R2016/111: TITANIC - experiment naostro/3

22. květen 2016 | 06.35 |

Podívejme se nyní na hru, ve které je jedním z hráčů jeden z "vyvolených" (AV) a druhým hráčem jsou ostatní "vyvolení" (BV).

Určují pro danou hru je následující dilema:

- Pokud se hráč AV má zachránit jako vyvolený, potřebuje získat (formou porušování obecně přijatých zásad) ještě více prostředků, než má, potřebuje se ještě více oddělit, ještě více segregovat od většinové společnosti, potřebuje i investování do společenské pozice více. Zjišťuje, že mu stávající majetek a jeho přeměna ve stávající výsady nestačí. Pokud zvolí strategii dalšího zvyšování prostředků formou porušování obecně přijatých zásad, projeví se to navenek jako paradox nenasytnosti: Čím více má, tím více ještě chce, tím více porušuje obecně přijaté zásady.

- Pokud jeden každý z vyvolených v době, kdy většinové společnosti dochází, že se hraje hra TITANIC, zvolí strategii dalšího zvyšování prostředků formou porušování obecně přijatých zásad, klesá pravděpodobnost, že se "vyvoleným" podaří prosadit nekooperativní řešení, při kterém se zachrání na úkor ostatních. Proto hráč AV může zvolit strategii omezení vlastní nenasytnosti a dosažení v tomto smyslu shody s ostatními hráči.

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"; color:black;mso-themecolor:text1">Uvedená hra je hrou typu "Tragédie společného". Se stejnými parametry, jen s odlišnou interpretací:

- Pokud budou všichni "vyvolení" jednat bez společného sebeomezení, získají nejméně (mohou ztratit vše).

- Pokud se všichni vyvolení sebeomezí a budou dodržovat určitá pravidla, mají největší šanci na záchranu.

- Pokud však jeden z hráčů pravidla poruší a ostatní tato pravidla budou porušovat, šance na jeho záchranu se podstatně zvýší a bude větší, než pokud by pravidla dodržoval – zvýší se totiž jeho šance být skutečně mezi vyvolenými a klesne riziko, že se nepodaří prosadit kooperativní řešení.

Výhoda vyjádření reality formou názorného konceptu (a návazně pak i formalizovaného modelu) je v tom, že se s ním dají provádět různé myšlenkové experimenty a že ho lze porovnávat s realitou. Tak uděláme další krok. Budeme předpokládat je skupina "vyvolených" není homogenní. Jsou zde ti, co mají víc než dost prostředků k záchraně, ale jsou zde i ti, co jsou na hranici vstupu mezi "vyvolené" (tj. potřebují ještě něco získat formou porušování obecně přijatých zásad).

Tato skupina "marginálních" hráčů bývá vždy nejzajímavější. Problém lze pak přeformulovat jako hru (dilema) "marginálního" hráče ve hře typu "Tragédie společného".

Logicky by se zdálo, že ti, co mají účast v záchraně v rámci "vyvolených" jistou (tj. mají zabezpečenou dostatečně silnou majetkovou pozicí a nemusejí již porušovat obecně přijaté zásady v rámci celé komunity), by měli mít zájem na odvrácení hrozby prozrazení celé hry TITANIC, následně pak alergické reakce na ni v původní hře, která znemožní prosazení kooperativního řešení. Měli by být iniciátory i nositeli snahy zajistit dodržování určitých pravidel v rámci skupiny "vyvolených".

Nic takového v realitě ovšem nepozorujeme. I když většinové společnosti poměrně rychle dochází, jaké hra se hraje (zde mám na myslí celý komplex her typu TITANIC), žádnou snahu o mezení rychlosti rozvratu nikde v našem euroatlantickém světě nepozorujeme. To je fakt, který si zaslouží podrobnější zkoumání. Vysvětlení, proč tomu tak je, je více:

1. Snahy zajistit dodržování určitých pravidel v rámci skupiny "vyvolených" existují, ale ty jsou v mnohem vyšších pozičních patrech, takže "zdola" nejsou zaznamenatelné.

2. "Vyvolení" ve vyšších patrech si možnost masové indiskrece neuvědomují či nepřipouštějí si ji a spoléhají na svou schopnost zvládnout vše silovými prostředky.

3. Vyvolení ve vyšších patrech již nemají možnost situaci žádným způsobem ovlivnit a tak se stahují z aktivního působení na společenskou realitu, současný vývoj již probíhá samospádem.

4. Vyvolení ve vyšších patrech se obávají toho, že tlakem na sebeomezení v porušování obecně přijatých zásad celé komunity (stanovením pravidel omezujících toto porušování obecně přijatých zásad) spustí lavinu pochopení reality ze strany "méně vyvolených", tj. "marginálních" hráčů (tj. že tito "méně vyvolení" pochopí, že se s jejich záchranou nepočítá). A to může vést k nesmírně silnému vzestupu reformních tlaků na změnu systému zplozeného propojením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a pozičním investování.

Hypotéza:

Hlavní příčinou toho, že nepozorujeme snahy o vynucení dodržování pravidel v rámci hry typu "Tragédie společného", kterou hrají "marginální" hráči ve vztahu ke komunitě "vyvolených", je to, co je uvedeno v bodě 4.

K prověření této hypotézy je nutné použít empirické experimenty. Ovšem jiného druhu, než jsme prováděli doposud. Existují totiž dva druhy experimentů:

- Vytvoří se experimentální prostředí, v něm se zkoumají předem definované procesy a ty se podle určité metodiky podepřené teorií vyhodnotí.

- Na základě teorie se identifikuji kritické jevy prověřující teorii v samotné realitě a hypotéza se ověřuje cílově zaměřeným pozorováním.

Zde jde o druhý případ.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář