REFORMY (328) Čechák: Komplexně o vzdělání/2

26. prosinec 2015 | 07.00 |

V návaznosti na 18. ročník vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání a přípravu monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb" uveřejňuji na pokračování významný příspěvek Prof. V. Čecháka věnovaným komplexnímu pohledu na problematiku role vzdělání v současných podmínkách.

Konference proběhla úspěšně, bližší informace viz:
http://radimvalencik.pise.cz/2954-reformy-303-zprava-o-konferenci-lk.html

Charakter a funkce vzdělání v kontextu současného vývoje. – 2. část

Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc.

Znalostní společnost a otázka znalostí

Poměrně často se můžeme setkat s pojetím "znalostní společnosti" jako určité extenze "znalostní ekonomiky", je nutno vzít v úvahu ještě další, snad i rozšířenější přístup k pojetí znalostní společnosti, který klade znak rovnosti (ekvivalence) mezi pojmy "znalostní společnost" a "informační společnost". Je zřejmé, že zde dochází (i když nikoliv explicitně) ke ztotožnění pojmu "informace" a "znalost". Pokud uvedené pojmy použijeme v jakémkoliv jiném kontextu, je zřejmé, že jejich smysl i význam je rozdílný. Přesto i ve víceméně seriózních textech věnovaných této problematice se poměrně často setkáváme s tím, že pojmy "znalostní" společnost a "informační" společnost jsou používány jako synonyma.

"Informační společnost" je termín používaný k charakterizaci určité etapy vývoje spíše informačních technologií a jejich téměř masovému používání nejen v ekonomice, nýbrž i dalších klíčových sférách společenského života, než společnosti jako organického celku. V tomto významu lze pojmu "informační společnost" použít k označení prostředků (včetně jejich systémového uspořádání), využívaných k transferu soustředění i určitému třídění poznatků (znalostí), ale jen velmi omezeně ve velmi specifických případech (zpravidla omezených na oblast vlastní informatiky) k jejich částečnému generování. Pro "znalostní společnost" je však zásadním problémem právě získávání (generování) nových poznatků.

Pro znalostní společnost je bezesporu podstatný ucelený, ale strukturovaný systémový přístup k získávání informací (obsahujících požadované poznatky) a k jejich využívání. I zde lze rozlišit několik základních úrovní. Tou základní je, jak jsme se již zmínili, generování (tvorba, vznikání) "nových poznatků" (tj. takových, které nebyly dosud v žádné formě k dispozici). Další rovinu problémů představuje "získávání poznatků", které jsou principiálně dostupné, ale k nimž jsme dosud neměli přístup, kterými jsme dosud nedisponovali. Neméně závažnou problematikou je otázka "transferu poznatků a znalostí" k subjektům (příjemcům), které jsou schopny je zhodnotit v reálném (technickém, technologickém či ekonomickém) procesu. Právě tyto tři základní okruhy problémů (roviny) lze považovat za konkretizaci, velmi často deklarované víceméně obecné teze, že "znalostní management" je "řízení procesu znalostí", nebo "management znalostní ekonomiky".

Pokud bychom chtěli v této souvislosti charakterizovat "znalostní ekonomiku", pak jejím základním problémem je právě již zmíněný "transfer" znalostí a poznatků subjektům, které jsou schopny je reálně zhodnotit, ale také vytvoření technických (technologických) podmínek a odpovídajícího motivačního prostředí, aby k tomuto zhodnocení došlo. Zbývající problémové okruhy, tj. generování a získávání poznatků (znalostí) jsou ve "znalostní společnosti" záležitostí a základní náplní činnosti sféry vědy, výzkumu a vzdělávání. Kvalita "znalostní ekonomiky", její úspěšnost a její konkurenceschopnost je principiálně podmíněna právě oblastí a stupněm rozvoje vědy, výzkumu a vzdělávání, tj. schopností nové poznatky (znalosti) tvořit, získávat (vyhledávat) a současně vybavit odpovídajícím vzděláním ty, kteří s nimi mají pracovat, tj. přetvářet je na reálné (ekonomicky hodnotitelné) výsledky. V tomto smyslu lze hovořit o vzájemném propojení a spolupráci ekonomické a podnikatelské sféry s oblastí výzkumných institucí a vysokých škol, ale při respektování jejich vlastních specifik.

V posledních desetiletích, zřejmě v důsledku zjednodušeného a poněkud účelově deformovaného vztahu sféry ekonomiky a vzdělávání, docházelo právě s odvoláním na "znalostí společnost" ke snahám implementovat (a to ne vždy citlivě) některé standardní postupy podnikového managementu do sféry výzkumu a vzdělávání, což vyvolalo i určité kritické ohlasy. Příkladem může být známá studie K. P. Liessmanna: Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění (Theorie der Unbildung. Die Irrtümer der Wissensgeschlschaft). Na adresu způsobu "řízení" výzkumu uvádí: "Eufemisticky míněná hesla o společnosti vědění hovoří klamným jazykem, mluví-li se o výzkumu a vývoji, jde o výrobní prostor vědění, které má být co nejrychleji transferováno do zóny ekonomického zhodnocení. Mluví-li se o univerzitách jako o podnicích, které vedou manažeři vědění, kteří předkládají bilance vědění, podle nichž se dá poznat, zda je poměr vstupů a výstupů rentabilní, znamená to, že je nutné aplikovat na vědění všechny průmyslové postupy a definované parametry podnikového hospodářství." (Liessmann K. P.: Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění. Academia, Praha 2008, str. 30-31)

I když je kritika autora evidentně příkrá, je nutno si uvědomit, že reaguje na některé problematické metody a postupy při hodnocení výsledků výzkumu, které používají (vzhledem k požadované "kvantifikaci") hodnotící procedury, které jsou přinejmenším pro danou oblast ne zcela adekvátní. Podle P. K. Liessmanna dochází spíše ke "zprůmyslnění vědění" než ke "zvědečtění" průmyslové výroby a průmyslu. Získávání "nových poznatků", tj. výzkum měl být (a dosud je) podle dokumentů EU základním hnacím motorem zvýšení konkurenceschopnosti evropské (tj. i národních) ekonomiky. Ukázalo se však, že způsob hodnocení jeho výsledků a (z něho vycházející) způsob financování nevytvářel dostatečně motivační prostředí k jeho optimálnímu vývoji. Přesto však převládají spíše snahy o jeho zdokonalení a vylepšení než tendence k jeho principiální změně.

Zmínili jsme se o "nenaplnění cílů" "Lisabonské strategie". I když nelze v dané stati (vzhledem k jejímu tematickému zaměření) analyzovat příčinu této skutečnosti, je účelné zmínit se (byť stručně) o problematice výzkumu. Podle zmíněné "strategie" se měla výrazně zvýšit jeho efektivita a jeho přínos ke zvýšení inovační výkonnosti. Přes určité snahy o ucelenější organizaci a nespornou (i když ne vždy optimálně orientovanou a ne vždy dostatečnou) finanční podporu, zůstává řada otázek otevřená.

V první řadě se ukazuje jako účelné, omezit jeho poměrně značnou "roztříštěnost", jak institucionální, tak i tematickou, a to jak v evropském, tak i "národním" měřítku. K tomu směřuje určitá "redukce" podporovaných výzkumných programů, provázaná s koncentrací podpory na určité priority jak v evropských, tak i národních plánech. Otevřenou je rovněž otázka vzájemného propojení "výzkumu, vývoje a inovací". I když v řadě případů nelze stanovit striktní hranice mezi výzkumem a vývojem, především mezi "aplikovaným výzkumem" a "vývojem" , je nutné akceptovat jejich specifiku, která je v případě aplikovaného výzkumu zaměřena především na získání nových poznatků při implementaci výsledků základního (nebo "jiného" výzkumu) do konkrétního (požadovaného) kontextu (v tomto smyslu je lokalizovatelná do výzkumné instituce).

(Více tradiční je problematika vztahu "základního" a "aplikovaného" výzkumu. Klasický znalostní management (zejména podnikový – velmi často s odvoláním na koncept učící se organizace) zdůrazňuje zejména "prakticky" orientovaný aplikovaný výzkum.

Specifika "vývoje" směřuje k realizaci (materiální, předmětné) výsledků výzkumu (aplikovaného), a v tomto směru představuje v jistém smyslu "předvýrobní" fázi vážící se k následnému výrobnímu procesu.)

Inovace podle J. Schumpetera vyžaduje dvou základních věcí: "invence" a "investice". Je-li "investice" záležitostí ekonomickou (v užším slova smyslu), je "invence" především věcí výzkumu, eventuálně vývoje. V prvním případě jde o realizaci využití "nového" poznatku v "praktickém" procesu, ve druhém o využití již "známého" poznatku novým, dosud nepoužitým (obecně neznámým) způsobem, a v tomto smyslu můžeme uvažovat o "kreativním" aspektu vývoje.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář