REFORMY (289) Blahout k Lidskému kapitálu

15. listopad 2015 | 07.00 |

V rámci přípravné diskuse k 18. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, viz

http://radimvalencik.pise.cz/2820-reformy-262-predkonferencni-diskuse-se-rozbehla.html

uveřejňuji příspěvek doktoranda VŠFS Michala Blahouta:

Lidský kapitál jako téma

Zaujalo mě téma Lidský kapitál a investice do něj. Lidský kapitál lze charakterizovat jako lidské schopnosti, dovednosti a znalosti, které člověk získává v průběhu svého života a používá k produkci statků. Tedy kvalita lidského kapitálu je spjata s výší produkce (HDP). Zároveň úroveň lidského kapitálu je determinantem intenzivního růstu, který je klíčem k dlouhodobé prosperitě, kvůli tomu, že zde neplatí zákon klesajících mezních výnosů. Má tedy smysl zkoumat, jak lidský kapitál co nejlépe rozvíjet.

Za nejpodstatnější složku lidského kapitálu lze považovat znalosti. (zde se nabízí možnost diskuze znalost vs schopnost. Pro jednoduchost budu používat pouze pojem znalost.) Znalosti člověk získává prostřednictvím terciálního systému školství, přičemž bych se zaměřil na vysoké školství.

Současný stav není příliš povzbudivý. Studentům nejde ani tak o znalosti, jako o papír. Pedagogové to vědí, jsou na ně kladeny nesmyslné nároky, pro které nemají čas dělat pořádně svou práci, předávání znalostí. Snad všichni tušíme, že stav není ideální.

Domnívám se, že vzdělání a získání znalostí by mělo být vnímáno jako investice. A to nejen ze strany studenta, ale i ze strany školy. Škola poskytne studentovi vzdělání, díky kterému bude produktivnější a bude více vydělávat. O tento výdělek se pak student podělí se svojí školou. Pochopitelně ne 50/50, ale bude ze svého příjmu odvádět X % škole. Zde můžeme podiskutovat nad pravidly. Zda to bude například 5 či 10 % do konce života, nebo jen prvních 10 let, nebo do doby, než se zaplatí určitá částka atd... 

Díky tomu bude odstraněn současný nešvar, kdy po absolvování student školu už dál nezajímá. Škola bude i nadále motivována udržovat se svým absolventem kontakt a pomoci mu, aby byl produktivní. Může mu nabízet kurzy, provázat výzkum s praxí, pomáhat současným studentům získat zkušenosti z praxe a posléze nalézt zaměstnání atd... Tím dojde k propojení akademické sféry s praxí. Chce to udělat cost-benefit analýzu, protože pro nějaké obory to nebude moc přínosné atd...

Škola bude muset se studentem nějak pracovat a krom vzdělání mu dát i hodnoty do života. Za pomoci vězňova dilematu jsem schopen argumentovat, že v případě hry s opakováním se vyplatí po většinu her nepodrážet. Podrazit se vyplatí až v předposledním kole. Ovšem život je hra s nekonečným opakováním, nebo aspoň nevíme, kdy konec přijde, a proto se vyplatí hrát fér.

K tomu lze připojit metodu představenou kolegou Miholou o určování optimálního zaměstnání. Osobně jsem proti přijímacím testům. Ty změří maximálně statické znalosti v daný okamžik. O schopnostech, či potenciálu studenta příliš nevypovídají. Jak víme, tak se na test studenti naučí a hned po něm vše zapomínají. Na základě typologie by škola mohla komplexněji zhodnotit potenciál studenta, než to udělá nějaký standardizovaný text. Pochopitelně to chce zvažovat náklady a přínos, ale o tom by mohl být článek.

Dále bychom mohli využít i práce kolegyně Kotěšovcové a přijít s možným ratingem škol, který by byl lepší, než současné žebříčky. Tento rating by bylo zaměřený na kvalitu místo kvantity. Hodnocení škol na základě počtu publikací je nesmysl.

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář