REFORMY (312) Zelinka: XX/XXI stol. (kam jdeme?)/1

8. prosinec 2015 | 07.00 |

Velkou pozornost na 18. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzělání vzbudilo úvodní vystoupení Ladislava Zelinky, ve kterém zhodnotil i své životní zkušenosti. Jednání konference dalo skvělý impuls. Uveřejňuji jej na pokračování.

Zde je, vychutnějte si ho:

Změny společenského bytí a společenského vědomí mezi XX. a XXI. Stoletím – část I.

Ladislav Zelinka

Úvod

Dějinné etapy se od sebe neodlišují kalendářními daty, ale tím, že některé podstatné společenské poměry zde nabývají na kvalitativně vyšším významu, zatímco jiné relativně ustupují do pozadí. Nikdy (ani v případě těch nejrevolučnějších změn) tato změna nevypadá tak, že by se některé jevy skokově zjevily (aniž by alespoň v nějaké menší míře existovaly předtím) anebo tak, že by jiné jevy skokově zcela beze stopy zanikly. Toto je společný jmenovatel, který jsem vytkl před závorku, a bude se týkat všech dalších uváděných příkladů.

Tyto příklady mají za cíl ilustrovat ony shora zmíněné změny společenských poměrů, které od sebe XX. a XXI. století odlišují – s tím, že zde přijímám obecné klišé o tzv. "krátkém XX. století" (počátek až v době první světové války, konec v devadesátých letech v souvislosti s rozpadem tzv. východního bloku).

Komparativní věcné znaky XXI. století oproti století XX.:

1. Zásadní změna černé ekonomiky (kriminální ekonomiky) a jejího vztahu vůči státu      

Ve XX. století musel don Corleone vybudovat nesmírně nákladnou a složitou pyramidu mafiánské organizace, zaměřené především na vybírání výpalného a obchod s nelegálním zbožím. Nad první linií ozbrojenců, určených k zastrašování plátců výpalného a výběrčích výpalného, muselo existovat několik dalších vrstev těch, kteří tuto první linii hlídali, aby si svůj obchod nezprivatizovala, a nad nimi pak ještě v systému fungoval strýček Vito, který tu a tam někoho zastřelil jen tak, aby bylo vidět, kdo je tu kmotrem. Podobně složité bylo i ono nelegální obchodování – nebohý don Corleone musel udržovat celou soustavu distribučních kanálů, od tajných skladů přes nelegální výčepy a prodejny až po pouliční dealery. Don Corleone také musel neustále bojovat se svými oběťmi (které platily výpalné jen proto, že měly strach), tak se svými lidmi (kteří by ho okamžitě okradli, kdyby jen na chvíli zavřel oči), se svou konkurencí (která mu chtěla invahovat do rajonu) a se státem, který se ho stále snažil dopadnout, usvědčit, odsoudit a potrestat.

Oproti zaostalému XX. století je vše dnes jinak. Don Corleone mohl rozpustit celou svou organizaci (možná si ponechal jen strýčka Vita), protože všechnu špinavou práci s výpalným za něj dnes vykonává stát (veřejná moc) cestou svých berních úřadů, exekutorů, policie, prokuratury a soudů. Teprve, když jsou nebohé ovečky podojeny a vybrané peníze správně umístěny ve veřejných rozpočtech, don Corleone si z nich pouze odebere svůj díl. Stejně tak obchod s nelegálním zbožím ztratil svou pozici čísla jedna a byl vytěsněn obchodem s legálním zbožím, avšak bez spotřebních daní a DPH. Žádné tajné sklady, ilegální nálevny či pouliční dealing. Na všechno stačí pár lobbistů, šikovných právníků či ekonomů a tu a tam nějaký ten bílý kůň. Odpadají starosti s plátci (o ty se postará stát), s výběrčími (o ty také), s konkurencí (proč se prát, když je toho dost pro všechny – hlavně sem nepustit někoho nového) a se státem (ten je náš).

Příčinou této proměny poměrů je zásadní a přitom společenským vědomím stále ještě nedostatečně rozpoznaná změna fungování státu a změna způsobu vládnutí. Stát byl v mezidobí pozvolna a nenápadně privatizován do rukou různých mocenských skupin, tj. došlo k významnému odcizení státu jeho občanům. Ti to zatím tuší spíše podvědomě než vědomě – toto tušení se pak na povrchu projevuje kritickým poklesem loajality vůči takovému státu a spíše citovým než racionálním voláním po navrácení státu lidem etc.

Ještě kritičtější je změna ve způsobu vládnutí, technicky umožněná informačními technologiemi XXI. století. Prakticky permanentní průzkumy veřejného mínění a vývoje volebních preferencí způsobily, že zejména politické strany fakticky rezignovaly na střednědobé či dlouhodobé cíle a maximálně u nich prevaluje horizont dní až týdnů. Stranické sekretariáty jsou připraveny odvolat jakéhokoli svého nominanta jen proto, že v řádu dnů či týdnů nedosahuje plánované popularity (zviditelnění se), bez ohledu na to, zda a jak kvalitně naplňuje a zastává svěřenou státní funkci. Toto permanentní surfování na vlně popularity pak vrhá zmíněné sekretariáty do náruče dona Corleoneho, který s popularitou umí sterými způsoby pomoci.

I v tomto případě občané zatím spíše jen podvědomě tuší, že takto nelze pečovat ani o betonové schody, natož pak o tak komplexní entitu, jakou je stát. Jejich reakcí je (zatím poměrně neurčité) volání po "pevné ruce", po řízení státu jako velké firmy atd. Politicko ekonomické dějiny zde stojí mezi Skyllou a Charybdou – buď zde bude dlouhodobě existovat zprivatizovaný stát, který nebude patřit svým občanům, se všemi z toho plynoucími důsledky (krize loajality, nerespektování práva etc.), nebo se naplní společenská objednávka po silné ruce a tato krize bude překonána nastolením diktatury. Přál bych budoucím generacím, aby byla alespoň osvícená.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář