REFORMY (329) Čechák: Komplexně o vzdělání/3

27. prosinec 2015 | 02.20 |

V návaznosti na 18. ročník vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání a přípravu monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb" uveřejňuji na pokračování významný příspěvek Prof. V. Čecháka věnovaným komplexnímu pohledu na problematiku role vzdělání v současných podmínkách.

Konference proběhla úspěšně, bližší informace viz:
http://radimvalencik.pise.cz/2954-reformy-303-zprava-o-konferenci-lk.html

Charakter a funkce vzdělání v kontextu současného vývoje. – 3. část

Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc.

Znalostní management a znalostní společnost

Charakteristika "znalostní společnosti" jako společnosti využívající jako hlavního zdroje svého vývoje poznatků a znalostí, bezesporu postihuje jeden z podstatných rysů této společnosti. Poznatků a znalostí ke svému rozvoji využívaly i společnosti (i když ne v takové míře) v dřívějších etapách svého vývoje. Rozsah využívání znalostí však není tím jediným rysem charakterizujícím odlišnost "znalostní" společnosti od předcházejících vývojových etap. To podstatné, co znalostní společnost charakterizuje, je především koncepčnost, systematičnost, cílevědomost v řízení procesů generování, získávání, transferu a reálného zhodnocení poznatků a znalostí. Právě tyto činnosti ve svém souhrnu představují reálnou náplň aktivit znalostního managementu.

Pokud bychom omezili naše úvahy na oblast znalostní ekonomiky, centrem naší pozornosti by byl právě proces reálného zhodnocení poznatků a znalostí v ekonomických procesech. V tomto smyslu je úspěšnost znalostního managementu "měřitelná" inovační výkonností (jak evropské, tak i příslušné národní) ekonomiky. Jeho úkolem je zajistit, aby se "správná informace" (v pojetí klasické teorie, informace) dostala ve "správný čas" na "správní místo" (tj. ke "správnému" subjektu). "Správným subjektem" je v tomto případě subjekt disponující lidmi s odpovídajícím vzděláním a technickým vybavením umožňujícím příslušným způsobem informaci obsahující potřebné poznatky transformovat v (inovativní) ekonomicky zhodnotitelný produkt. To znamená mimo jiné zajistit, nejen odpovídají poznatky, ale i jejich "formulaci" takovým způsobem, aby byly implantovatelné do daného kontextu.

Další významnou funkcí znalostního managementu je "získávání" poznatků (potřebných informací). Znalostmi (požadovanými) v tomto smyslu jsou poznatky (výsledky výzkumu), které jsou víceméně (i když ne vždy "volně") k dispozici. Přesně to je předmětem a posláním velmi často opomíjeného a někdy podceňovaného tzv. "sledovatelského výzkumu".[1] Je zaměřen na získávání nejen poznatků, které jsou výsledkem ať již základního či aplikovaného výzkumu, který byl realizován jinými (výzkumnými) institucemi, které jsou buď volně veřejně přístupné, nebo je možno je získat "specifickým" způsobem. To je také nejčastější formou spolupráce podnikatelského subjektu s příslušnou výzkumnou institucí nebo vysokou školou, která potřebnou poznatkovou bází disponuje, nebo je schopna příslušné poznatky svým vlastním výzkumem generovat.

Tím se dostáváme k další funkci znalostního managementu – systémovému řízení procesu generování "nových" poznatků. Netýká se to záležitosti jen základního výzkumu, nýbrž z velké části i výzkumu aplikovaného. Problematika organizace (institucionální) výzkumu je specifickou záležitostí, a to jak v evropském, tak i národním měřítku. Je-li problémem evropského výzkumu jeho roztříštěnost (jak institucionální, tak tematická), je jistě tato "roztříštěnost" v případě národních výzkumných kapacit ještě větší. Komplikovaný je často i způsob financování výzkumných institucí. Základní rozdělení finanční podpory formou institucionálního a programového financování se sice ukazuje jako funkční, předmětem diskusí je již delší dobu (a to nejen v České republice) otázka jejich vzájemného poměru. V současné době převažují tendence směřující k posílení institucionálního financování. Programové financování (financování konkrétních výzkumných projektů v ČR prostřednictvím grantových agentur GAČR, TAČR) je operativnější a flexibilnější, ale setkává se často s problémem transparentnosti a adekvátnosti hodnotících kritérií.

Specifickou otázku představuje reálné využití (praktická, realizovatelná hodnota) výsledků výzkumem produkovaných. Její řešení nelze hledat, jak se většinou stává až v závěrečné fázi výzkumného procesu nebo dokonce až v souvislosti s finálními výzkumnými výsledky. Dosavadní ne zcela uspokojivý (i když se postupně zlepšuje) stav je možno změnit podstatným zkvalitněním věcné "pracovní" komunikace mezi vysokými školami, výzkumnými institucemi a podnikatelskými subjekty, zejména jejich vývojovými pracovišti, ale především racionálním podnikovým znalostním managementem. Z jeho strany lze očekávat podněty pro tematickou orientaci výzkumných aktivit a podstatné informace o reálných možnostech praktického zhodnocení určitého typu výzkumných výsledků. Právě v této oblasti existují značné rezervy jak v jednotlivých evropských zemích, tak i v EU. Zmíněná tematická roztříštěnost výzkumu je podle hodnocení evropských institucí a orgánů důsledkem nedostatků v této oblasti.[2]

Dvojznačná (či spíše víceznačná) je z hlediska znalostní společnosti funkce vysokých škol. Disponují nejen svojí vlastní výzkumnou kapacitou, která je však vzhledem k poměrně vysokému počtu vysokých škol značně roztříštěná, ale ve svém souhrnu představuje ve většině evropských zemí více než třetinu celkové národní výzkumné kapacity (pomineme-li "podnikový" výzkum, pak dosahuje více než 40% národní výzkumné kapacity), ale současné (což je jejich hlavní funkce) připravují pro výzkumné instituce kvalifikované pracovníky a připravují také kvalifikované pracovníky pro výrobní podniky, obchodní organizace i veřejný sektor. Vzdělávací proces představuje hlavní náplň činnosti vysokých škol. I v této oblasti činnosti vysokých škol došlo a dochází k významným změnám.

Uplynulých dvacet let bylo časovým úsekem, kdy rovněž mimořádně, nejen v České republice, ale i v dalších zemích střední Evropy, vzrostl počet studujících na vysokých školách.

Zmíněný růst počtu studentů vysokých škol, zejména studentů prezenčních forem studia znamená, že v populaci výrazně stoupá počet absolventů vysokých škol ve věkové skupině do 35 let a tím celkový počet vysokoškoláků mezi ekonomicky aktivním obyvatelstvem. Pokud by vzrůstal (či stagnoval na dané úrovni) počet absolventů vysokých škol (kdy téměř 70% populačního ročníku má možnost absolvovat vysokoškolské studium), došlo by k situaci, že v průběhu 20 let by téměř 40 % ekonomicky aktivního obyvatelstva by mělo vysokoškolskou kvalifikaci (v průběhu 40 let by počet absolventů vysokých škol mohl v populaci vzrůst až na 60 a více %).

S výrazným růstem počtu studentů vysokých škol se měnil v mnoha směrech jak "charakter" vzdělání (což v mnohém mohlo poznamenat i jeho obsah), tak i očekávání snad jedné z nejvýznamnějších skupin vnějších aktérů – potenciálních zaměstnavatelů. "Masifikace" vysokoškolského vzdělání jde ruku v ruce se zesílením pragmatického očekávání zaměstnavatelů, že vysoké školy budou "produkovat" nejen vzdělané, nýbrž především zacvičené či spíše vycvičené absolventy škol. Samotná "masifikace", tj. proces, v němž má možnost získat vysokoškolské vzdělání většina populace (podle některých autorů tedy i ti s IQ nižším než 100),[3] si pochopitelně vynucuje jiný charakter, v mnohém i jiný obsah, ale také jiné metody výuky či studia. Nemusí a nemělo by to nutně znamenat univerzální snížení úrovně veškerého studia. Spíše by mohlo vést k výraznější diferenciaci studijních programů, diferenciaci, která by umožnila zachovat, či spíše prohloubit a zkvalitnit studium té části populace, která by vysokoškolské studium absolvovala i v případě, že by zůstalo, (podobně jako před mnoha lety), elitním. Nestojíme tedy před striktní alternativou "buď kvalitní, elitní" nebo "průměrné (či spíše podprůměrné) masové" studium a vzdělání, nýbrž před řešením problému, jak zajistit odpovídající kvalitu (standardní) studia stávajícímu velkému počtu zájemců o studium a "excelentní" studium a vzdělání těm, kteří k němu mají předpoklady.

Lze bezesporu říci, že ve vysokoškolském vzdělání výrazně zesílila orientace na posílení praktické, "profesní přípravy" a současně došlo k těsnější vazbě profilu absolventa na potřeby trhu práce. Dokonce soukromé vysoké školy dosáhly v tomto směru určitých a lze říci, že ne zcela bezvýznamných úspěchů.  Orientace na prakticko-profesní zaměření vysokoškolského studia neznamená nutné snížení jeho kvality a odborné úrovně. Pokud k němu dochází, je racionální hledat jeho příčiny jinde, než v důrazu na jeho prakticko-profesní stránku. Vývojem, a nelze říci, že přímočarým, prochází i vlastní pojetí profesní přípravy a profesního vzdělávání. Jestliže donedávna převládal názor, se kterým se setkáváme v řadě případů i dnes, že čím je profesní příprava zaměřena speciálněji (úžeji), čím se více orientuje na "výcvik" potřebných dovedností, tím je účelnější a z hlediska budoucího uplatnění na trhu práce i efektivnější. Tento názor vychází z hypotetického předpokladu, že nástupem absolventa školy, zejména vysoké školy, získá jeho budoucí pracoviště nejen "vzdělaného", nýbrž i odpovídajícím způsobem "profesně" připraveného a částečně "zacvičeného" pracovníka. Hodnota vzdělání, které pracovník získal, je v tomto případě posuzována podle toho, kolik je ještě nutno do jeho další "přípravy" (zácviku) na konkrétní pracovní pozici, investovat. Specializace a úzce pojatá profesní zaměřenost jsou v rámci tohoto přístupu, na rozdíl od dostatečně rozvinuté znalostní báze metodologických kompetencí a odborné flexibility, pokládány za základní atributy kvality hodnoty vzdělávání.

V ekonomicky, zejména v technicky a technologicky rozvinutých společnostech, se stále více formuje výrazně odlišný názor na profesní přípravu, v němž dominantní úlohu sehrává orientace na rozvoj schopností a kvalitu "profesního myšlení". Jestliže ještě před několika lety byla za jednu z klíčových schopností v oblasti profesní přípravy považována schopnost "získat" odbornou (profesní) informaci, dnes je to považováno za více méně běžnou samozřejmost. "Profesní myšlení" jako nosný aspekt profesní přípravy je charakterizován spíše schopností "vytěžení" získaných informací, schopností jejich komparací či analýzou vytěžit i to, co v nich, pokud jsou chápány izolovaně, není explicitně řečeno. Pro tento přístup k hodnocení profesního vzdělání je charakteristické dosažení vyváženého souladu mezi flexibilitou a specializací. Jestliže předpokladem pro flexibilitu jsou šířeji pojaté odborné základy umožňující přizpůsobit zmíněnou "specializaci" měnícím se podmínkám, speciálně zaměřená průprava je, mimo jiné, reálným zvládnutím toho, jak na dané odborné bázi je pracovník schopen (jakoukoliv další, právě potřebnou) specializaci rozvinout. Vzdělávací proces a odborná příprava společně s dostatečně širokým a hluboce osvojeným metodologickým základem mohou vytvořit dostatečnou znalostní a dovednostní bázi k budoucí, celoživotní flexibilitě a trvalému zhodnocení získaného vědění a získaných poznatků.

(Pokračování)



[1] Právě této problematice je věnována stať prof. Pačese: Význam vyhledávajícího výzkumu pro ekonomický růst. In: Znalostní ekonomika, Eupress, Praha 2002

[2] K tomu viz blíže např.: Národní Strategie inteligentní specializace České republiky (Národní RIS 3)

[3]  Např. O. Štefl: Vysokou školu absolvuje každý, kdo projeví zájem. In: Hospodářské noviny, 3.3.2011.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář