REFORMY (325) Pavlát: K finančním trhům

23. prosinec 2015 | 07.56 |

V návaznosti na 18. ročník vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání a přípravu monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb" uveřejňuji ohlas doyena konference V. Pavláta na diskusi, která se během rozvinula k problematice regulace finančních trhů

Konference proběhla úspěšně, bližší informace viz:
http://radimvalencik.pise.cz/2954-reformy-303-zprava-o-konferenci-lk.html

Ad marginem k regulaci finančních trhů

Vladislav Pavlát

Jsou základní změny v pojetí růstu potřebné? Odpověď zni: Ano!

Vynutí si tyto změny "více" regulace nebo "méně" regulace? Nevíme.

Jaké jsou argumenty pro a proti?

STARŠÍ finanční regulace (prakticky až do konce minulého století) se opírala spíše o regulaci v rámci každé ekonomiky. NOVÁ regulace se globalizuje. Přitom nutno zdůraznit, že nejdůležitější není to, že je regulace "více" (=kvantitativní aspekt), ale co může (a má?) "nová" regulace zabezpečit (kvalitativní aspekt).

Čím jsou finanční trhy nejvíce ohroženy: nesporně finančními deriváty, také vteřinovými obchody. Hrozeb ale je mnohem více; tam, kde se vyskytne nějaká skulina v předpisech, okamžitě někdo "prolomí dveře" a usilovně pustoší budovu finančních trhů.

Proč jsou finančními deriváty nebezpečné? Hlavně v odtržení finančních trhů od reálné ekonomiky prostřednictvím finančními deriváty (nebezpečí páky; nebezpečí nákupu cenných papírů na dluh; možnost výpůjčky cenných papírů); při aplikaci moderních technologií skokově rostou rizika.

Novinářsky zjednodušeně interpretované vztahy mezi "regulací" a "svobodným trhem s neomezenou konkurencí" jsou velmi jednoduché, a proto líbivé a při nízké finanční gramotnosti většiny našeho obyvatelstva (lze doložit mnoha průzkumy i oficiálními zprávami různých úředních autorit) snadno zneužitelné. V této zjednodušené interpretaci

(věta 1.) "více" regulace = méně konkurence,

(věta 2.)"méně" regulace = více konkurence.

V konečném výsledku chybně chápané vztahy ohrožují všechny účastníky trhů.

Důležitou otázkou je v této souvislosti vztah konkurence ke spekulaci: zdravá versus nezdravá spekulace. Co je "zdravá" spekulace a co "nezdravá"? Vysvětlení zřejmě nutno vztáhnout k pojmu rizika (a speciálně dnes k pojmu systémového rizika). Ovšem: lze tyto pojmy vymezit nějak jinak než obecně? Kdy končí zdravá spekulace a kdy začíná nezdravá spekulace?

Výše uvedené zjednodušené "věty" lze také přepsat takto:

(věta 3.) "méně" regulace = více konkurence se zdravou spekulací.

Tato věta je poměrně sympatická, a je asi "lepší" než věta 4.:

"méně" regulace = více konkurence s nezdravou spekulací. 

Avšak znamená nutně, že "více" regulace = méně konkurence = málo spekulace?

S hlediska nutnosti omezit systémová rizika na finančních trzích, diktovaná mj. také zvýšenou volatilitou obchodování na finančních trzích zní výše uvedená "věta 3.) lépe než věta 4. Ovšem s tím, že se vnucuje myšlenka o nebezpečí absence motivačního stimulu (= zisku spekulantů) pro významnou skupinu účastníků trhů.

"Větší regulace" má vést k obecnému omezení rizik. Větší bankovní regulace (bank jako poskytovatelů peněz) nutně předpokládá omezení možností poskytovat špatně zajištěné úvěry. Omezení nezdravé spekulace s omezením úvěrování spekulativních transakcí se projevuje navenek jako ohrožení likvidity trhu.  Argumentace "liberálů" spočívá v tvrzení, že trh při nedostatku likvidity "zamrzne". Pak vznikne "nutnost deregulace". Proto nechť kvete svobodný trh, který "se řídí sám". (Pokud to někomu připomíná nějaké dobře známé ideologické poučky z české kotliny, pak se jistě mýlí. Nebo ne?)

Nyní nastala příležitost k obraznému přirovnání:

Finanční trh je něco jako kočár, jehož kočí (makléř) na povel cestujícího panstva (investoři) práskne do koní, kočár se rozjede příliš rychle, koně se splaší... a konec přirovnání si snadno lze domyslet.

Vycházím z toho, že nutnost regulace finančního trhu ve vyspělém kapitalistickém hospodářství je nezbytností. Fungování finančního trhu může být hladké jen tehdy, když profesně zdatný kočí, tj. kočí znalý řízení kočáru, "pevně svírá opratě a nenutí koně ke cvalu."

Toto přirovnání ovšem kulhá potud, že na vyspělém finančním trhu se současně kupředu řítí obrovský počet kočárů, bryček i volských potahů, jejichž "řiditelé" se - cestou necestou - ženou za vidinou zisku, příliš nedbajíce na zdravý rozum, natož na nějaká pravidla. Že příliš přeháním? Nikoliv. Stačí si zalistovat v burzovní historii, kde je všechno toto šílenství vidět jako na dlani.

Dnes se to ovšem jeví jinak: reálná ekonomika, obalená slupkou mediálních a virtuálních světů, jako kdyby ztrácela svůj význam, a čím dále byla medializována a virtualizována.

Klamný svět se stává světem klamu – nadměrných spekulací, podvodů všeho druhu, kvazi-legálních machinací a manipulací založených na nedostatcích existujícího zákonodárství a soudnictví, obcházením nebo pochybnou interpretací právních předpisů, nedodržováním obecně uznávaných standardů až po legalizaci výnosů z trestné činnosti, spojenému s umným přebarvováním černých nebo šedých peněz jejich vypráním na "bílé" atd.  

Nemá-li reálný svět být stále více a více intoxikován finanční sférou, je nutno říci "NE".

Světová finanční a ekonomická krize vedla k dílčím pokusům o nápravu, která v podmínkách postupující globalizace nutně musela směřovat zpět ke kořenům kapitalistické tržní ekonomiky, k hlubšímu chápání soukromého vlastnictví.

V podmínkách globalizace se rizika na finančních trzích, ať již šlo o obchodování s cennými papíry nebo jinými finančními aktivy, neúměrně zvýšila.  Zkušenosti z poslední finanční krize – řečeno ve zkratce – vedla k závěru, že je nezbytně nutné zvýšit transparentnost dění na finančních trzích, a to jednoznačnou identifikací vlastníků (skrytých pod různými vlastnickými slupkami). Tato identifikace (dnes v podstatě sice ještě omezená jen na některé subjekty činné na finančních trzích) je podmínkou zvýšení bezpečnosti finančních transakcí. Jedině tím lze postupně vytvářet situaci, kdy od finanční stability národních hospodářství lze postupně směřovat k mezinárodní finanční stabilitě.

Hlavní cíle mezinárodních organizací, jejichž činnost se vztahuje k finančním trhům a k infrastrukturám finančních trhů, dnes jsou (formálně) v podstatě totožné:

1. Vyšší transparentnost,

2. Větší bezpečnost finančních transakcí,

3. Snaha o mezinárodní finanční stabilitu, a 4. Vyšší efektivnost fungování finančních trhů.

Na závěr lze říci, že jednoznačnou odpověď na otázku, zda bude "více" nebo "méně" finanční regulace dnes - v souvislosti s růstem bezpečnostních rizik, lokálními válkami a migrací obyvatelstva – je velmi obtížné zformulovat. Výsledek výše uvedených úvah lze vyjádřit antickým rčením, že současná mezinárodní finanční regulace "osciluje mezi Scyllou a Charybdou". Osobně se domnívám, že – přes velmi hlasité volání některých skupin účastníků finančních trhů – velmi pravděpodobně nejméně po dobu nejbližších 4-5 let deregulace nebude na pořadu dne.

Poznámka: O výše uvedených otázkách blíže pojednává větší počet prací z posledních let, věnovaných hlavně infrastrukturám finančních trhů v rámci projektů specifického výzkumu; spolu se mnou jsou autory těchto prací i další kolegové z Katedry financí a moji doktorandi.

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář