postupuje v jižní části provincie Aleppo, což může ovlivňovat rusko-americký plán společného útoku na Rakká."

Podle Zaman al Wasl to navíc není ani žádný "závod" o to, kdo Rakká osvobodí jako první, protože se vládní armáda s SDF, která je vyzbrojována a vojensky podporována Spojenými státy, údajně dohodla, že "po osvobození Rakká budou spolu a s obyvateli města jednat o jeho budoucnosti". "Američany vedená koalice přitom přiznala existenci vzájemné shody na tom, že město Rakká budou kontrolovat režimní síly, zatímco severní oblasti provincie budou pod kontrolou SDF." Zaman al-Wasl k tomu poukazuje na souběžnost úspěšně pokračující ofenzívy SDF a jejích amerických "poradců" do oblasti Manbídže, kde chtějí - jako by na přání Ruska - odříznout džihádisty od zásobovacích linek z Turecka, s vládní ofenzívou na východě provincie Hamá a pokračujícími boji na východě Sýrie a u Dejrizoru a stýská si: "Asi jediným, kdo na scéně na obou březích Eufratu chybí, je vojenská síla, která by stále věřila v syrskou revoluci a nebyla by podřízena jakékoli cizí alianci."

A zatímco si poslední syrští "revolucionáři" - na bojišti "zastupovaní" už jen džihádem --- nad vývojem situace oprávněně zoufají, neustále roste počet měst a vesnic, které se přidávají k dohodě o příměří, Daeš v honbě za špiony popravil desítky vlastních členů a "rozčarovaní" občané západních zemí v jeho řadách by už nejraději zase domů...

Syrští "revolucionáři" - ať už si pod tímto pojmem představuje kdo chce jaké chce "sirotky" - přitom nejsou jediní, kdo mají oprávněný pocit zmaru. Spojené státy se totiž také ocitly v těžko uchopitelném konfliktu – na jedné straně je tu jejich spolupráce s Ruskem, která začala už dohodou o v praxi neudržitelném příměří a ochraně "umírněných" teroristů, a na straně druhé jsou tu jejich závazky vůči regionálním partnerům, v první řadě vůči Turecku a Saúdské Arábii, a jejich teroristickým "želízkům v ohni" v čele s Al Kajdou (konkrétně Frontou al Nusrá), jejichž cílem má být jen a pouze svržení Bašára Asada. Washington se proto pokouší uklidňovat Ankaru, že význam syrských Kurdů v rámci SDF není až takový, jaký ve skutečnosti je, a přitom se tváří, že nevidí, jak jsou Tureckem podporovaní rebelové/džihádisté na severu Sýrie nejprve prakticky zlikvidováni Daešem, a ten je potom zase prakticky v regionu u tureckých hranic likvidován právě jednotkami SDF. Erdoganovo Turecko se tak ocitá v situaci, kdy má sice stále ještě naoko "přítele" za mořem, ale turecká politika v Sýrii se mezitím nikoli náhodou dostala pod soustředěný tlak Ruska a právě USA, což značí, že fakticky přestala existovat. Za této situace je najednou Ankara připravena znovu začít jednat o spolupráci s Moskvou, protože sestřelení stíhačky přece nebylo "nepřátelským aktem", nýbrž "chybou pilota", ale Rusko opětovnou normalizaci vztahů odmítá, dokud se Turecko neomluví za sestřelení ruské stíhačky a nezaplatí škody za stroj a rodině zabitého pilota nevyplatí odškodné. A k tomu požaduje, aby Turecko stáhlo všechny své jednotky ze syrského území, protože nejsou vítány ani v Sýrii, ani v Iráku. Stále izolovanější Turecko se tak z aktivního hráče v syrském konfliktu mění v pouhého přihlížejícího, a najednou se už staví smířlivě k operacím syrských Kurdů nebo nabízí svou "plnou podporu" dokonce už i kurdsko-americkému útoku na Daešem stále ovládaný irácký Mosul... 

Diskuse Washingtonu se svým dalším tradičním spojencem, Saúdskou Arábií, jsou rovněž komplikované. Rijád ve své snaze udržet si alespoň virtuální význam ve světě dál v Sýrii podporuje wahhábistické teroristické skupiny typu Daeše, Al Kajdy nebo "umírněných" teroristů z Islámské armády nebo Ahrár al Šám. Právě na nátlak Saúdů Spojené státy na mírové rozhovory do Ženevy protlačily i tyto nepokryté teroristy, hájí jejich masakry civilního obyvatelstva v Sýrii, odmítají zařadit teroristy na seznam teroristických skupin, místo toho přijímají jejich vůdce přímo ve Washingtonu, ale Saúdům je to stále málo. (Je přitom bizarní, že česká média odchod wahhábistických teroristů, kteří jsou podezřelí i z užití chemických zbraní, ze Ženevy mají za odchod "mírových vyjednavačů"...) V každém případě platí, že čím víc džihád v Sýrii prohrává přímo na bitevním poli, tím menší význam mají tito džihádisté v "polomrtvé" Ženevě a tím menší "moc nad vývojem situace" mají Saúdové. A v kombinaci s pokračujícím sporem o "zodpovědnost za 11. září" to vše naše spřátelené polygamní středověké saúdské feudály nejspíš rozčílilo natolik, že pro Evropu snížili cenu ropy – údajně v rámci snahy vytlačit z trhu Rusko – a pro USA ji naopak navýšili...

Výsledný obrázek aktuálně nabízí pohled na Spojené státy, které jsou v syrském konfliktu, konkrétně v  rámci boje proti Daeši, ve vleku Ruska, ale současně se snaží vyhovět svým vazalům, přičemž se zdá, že Saúdům ještě o něco víc než Turecku. Rusko přitom doposud vycházelo Spojeným státům a jejich klientům vstříc a dodržovalo ve své bombardovací kampani "klid", aby "umírnění" teroristé dostali čas oddělit se od Fronty al Nusrá. Poslední vývoj ale naznačuje, že Rusku s touto marností došla trpělivost, tím spíš, že "umírnění" typu Islámské armády, Ahrár al Šám a dalších dál bojují po boku Al Kajdy a trhat se od ní nechystají – podle některých názorů i byť jen proto, že bez tohoto "střechového" krytí by brzy sami skončili.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov proto v pondělí naznačil, že ruské letectvo po dosavadní "pauze" obnoví nálety v plné síle, a to především v rámci podpory syrské armádě v její ofenzívě proti kajdistické Frontě al Nusrá (a všem jejím spolupracujícím džihádistům) v provincii Aleppo. Podle Lavrova totiž Spojené státy žádaly, aby Rusko neútočilo na Al Kajdu, ale současně nesplnily "svou povinnost" oddělit "své umírněné" od Al Kajdy, nedodržely slib zabránit "infiltraci ozbrojenců a zbraní z Turecka", a tak Moskva Washington už informovala, že jí "nezbývá než obnovit nálety", přičemž současně varovala, aby se nepokoušel získávat čas jakýmkoli kličkami typu "plánu B"... Je příznačné, že americké ministerstvo zahraničí na tak razantní ruské prohlášení - včetně otevřeného obvinění z ochrany Al Kajdy - nijak nereagovalo.

Ruské nálety se tak v posledních dnech zintenzivnily, přičemž podle některých zdrojů až trojnásobně. A k tomu prý ruské velení do Tartúsu už v tichosti dováží další a další pozemní jednotky a zvláštní komanda, která mají posílit na tři tisíce "dobrovolníků", jak se v Rusku říká členům soukromé žoldnéřské "Wagnerovy armády", kteří byli vysláni do regionu v uplynulých týdnech s cílem oživit koordinaci se syrskou armádou.

(dokončení analýzy příště)

K tomu maje poznámka: Ten, kdo si uveřejněnou část článku přečte, uvědomí si, jak složité střety se odehrávají mezi těmi silami pocházejícími z USA a z RF, které mají zájem na dohodě, uchránění světa před katastrofou, a těmi silami, které se snaží za každou cenu dotáhnout konflikt ke globální jaderné katastrově. Buď přes Sýrii (kde jsme tomu byli již blízko, ale, kde jak se zdá, vítězí nyní spíše rozum), nebo přes Ukrajinu, resp. dnes již severovýchod EU.

(Vzhledem k omezenému rozsahu, který připadá na článek uveřejněný na tomto blogu, pokračování rozboru a tohoto a dalších dvou analýz v navazujících článcích)
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/3519-kriticka-faze-vyvoje-1-z-pohledu-t-spencerove.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář