REFORMY (273) Kajzar: LK a Cestovní ruch/2

30. říjen 2015 | 07.00 |


Velmi mě potěšil příspěvek P. Kajzara zaslaný s předstihem na 18. ročník naší konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Je k věci a doufám, že vyprovokuje diskusi na téma "cestovní ruch jako odvětví produktivních služeb". Chystám se k tomuto tématu formulovat pár tezí, a proto příspěvek uveřejňuji na pokračování s předstihem (blog mi ho bere jen po částech). Toto je druhá část (červeně tučně zvýrazňuji to, co považuji za naprosto klíčové a co by bylo dobré rozvinout, upřesnit atd. kdo s tím pomůže?):

Význam a perspektivy mezinárodního cestovního ruchu pro světové ekonomiky – II. část

Patrik Kajzar

1 Lidské zdroje v cestovním ruchu

Dle statistických údajů odvětví cestovního ruchu v EU vytváří více než 5% HDP EU, s přibližně 1,8 milionu podniků zaměstnává kolem 5,2% z celkové pracovní síly (asi 9,7 milionu pracovních míst). Pokud v úvahu vezmeme i navazující odvětví cestovního ruchu, odhadovaný podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP je mnohem vyšší: cestovní ruch nepřímo vytváří více než 10% HDP Evropské unie a přibližně 12% pracovní síly.  Základem úspěchu je proto vytváření vhodných podmínek pro rozvoj cestovního ruchu v jednotlivých regionech a také investice do vzdělávání zaměstnanců.

Rozvoj lidských zdrojů, má v sektoru služeb zásadní strategickou a nezastupitelnou úlohu. Už na první pohled je patrný poměrně zásadní rozdíl postavení lidského faktoru ve výrobní a nevýrobní sféře.

Velmi zjednodušeně by se to dalo popsat na příkladu tak, že vyráběnému ozubenému kolečku je úplně jedno, jestli se na něj pracovník, kterému právě prochází rukou, usmívá, zda je na něj milý a příjemný, či nikoliv. Zcela odlišná je situace v sektoru služeb, který pracuje přímo se zákazníky, tzn. přímo s lidmi. Tam stačí během celého procesu byť i jen jediné zaváhání, nepříjemný pohled, špatné naladění, reakce či přístup pracovníka poskytujícího službu a rázem vzniká problém. A právě proto jsou personalistika a řízení lidských zdrojů v sektoru služeb je tak strategicky důležité. (Kajzar, 2014)

Odvětví cestovního ruchu je charakterizováno dvěma druhy pracovních míst ve službách: Velké množství nekvalifikovaných, málo placených pracovních míst a menší počet vysoce kvalifikovaných pracovních míst s vysokými příjmy. V některých oblastech cestovního ruchu a pohostinství nabízí atraktivní pracovní prostředí s konkurenčními platy a podmínkami, které závisí na erudované pracovní síle, jejich schopnostech a dovednostech. Organizace a manažeři v cestovním ruchu a pohostinství čelí skutečným problémům při náboru, rozvoji a vzdělávání svých zaměstnanců. Od každého pracovníka ve službách cestovního ruchu se totiž očekává, že bude mít dobré komunikační schopnosti a dovednosti, které jednoznačně tvoří základní stavební kámen úspěchu každého člověka. Pro ty, kteří pracují v oblasti cestovního ruchu a prodávají služby zákazníkům, je zvládnutí efektivní komunikace velkou výhodou a zárukou prodejního úspěchu. (Kajzar, 2012)

Strategické řízení lidských zdrojů je rozsáhlým kritickým faktorem úspěchu. Mezi základní aspekty strategického a úspěšného řízení lidských zdrojů patří přijímání vhodného zaměstnance, aby odpovídal firemní kultuře a pracovní morálce, fluktuace zaměstnanců v rámci společnosti, aby nejlépe odpovídali aktuální a předpokládané potřebě organizací, a celoživotního vzdělávání a investování do lidského kapitálu s důrazem na rozvoj soft skills. Dalším důležitým aspektem strategického řízení - také známé jako strategické plánování – je vytváření příjemného a povzbuzujícího prostředí pro zaměstnance. Dle řady odborníků z oblasti psychologie, pozitivní pracoviště vede ke zvýšení produktivity nejen ve službách. (Kajzar, 2011)

2 Význam a perspektivy mezinárodního cestovního ruchu

Definovat cestovní ruch není jednoduché. Existuje velké množství definic českých, ale i zahraničních autorů. Každý ho definuje ze svého úhlu pohledu. Za všeobecně uznávanou definicí by ovšem měla být brána definice vytvořená Světovou organizací cestovního ruchu (United Nations World Tourism Organization – UNWTO), která definuje cestovní ruch jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest (osoba nesmí být odměňována ze zdrojů navštíveného místa).

Cestovní ruch (CR) je mnohostranným odvětvím, které zahrnuje dopravu, turistická zařízení, poskytující ubytování a stravování, služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby, turistické informační systémy a další infrastrukturu či další služby cestovního ruchu. Odvětví cestovního ruchu patří mezi nejvýznamnější součásti světových ekonomik. Cestovní ruch je rovněž ukazatelem životní úrovně obyvatelstva. Cestovní ruch se podílí na všestranném rozvoji osobnosti, umožňuje obnovu duševních a fyzických sil – odpočinek je nástrojem preventivně léčebného působení, slouží k účelnému využití volného času, pomáhá vytvářet nový životní styl – přenosem zvyků a návyků z jiných zemí nebo oblastí, slouží jako nástroj vzdělávání a kulturní výchovy člověka, přispívá k vzájemnému poznání a porozumění mezi lidmi, zvyšuje se vzdělanost obyvatel, motivuje ho k získávání jazykových znalostí apod.

Cestovní ruch je velmi často označován jako odvětví, které má značný ekonomický význam a multiplikační efekt, neboť působí na vývoj dalších hospodářských odvětví. V Evropské unii představuje zásadní obor terciárního sektoru, na tvorbě HDP Evropské unie se podílí více než 7,8 % (přímý i nepřímý příspěvek cestovního ruchu na HDP) a zaměstnává zhruba 3,1 % pracovní síly (7 miliónů pracovních míst), při zohlednění navazujících odvětví je zaměstnanost v cestovním ruchu ještě větší (8,4 %). Cestovní ruch ovlivňuje ekonomiky jednotlivých států nejen přímo, jeho vliv na HDP a zaměstnanost je rovněž nepřímý.

Přímý vliv cestovního ruchu na dva výše uvedené základní makroekonomické indikátory odpovídá tomuto podílu na HDP a zaměstnanosti, který vytváří "průmysl cestovního ruchu" a z hlediska výdajů, výdaji rezidentů na domácí cestovní ruch, na domácí obchodní ruch, vývozy návštěvníků a individuálními výdaji na cestovní ruch. Metodika dle Světové rady pro cestovní ruch (The World Travel & Tourism Council - WTTC ) však do výsledku zahrnuje i nepřímé a zprostředkované efekty. Nepřímý vliv cestovního ruchu na HDP a zaměstnanost je vytvářen nákupem domácího zboží a služeb prostřednictvím odvětví, která mají úzkou vazbu na cestovní ruch a jsou součástí "ekonomiky cestovního ruchu", z hlediska výdajů jsou to kapitálové investiční výdaje a kolektivní vládní výdaje na cestovní ruch. Zprostředkovaný příspěvek k HDP a zaměstnanosti tvoří výdaje těch, kteří jsou přímo či nepřímo zaměstnáni v sektoru cestovního ruchu. (Kajzar, 2015)

Přínosy cestovního ruchu lze hodnotit jak z ekonomického hlediska (můžeme zde zařadit např. tvorbu nových pracovních příležitostí, zdroj kapitálu, obnovu stávajícího bytového fondu) dále z hlediska sociálního (kam můžeme zařadit zlepšení vybavenosti a úrovně veřejných služeb, oživení folklóru a místních tradic) a v neposlední řadě také mezi důležité přínosy cestovního ruch patří hledisko environmentálního rozvoje (jedná se např. o zvýšení odpovědnosti návštěvníků k životnímu prostředí, využívání regionálního přírodního, kulturního a historického potenciálu, apod.)

Dle Palátkové je charakter vzájemných vztahů mezi subjekty turismu dán hlavně trendy světové ekonomiky, mezi které řadíme např. globalizaci, regionalizaci, integraci, vzájemnou závislost jednotlivých subjektů mezi sebou a internacionalizací.

Vzhledem k tomu, že je cestování stále více neodmyslitelnou součástí našeho života, mají změny ve společnosti, stejně tak jako změny ekonomické či změny životního stylu, následný a neustálý vliv na cestovní ruch v podobě různých trendů. Pro sektor cestovního ruchu je velmi důležité tyto trendy co možná v nejranější fázi akceptovat a přizpůsobit jim nabídku cestovního ruchu. Preference a chování lidí a s nimi i nabídka služeb a produktů cestovního ruchu se neustále vyvíjejí. Zatímco dříve nabídka určovala poptávku, dnes je tomu právě naopak. Stále větší nasycení trhu, rostoucí zájem spotřebitelů o sebe sama, vyšší disponibilní příjmy a rostoucí fond volného času ovlivňují úspěšnost dodavatelů služeb cestovního ruchu. Konkurence bude stále více nestálá.

Za klíčové faktory, které ovlivňují podobu trendů, můžeme považovat ekonomické, politické, environmentální, technologické, demografické a sociální prostředí. Tyto činitele působí dlouhodobě na podobu politiky cestovního ruchu, na její pláno vání i rozvoj. Také však ovlivňují chování návštěvníků, resp. jejich rozhodnutí, která s cestovním ruchem souvisí – např. jakým dopravním prostředkem cestovat a na jaká místa, jakým činnostem se věnovat, kolik peněz utratit apod.

UNWTO dělí svět do pěti základních regionů, kterými jsou Afrika, Amerika, Asie a Pacifik, Evropa a Blízký východ. Tyto regiony se dále dělí na menší územní celky. Afrika se člení na Severní a Subsaharskou část. Amerika se člení na Severní Ameriku, Karibik, Střední Ameriku a Jižní Ameriku. Asie a Pacifik se člení Severovýchodní a Jihovýchodní Asii, Oceánii a Jižní Asii. Evropa se člení na Severní, Západní, Střední a Východní, Jižní a Středomořskou část.

Světový cestovní ruch se tradičně kvantitativně měří především počtem příjezdů a objemem příjmů (případně výdajů) v mezinárodním cestovním ruchu. Komplexně jsou statistiky tvořeny Světovou organizací cestovního ruchu – UNWTO. Základním cílem je přitom vytvoření navazujících časových řad, které by v globálním měřítku a srovnání popisovaly vývoj cestovního ruchu.

Podle Světové organizace cestovního ruchu (United Nations World Tourism Organisation – UNWTO) stále více destinací po celém světě začalo investovat do oblasti cestovního ruchu a začaly se otvírat světu. Cestovní ruch se stal jejich hlavním hnacím motorem díky socio-ekonomickému pokroku prostřednictvím příjmů z vývozu, při vytváření pracovních míst a zakládání podniků a při rozvoji infrastruktury. Během posledních 60 let cestovní ruch pokračuje v expanzi a diversifikaci.

Na cestovní ruch lze nahlížet z různých pohledů. Mikroekonomický pohled akcentuje nepeněžní ukazatele, například počty návštěvníků, lůžek či přenocování. Makroekonomický pohled zase zachycuje, jak se vyvíjí hodnota finančních toků mezi domácí ekonomikou a zahraničím, a tedy i to, zda cestovní ruch ekonomice generuje finanční prostředky, nebo je z ní naopak "odsává". (Kamenický, 2015)

V roce 2013 cestovní ruch tvořil 9 % světového HDP, 1 z 11 pracovních míst vzniklo právě v oblasti cestovního ruchu. Cestovní ruch generuje celkem více než 260 miliónů pracovních míst. Světové rada pro cestovní ruch (World Travel & Tourism Council - WTTC) odhaduje, že odvětví cestovního ruchu vytvoří v následujících letech více jak 4,7 miliónů nových pracovních míst.

Mezinárodní cestovní ruch vzrostl v roce 2013 o 5 %, a podle výsledků Barometru světového cestovního ruchu UNWTO dosáhl rekordních 1087 milionů příjezdů. Navzdory globálním ekonomickým problémům vzrostl počet mezinárodních turistů o 52 milionů. Růst počtu turistů zaznamenaly

(Pokračování)


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář