REFORMY (345) (ad Černík) Záhada našeho bytí/1

12. leden 2016 | 07.00 |

Příspěvek O. Černíka mě inspiroval k tomu, abych napsal následující úvahu o tom, jak se rozhodujeme. Napíšu ji trochu "nevázaně" a s fantazií, protože některé věci se "koženou", tedy suše racionální formou sdělují obtížně.

V úvodu zdůrazním dvě věci:

1. Žijeme ve světě, který má tolik prvků nejistoty, že nás bude vždy znovu a znovu fascinovat, jak jsme schopni se poměrně efektivně rozhodovat.

2. Jakkoli se rozhodujeme naší hlavou a proces rozhodování tedy probíhá přímo (obrazně řečeno) "před našima očima", vidíme z něj (a ještě dlouho budeme vidět) jen onu pověstnou špičku ledovce.

Podle mého názoru v našem rozhodování hrají klíčovou roli emoce, prožitky, resp. celý jejich složitě provázaný systém obsahující velmi nestejnorodé prvky:

- pocity příjemnosti či nepříjemnosti vyvolané bezprostředními fyzikálními či chemickými podněty (teplo-zima, chuť, vůně apod.) působícími na naše smysly,

- pocity spojené s odhadem budoucnosti (těšení se, obavy apod.) výrazným způsobem závislé na představách a představivostní paměti,

- pocity spojené s náladou (radost, smutek, euforie, deprese apod.) ovlivněné systémem endorfinů.

Celý komplex paralelně, souběžně, harmonicky i disharmonicky vytváří to, co se v němčině výstižně nazývá "Dasein" – česky "přítomné bytí" (a co je vhodnějším výrazem než pojem "existence", od kterého je odvozen název filozofického směru, který na problém přítomného bytí upozornil).

Celý tento nesmírně složitý a naší reflexi jen velmi dílčím způsobem přístupný systém byl dlouhodobě kalibrován v rámci fylogeneze (vývoje druhu) i ontogeneze (vývoje jednotlivce). A funguje! Prostě funguje překvapivě dobře, přestože v některých případech může selhávat, přestože se v řadě standardních situací dopouští omylů a je v tomto smyslu "nepoučitelný". Ale vysoce efektivní rozhodovaní on-line prostě umožňuje. Otázkou je, jak je to možné.

Před touto otázkou však stojí ještě jedna. Ta, kterou si lidé zpravidla neuvědomují, přestože s ní zažívají v každou chvíli svého života nepopíratelnou a evidentní zkušenost. Totiž to, že naši existenci, tedy přesněji naše "Dasein", přítomné bytí, prožíváme nikoli bodově, nikoli jako okamžitou existenci ve zlomku času, který trvá nekonečně krátce. Jak je to možné?! Vždyť toto je jedna z největších záhad! A my si ji skoro neuvědomujeme! Naše "přítomnost" je prostě odlišná od "okamžiku" – a vůbec není jednoduché pochopit, čím to je.

Ve svých dřívějších studiích jsem se (myslím poměrně úspěšně) snažit popsat způsob rozhodování založený na zpřítomňování minulého vztahováním se k budoucímu, ve kterém hrají klíčovou roli prožitky, ale také představy a racionální operování se symboly, viz

http://radimvalencik.pise.cz/1709-jake-reformy-a-proc-245-rv-ekonomie-a-stesti-1.html

a dalších 5 pokračování.

Rozhodovací model založený na "maximalizaci užitku" je sice pro některé účely vhodný, ale jako každý model má své meze. Vždy evidentně v řadě případů neplatí Leaův ""axiom správné časové preference": pokud se dva výsledky liší pouze v čase získání (jistota získání je tudíž také stejná), bude preferován časově bližší výsledek", na který ve svém příspěvku upozorňuje O. Černík (v intuitivní podobě tento princip zformuloval E. Böhm-Bawerk při výkladu úroku). Už proto, že existuje fenomén těšení se. Prožitky, která na základě naší představivosti očekáváme v budoucnu, se přenášejí na naše přítomné bytí, a vyvolávají často intenzivnější pocity, než jsou ty, které se nám dostanou v budoucnosti.

Potud to je ještě korektní výklad. Zítra, v dalším pokračování teprve přijde to hlavní – jak myslíme "kvantově" a proč je to možné.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář