REFORMY (252) Ještě k Mertlovi - problém HCC

8. říjen 2015 | 07.00 |

Včera jsem uveřejnil kritické výhrady Ondřeje Černíka (i s mými poznámkami) k prvním dvěma dílům série Jana Mertla Sociální modely, kooperativnost a rozvoj lidského kapitálu v rámci seriálu o reformách. Dnes upozorním na jeden kritický moment čtyřdílného článku J. Mertla. Jde o následující pasáž ve třetí části série (tučně podtrhuji to, co považuji za nejdůležitější):

"Model HCC nicméně neřeší jeden podstatný komponent, jímž je příjmová diferenciace. Je zřejmé, že daná schémata financování v sobě obsahují vždy prvek přenesené ceny a to znamená, že tato cena bude diferencovaná v rámci jednotlivých sociálních skupin. V tomto kontextu platí, že univerzálně spotřebovávané statky jsou problematické z toho hlediska, že nelze jejich spotřebu pominout z hlediska sociálně-politického.

Tam, kde bude dostupnost HCC financovaných statků kritická ve smyslu sociální dostupnosti, se nabízí řešení, které umožní v rámci produktů HCC provádět též redistribuci. To může být problémem, pokud současně bude v systému dostupné též konkurence mezi jednotlivými poskytovateli HCC, protože ti, kteří budou chtít přerozdělovat, budou následně v nevýhodě, neboť jejich produkty budou nákladnější (aby měl zdroje na přerozdělení). Nicméně nemusí tomu tak být nutně zcela; lze toto omezení obejít pomocí tvorby paralelních fondů, z nichž se bude redistribuce financovat a které budou v rámci jednotlivých institucí dostupné a případně i vynutitelné k existenci.

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/2770-reformy-248-mertl-socialni-modely-3.html

Uvedené pasáže jsou formulovány sice velmi obecně, ale obávám se, že obsahují nepochopení podstaty problému, příp. je možné, že jsem něco přehlédl.

Uplatnění přenesené ceny na bázi kontraktů týkajících se lidského kapitálu (HCC)je ze své podstaty a povahy právě tím, co eliminuje negativní vliv příjmové diferenciace na dostupnost služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. – To je potřeba mít neustále před očima.

Tady bych velmi uvítal konkrétní příklad od J. Mertla, který by ilustroval nějaký konkrétní příklad či případ, kdy v důsledku příjmové diferenciace by dostupnost některé služby financované prostřednictvím přenesené ceny na bázi kontraktů týkajících se lidského kapitálu (HCC) byla omezena.

Podle mého názoru může být dostupnost takové služby omezena jen tehdy, když financování prostřednictvím přenesené ceny na bázi kontraktů týkajících se lidského kapitálu (HCC) v dané oblasti nefunguje, není vyvinuto, jeho zavedení naráží na řadu více či méně nepřekonatelných obtíží. Tam je pochopitelně na místě redistribuce.

Zavádět redistribuci v oblasti financování prostřednictvím přenesené ceny na bázi kontraktů týkajících se lidského kapitálu (HCC) je protismyslné a kontraproduktivní. Paralelní fondy by ve svých důsledcích podlomily zpětnou vazbu mezi efekty, o které se zaslouží konkrétní poskytovatelé produktivních služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, a zdroji financování těchto konkrétních poskytovatelů produktivních služeb. Přestaly by tak fungovat motivace k hledání co nejefektivnějších cest poskytování takových služeb člověku, které umožňují plně využívat možnosti rozvoje a uplatňování jeho schopností.

To obecně. Konkrétně se určité problémy vyskytnout mohou. Například z hlediska odlišných předpokladů pro dynamiku profesní kariéry mužů a žen (i při plném rozdělení funkcí je zde závěrečná fáze těhotenství, šestinedělí, kojení apod., což muži při nejlepší vůli nezvládají a ženy v nejkritičtějším věku pro kariérní růst jsou tím omezeny). Ale to není problém primárně zaviněný majetkovou či příjmovou diferenciací. Tyto konkrétní problémy lze řešit redistribucí, ale prostřednictvím nástrojů, které nesouvisejí s omezováním role financování prostřednictvím přenesené ceny na bázi kontraktů týkajících se lidského kapitálu (HCC). A v určitých případech některé formy těchto kontraktů mohou napomoci i takovéto problémy řešit.

K tomu na okraj, ale aktuálně:

1. Zrovna dnes, když píšu tento článek, se scházím s velmi vzdělaným a obětavým člověkem, který se problematikou zohlednění rodičovství z hlediska jeho ekonomických aspektů na vstupech i výstupech zabývá. A to bezprostředně v kontextu s možnou rolí financování prostřednictvím přenesené ceny na bázi kontraktů týkajících se lidského kapitálu (HCC) v dané oblasti. Pokusím se od něj získat souhlas ke zveřejněný některých zajímavých výsledků v rámci tohoto seriálu.

2. Řečeno s povzdechem ("ách jo") v rámci diskuse ke "školnému" v reakci na článek J. Paroubka, viz:

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/domaci-politika/smutny-debakl-ceskych-vysokych-skol

Uvedu část diskuse:

Radim Valenčík: Jo. Jenže Jirka Paroubek se osobně a velmi vehementně o stagnaci a následný úpadek českého vysokého školství zasloužil... Normálně bych Jirku nechal být v klidu, ale tady to přehnal. Byl to on, kdo seřval Jirku Havla, když ten se snažil interpretovat rozumně volební heslo "Jsme proti školnému, které omezuje přístup ke vzdělání" heslem "Jsme proti školnému v jakékoli podobě". On se pokusil vyhrát volby na základě tvrdě antireformní politiky v této oblasti. A podepsal se na přibrzdění nezbytných změn k ekonomice založené na produkci a uplatnění lidských schopností.

Jana Kunšteková: Školné je hovadina - neosvědčilo se nikde - v Americe vede k rekordnímu zadlužování - další bublině. Já vím, že sis vzal do hlavy, že je to fajn a pořád to obhajuješ, ale školné nemá s úrovní vysokých škol co do činění. To spíš zlodějny akademických šéfů.

Jiří Pondělíček: Školné je zrůdnost.

Radim Valenčík: Dokud se nenaučíme věci posuzovat rozumem, nikam se nedostaneme (myslím tím potenciální hnutí odporu a nápravy). Ti, co uvažují jako Jana či Jirka bohužel brzdí vypracování alternativy současnému trendu. Mj. hovadina je toto tvrzení: "Školné je hovadina - neosvědčilo se nikde". To, k čemu došlo v USA a v Británii, byl obrovský zločin, kterým byl zvrácen vývoj směrem k vytváření rovných příležitostí pro společenský vzestup nezávislý na výchozích majetkových poměrech.

Jiří Dolejš: Radim Valenčík zřejmě se má na mysli Jirka Paroubek - realita vícezdrojového financování školství zjevně vyžaduje subtilnější vyjadřování a dohodu na pojmech - např. než je slogan "vzdělání zadarmo". Platby jsou ovšem různé, a tak ani pojem školné to neřeší (stejně nehradí ekonomické náklady na výuku).

Štěpán Kotrba: Školné je hovadina a ty ho prosazuješ už patnáct let. K čertu s tebou, Radime.

Terezie Daňková: Kluci, filozofuje vam to moc hezky. Ja uz se deset let doprosuju absolventu ruznych typu skol, aby neco umeli a neco delali. Po par mesicich vzajemneho nedustojneho trapeni je vyhodim a jdu shanet padesatnika, aby byla prace hotova. Je treba zasadne snizit pocet strednich a hlavne vysokych skol a formou prijimaciho rizeni na ne prijmout jen ty nejlepsi. A ponechat na nich jen ty, kdo se chteji vzdelavat.

Radim Valenčík: Chyba je právě v tom, že byl otevřen přístup k VŠ vzdělání, ale neexistuje (NEEXISTUJE!!!) žádná zainteresovanost vysokých škol na uplatnění jejich absolventů na profesních trzích. Ten, kdo vytvoření této zainteresovanosti odmítá, žene české vysoké školství do záhuby.

Viz: https://www.facebook.com/stanislav.kliment.3/posts/1051108054901050?comment_id=1051194004892455

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář