Reformy (350) Výběr z monografie/4

17. leden 2016 | 07.00 |


Pracovní verzi druhého ročníku vyvěsím do konce ledna (probíhají technické práce, korigování, sjednocení zdrojů). Nyní vybírám pasáže, které ještě nebyly zveřejněny a které z hlediska pochopení toho, jaké reformy a jak prosadit, považuji za relevantní.

Do monografie chci ještě zařadit část "7.5. Deset příkladů toho, čím začít, tj. co kdo může udělat již dnes", kde bude 10 nejlepších návrhů, které dostanu. Tímto se obracím na každého ze čtenářů, aby přispěl svým nápadem (lze zaslat např. formou komentáře na blogu nebo na FB).

Jako třetí část vybírám nové pasáže o hře typu "Titanic" ze 7. kapitoly nazvané "Teoretická reflexe problematiky vztahu teorie a praxe"

7.1. Hra typu "Titanic" a otevírání oken k prokomunikování reforem

Příklad jedné z možností redukce konceptu hry typu "Titanic" a jeho převedení do modelu nekooperativní hry

Pojmový koncept hry typu "Titanic" dává jen velmi obecnou a velmi povrchní představu o tom, jak se lidé v podmínkách, kdy se tato hra rozehrává či hraje a kdy si začínají uvědomovat, že se tato hra hraje, rozhodují. Umožňuje však formalizovat určité zjednodušené modely, se kterými lze pracovat, tj. které lze využít k různým úvahám, které lze analyzovat matematickými prostředky a interpretovat závěry této analýzy, se kterými lze provádět experimenty a interpretovat závěry těchto experimentů. Ukážeme příklad jednoho z nich.

Využijeme model, který vychází z myšlenky hry typu "Tragédie společného", kdy druhým z hráčů jsou všichni ostatní hráč.

První hráč se rozhoduje mezi dvěma strategiemi:

"Kooperuje", což znamená: Podporuje kooperaci při nápravě či záchraně, aby zvýšil šanci na společnou záchranu ostatních a v rámci toho i sebe.

"Nekooperuje", což znamená: Podporuje nekooperativní řešení, což znamená, že jednak podporuje řešení, při kterém se snaží zachránit jen skupina osob a současně se snaží být součástí této skupiny osob.

Ostatní hráči se rovněž rozhodují mezi třemi strategiemi:

"Kooperují", což znamená: Podporují kooperaci při nápravě či záchraně, aby zvýšili šanci na společnou záchranu všech či velké většiny.

"Nekooperují neakceptují" znamená: Prosadí se nekooperativní řešení a přes snahu hráče o podporu nekooperativního řešení jej ostatní neakceptují

"Nekooperují akceptují" znamená: Prosadí se nekooperativní řešení a na základě snahy hráče o prosazení nekooperativního řešení jej ostatní hráči akceptují

Námi uvedený příklad hry lze zapsat dvojmaticí maticí 2x3.

Tabulka 7.1: Jedno z možných schémat výplat

Hráč B (ostatní osoby)

Kooperují

Nekooperují

Neakceptují

Akceptují

Hráč A

(jedna osoba)

Kooperuje

Aa1: Ba1

Aa2 : Ba2

Aa3 : Ba3

Nekooperuje

Ab1: Bb1

Ab2: Bb2

Ab3 : Bb3

Vlastní výtvor

Body (výplaty hráče při určité kombinaci použitých strategií) v matici označujeme podobně jako políčka v šachu. K tomu připisujeme A či B podle toho, o kterého hráče se jedná.

Hodnoty v matici vycházejí z frekvenčního pojetí role pravděpodobnosti. V případě, že bychom neuvažovali pravděpodobnost, s jakou nastane některá ze situací, pak největší hodnota výplaty každého by patrně byla v případě, kdy se zachrání všichni (či velká většina) na základě kooperativního řešení (resp. kdy je největší počet zachráněných).

Pokud zahrneme roli pravděpodobnosti (frekvenčním způsobem), pak hodnota v bodech Aa1, Ba1 může být nižší, než v bodech Ab3, Bb3. Tj. v tomto případě si hráč vyhodnocuje pravděpodobnost, že se dostane mezi zachráněné v rámci nekooperativního řešení, jako vyšší, než jako pravděpodobnost, že se zachrání v rámci kooperativního řešení (kdy se také nemusejí zachránit všichni).

Roli pravděpodobnosti bychom do modelu mohli zahrnout i bayesovským způsobem, z hlediska praktického kontextu, ve kterém probíhají experimenty, považujeme tuto cestu (alespoň v této fázi) za méně vhodnou.

Vyjdeme z těchto předpokladů:

Us > 0                        

Užitek hráče je v případě, že se zachrání (Us), kladný.

Un < 0            

Užitek hráče je v případě, že se nezachrání (Un), záporný.

Tyto předpoklady lze považovat za triviální. Další již je netriviální a platí jen v určitém typu her:

pk < pn, příp. pk << pn,

To znamená, že pravděpodobnost záchrany v rámci kooperativního řešení (pk) je menší (a dodejme, že výrazně), než pravděpodobnost záchrany v rámci nekooperativního řešení (pn).

Obecně tomu tak nemusí být. Alespoň ne pro tu část hráčů, kteří nemají šanci dostat se mezi skupinu zachráněných v případě, že se prosadí nekooperativní řešení.

Pokud model hry stavíme na tomto předpokladu, máme k tomu dobré důvody. Jde nám o identifikování hraničního případu mezi možností zachránit se na bázi kooperativního řešení a možností zachránit se na bázi nekooperativního řešení, tj. o to, aby v našem modelu byla obsažena příslušná dilemata. Jedině v tom případě lze na základě přípravných experimentů model kalibrovat tak, aby byl využit k těm experimentům, o které jde (a které umožňují mapovat markery hry typu "Titanic").

pn = pkna + pknn

pn = pnna + pnnn

Tato dvojice rovnic vyjadřuje to dvojí:

- Jednak to, že pravděpodobnost, se kterou se prosadí nekooperativní řešení (pn), je součtem pravděpodobnosti, se kterou nebude hráč A akceptován do skupiny zachráněných, a pravděpodobnost, se kterou bude hráč A akceptován do skupiny zachráněných (pkna + pknn, resp. pnna + pnnn).

- Jednak to, že vliv hráče na to, zda se prosadí kooperativní či nekooperativní řešení, je zanedbatelný, resp. nulový. Obecně tak tomu nemusí být. K tomu by ovšem bylo potřeba zadat jiný model hry, než je ten, se kterým budeme pracovat.

pkna< pnna

Pravděpodobnost, že hráč A se dostane mezi hráče zachráněné v případě nekooperativního řešení, je není menší, pokud on sám bude nekooperativní řešení prosazovat (pnna), než pravděpodobnost v případě, že bude přijato nekooperativní řešení, ačkoli on sám bude prosazovat kooperativní (pkna). Tj. výsledek na jednom z hráčů nezáleží, ale to, zda jej ti, co prosazují nekooperativní řešení, vezmou mezi sebe či nikoli, na jeho aktivitě závislé je.

∆Uk > 0

Korekční člen, který říká, že v případě záchrany v rámci kooperativního jednání má hráč určitý bonus. Pochopitelně existují i lidé, kterým je zcela jedno, zda se zachrání společně s větším množstvím lidí či s menším množstvím lidí. Dokonce mohou být i případy lidí, pro které tento člen bude záporný. Je však dobré vědět, že tento člen existuje a že může být v rámci přípravných experimentů kalibrován. Uvedený člen můžeme interpretovat též jako dobrý pocit, že se udělalo maximum v rámci toho, co považujeme za lidskou slušnost.

∆Un < 0

Tento člen můžeme chápat naopak jako trest za neslušnost. Má zápornou hodnotu a konkrétně pak podobu sankce za to, že se člověk snažil prosadit nekooperativní řešení a ostatní to o něm ví, což mu dají najevo určitým způsobem v případě, že se nakonec prosadí řešení kooperativní.

Model hry, se kterým budeme pracovat, je inspirován hrou typu "Tragédie společného".

Je založen na těchto rovnostech a nerovnostech:

Aa1 = Ba1                                                     (1)

Ab1 = Ba2 = Ba3 = Bb2 = Bb3                   (2)

Aa3 = Ab3                                                     (3)

Ab1 = Ba2 = Ba3 = Bb2 = Bb3 < Aa1        (4)

Aa1 > Aa3                                                     (5)

Aa1 > Ab2

(Pokračování)

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Reformy (350) Výběr z monografie/4 petr ježek 17. 01. 2016 - 16:13