REFORMY (284) Bedretdinov: Nové paradigma vědy

10. listopad 2015 | 07.54 |

V rámci přípravné diskuse k 18. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, viz

http://radimvalencik.pise.cz/2820-reformy-262-predkonferencni-diskuse-se-rozbehla.html

uveřejňuji příspěvek pedagoga VŠFS Rafika Bedretdinova:

Nové horizonty ekonomické vědy

Rafik Bedretdinov

Abstrakt

Tento článek je věnován problematice hledání nového paradigmatu pro ekonomickou vědu. Autor po přezkoumání její struktury a funkcí přišel k závěru, že je na čase změnit dominantní paradigmat současnosti. Analyzuje předpoklady a důvody vzniku nového paradigmatu.

Klíčová slova: ekonomie, paradigma, rovnováha, strategie, věda.

Nezbytnost nového paradigmatu ekonomických věd

Současný stav moderní ekonomické vědy je takový, že naléhavě vyžaduje nahrazení stávajícího ekonomického paradigmatu novým. Jaké důvody vedou nás k tomuto tvrzení?

Převažující model myšlení (nebo jinými slovy paradigma) definuje konkrétní program a stanovuje limity našich současných možností v oblasti poznání. Dá se říci, že paradigma provádí výběr, selekci získaných informací v souladu s obecným směrováním moderních myšlenkových operací. Přičemž pokud tato nová informace, neodpovídá zformovaným teoriím, pak jsou zamítnuty. Z tohoto důvodu jsme, doslova ztrácíme schopnost přijímat nová, neobvyklá data. Stávající omezení nám brání vidět nové trhy, strategie, nápady a příležitosti. Abychom spatřili světlo světa, musíme provést přestavbu našeho vědění a do jisté míry i vědomí, tj. změnit paradigmat.

Téměř čtyřiadvacet století (od Aristotela) lidstvo předpokládalo a je přesvědčeno dodnes, že v ekonomice by měla dominovat paradigma, která prosazuje postulát, že všechny trhy mají tendenci spět k rovnováze. Tento pohled si našel svůj nejživější odraz ve většině ekonomických koncepcí (například, Cournot - Marshallova částečná rovnováha Walrasova teorie všeobecné rovnováhy). Lze zjistit, nakolik je dané tvrzení odpovídá skutečnosti? Jaké můžeme uvést argumenty, které prokazují, proč a jak se tento paradigmat vznikl?

1. První představa, která stala základem myšlenky rovnováhy, byla idea takového stavu ekonomického systému, který zabezpečuje životaschopnost, stabilitu a neměnnost hospodářského systému.

2. Intuitivní chápání rovnováhy téměř všemi ekonomy je následující: v ekonomice existují některé síly (jako například nabídka a poptávka), které působí v různých směrech, a mezi nimi, dříve nebo později vniká kompromis, vyrovnanost.

3. Výchozím bodem pro vznik paradigmatu rovnováhy byl mechanismus "neviditelné ruky" (původně popsány Adamem Smithem) postulující samoregulace tržní ekonomiky. Není náhodou, že teorie všeobecné rovnováhy, a priori, zformulována Walrasem - je to teorie konkurenční rovnováhy, jež stala nejdůležitějším konceptem pro analýzu celé ekonomiky.

4. Rovnováhu jako kategorie, lze snadno traktovat z hlediska matematiky. Ze začátku jako průsečík protínání křivek nabídky a poptávky, pak jako výsledek řešení problému optimalizace trhu, což mělo sloužit jistým referenčním bodem, zaručujícím vědeckou věrohodnost a relevanci dané teorie. Formální metody prokázání existence rovnováhy, popis podmínek její existence (například, Paretovský optimum) a udržitelnosti, výklad rovnovážných stavů se stal charakteristickým znakem "přísné" ekonomické teorie.

Nicméně, v průběhu času, v procesu prohloubení znalostí, teorie rovnováhy odhalila řadu koncepčních problémů, mimořádně důležitých pro ekonomii jako takovou a do určité míry oslabujících neprůstřelnost tohoto postulátu, a to:

• rovnováha jako taková málokdy pozorovatelna v reálném životě – například, tržní ceny mají podivný sklon k různým výkyvům.

• závažnější problém této teorie spočívá v její principiální statičnosti. Jako prostředek překonání statičnosti se nabízí analýza ekonomiky v krátkém i dlouhém období. Mostem spojujícím tyto dvě dimenze je tzv. mezičasová rovnováha, kterou vynalezl J. Hicks [2, 374].

• podstata problému spočívá v tom, že koncept rovnováhy nemá smysl, pokud nejsme s to zobrazit, jak a proč hospodářské subjekty dosahují rovnovážného stavu v průběhu času. Klíčovou roli v tomto dilematu mněl zahrát koncept "očekávání." To znamená, že časová charakteristika asociována v ekonomické teorii s pojmem "očekávání", který údajně umožňuje "dynamizovat" teorie rovnováhy. Nicméně, vysvětlit ekonomické změny hospodářského systému pomocí takové umělé teoretické konstrukce lze pouze ex post. V důsledku toho heuristická hodnota takové teorie je pochybná.

• A to není všechno. Paradoxnost rovnovážné situace spočívá v tom, že v rovnovážném systému, kde hospodářské subjekty vnímají ceny, jako nastavené, vůbec nemůže nic stát, a chceme-li vysvětlit volatilitu cen, je nutné zavést speciální další mechanismus, v podobě Smitove "neviditelné ruky" nebo Walrasova dražitele přizpůsobujícího - místo na trhu! - ceny v reakci na převis poptávky či nabídky. Jaký má smysl stanovit rovnováhu jako stav trhu, pokud neexistuje žádný tržní faktor, který vede systému v rovnováze?

Na základě uvedeného výše, ​​lze tvrdit, že rovnováhou se rozumí především jakási myšlenková konstrukce, která mu určitý smysl a slouží spíše jako nástroj poznání, nežli odrazem skutečné situace, kterou by, jsme mněli  popsat a vysvětlit. Jinými slovy, pojem "rovnováha" zůstává čistě teoretickou smyšlenkou.

Pokud vzniká rozpor mezi realitou a teoretickým konstruktem (paradigmatem), potud je na čase v zájmu prohloubení znalosti a odpovídajících praktických postupů změnit teorii. Z tohoto důvodu se domníváme, že když existující paradigma bude nahrazena novým, začne průlom ve vědě a v praxi. To je zvlášť důležité zejména proto, že v současné době ostře se projevuje rozpor mezi ekonomickou teorií a ekonomickou praxi. Změna "paradigmatu rovnováhy" by se mněla uskutečnit v důsledku změny stávajícího světonázoru až když ekonomové nabudou přesvědčeni, že současná jejich představa neodpovídá realitě. G. Soros [3, 67] navrhuje, aby ekonomie vůbec odmítla paradigmat rovnováhy. Podle něj: "... představa, že finanční trhy korigují samy sebe mají sklon k rovnováze, zůstává převládajícím paradigmatem, na kterém jsou založeny různé syntetické nástroje a  modely hodnocení, hrající pravě na finančních trzích dominantní roli. Tvrdím, že toto převládající paradigma je falešné a naléhavě potřebuje nahradit novým. "[4, 25].

Svržení stávajících konceptů a tradicí znamenat revoluci v poznání, rozšíření hranic a celkově přispívá k pohybu vpřed. Mezitím, jako každou revoluci i ji potkává silný odpor konzervativních sil, usilujících o zachování stávajícího světonázoru. Konzervativní myšlení je pohodlné, nevyžaduje revizi stávajících koncepcí, je v souladu s obvyklým myšlením. Odmítnutí nových myšlenek je často vysvětlováno tím, že stará teorie osvědčila během desetiletí, někdy i staletí, a stala se jakousi tradicí. Setrvačnost se pohodlně usadí v myslích lidí, kteří ji chrání a obhajují, aby odolávali změnám. Je známo, že čím déle žije stará teorie, tím obtížnější ji prolomit. Proto se v současné ekonomické vědě je velmi obtížné zbavit paradigmatu rovnováhy a nahradit jeho novým.

V době svého vzniku nová paradigma má sotva slyšitelný, osamělý hlas, který se topí v moře kritiky a odmítnutí. Nicméně, v průběhu vývoje on bude čím dál, tím silnější a bude získávat na síle. Nyní je velmi důležité si uvědomit jednu jednoduchou pravdu: svět se nestane jiným po změně paradigmatu - mění se jen naše vnímání a představa o světě, což dříve nebo později se projeví v praxi. Ve stejném ekonomickém jevu (například, na trhu Forex) lze uvidět jednak trend k rovnováze (jak to však prokázat?) nebo tzv.random walk (čili náhodnou procházku). Jenže  principy fungování procesu generování na trhu Forex existuji mimo závislost na našem vnímání a interpretaci.

Paradigmy jsou základem našeho vztahu ke skutečnosti. Jako následek změny paradigmatu formuje se efektivnější systém názorů, což přispívá ke vzniku nových teoretických a praktických objevů. Například v podmínkách, stále se měnícího současného trhu, nové, flexibilní společnosti jsou životaschopnější než tradiční, které lpí na starém paradigmatu a strategií chování. Koneckonců dynamické moderní společnosti oslabují základnu tradičních organizací, a poslední dříve či později budou nevyhnutelně muset přizpůsobit se novým pravidlům. Například, Apple se podařilo radikálně změnit svou strategii na trhu, což přispělo k jejímu úspěchu na trhu s počítači, tablety a telefony.

Literatura

1. Bedretdinov, Rafik: Zrod Nového paradigmatu finančních trhů. Finančné trhy, Bratislava, derivat 3/2014. ISSN 1336 - 5711.

2. Hicks, J.R:. Hodnota a kapitál. Vyšetření některých základních principů ekonomické teorie. Oxford Na Clarendon Pres, 1972

3. Soros, G .: O Sorosovi. Zůstat Na vrcholu Křivky, Kalligram (Bratislava) Doplněk (Brno), 1997. ISBN: 80-85765-82-9

4. Soros, G:. Nové paradigma pro finanční trhy. Vyšehrad, Praha 2008. ISBN: 978-80-7021-997-3

 (Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář