Dobrá zpráva (z Česka pro Česko i celý svět)

25. září 2015 | 09.51 |

Článek, který zveřejňuji, je napsán pro seriál o reformách. Vzhledem k aktuálnosti jej zveřejňuji již dnes (v seriálu o reformách se objeví v nejbližších dnech). Původně jsem jej chtěl nazvat jen "Dobrá zpráva", ale cítil jsem, že to chce nějaké upřesnění.

Na webových stránkách OSEL (Objective Source E-Learning) byl zveřejněn článek, který mně udělal velkou radost. Ukazuje, že není nutné hrát hru typu "Titanic". Tj. že na naší Zemi a v našem Vesmíru je dost prostoru pro to, aby mohl pokračovat exponenciálně dynamický a současně trvale udržitelný rozvoj. Je to dobrá zpráva. Strategie orientované na cílenou "redukci" (vyvraždění) velká části obyvatelstva naší planety jsou nejen perverzní, ale i "mimo mísu". To platí i pro strategie, které chtějí zavést centrální řízení omezené a reglamentované spotřeby.

Potěšilo mě i to, že článek vznikl v našich (českých) podmínkách a na základě výsledků vědy a techniky dosažených u nás (v naší zemi) a v intencích toho, co český vklad do vývoje světové vědy přinesl. Máme co říci světu.

A v neposlední řadě mě potěšilo, že tento zásadní článek byl publikován právě na OSEL, kterému fandím. Jedná se o velmi bohatý a reprezentativí zdroj informací, který je spravován s obrovskou obětavostí.

Článek J. Kůse byl nazván (ne zcela vhodně, resp. zavádějícím způsobem – k tomu se vyjádřím) "Lidská práce možná nebude důležitá" a lze jej najít na:

http://www.osel.cz/8446-lidska-prace-mozna-nebude-dulezita.html

V záhlaví článku je uvedeno:

"Tento text Jiřího Kůse, předsedy Asociace nanotechnologického průmyslu ČR, uveřejňujeme u příležitosti prvního českého Nano dne, který se dnes, ve středu 23. září, odehrává v Liberci. Právě Liberec je symbolem českých nanotechnologií, protože nanotechnologiemi žije. Právě tady vymysleli revoluční nanospider – první stroj na světě, který dovede průmyslově vyrábět nanovlákna."

Nyní již celý článek (pro odlišení modrým písmem):

Rozvoj elektroniky, digitálních technologií a chytrých materiálů ignoruje plány a analýzy úředníků vlád i fundované studie vědců, a běží po exponenciále do neznáma. To, co se zdálo na počátku předpověditelné, se dostalo za hranice lidské zkušenosti. Autoři bestselleru "Druhý věk strojů" to vtipně přirovnávají k historce o počátcích šachu. Učenec Sissa ben Dahir, který je vymyslel, požadoval od krále, aby mu dal na první pole šachovnice jedno zrnko pšenice, na druhé dvě zrnka, na třetí čtyři, na další osm, šestnáct a tak dále, vždy dvojnásobek předchozího počtu. Zdánlivě skromné přání odhalilo záludnost exponenciálního růstu. Na první polovinu šachovnice ještě stačila zkušenost a představivost o množství obilí, ale za polovinou už počet zrnek začal stoupat v násobcích miliard a biliónů. Taková čísla na králově dvoře neznali.

Paralelu v našem věku můžeme hledat v empirickém zákonu Gordona Moora, který v roce 1965 předpověděl, že se každých 18 měsíců při zachování výkonu a ceny zmenší elektronický obvod na polovinu. Také exponenciála a stále funguje. Problém je ale v tom, že jsme se po 50 letech již octli na pomyslné druhé polovině šachovnice technologického rozvoje. Exponenciála se dostala do fáze zrychleného růstu, který už je mimo naši zkušenost a představivost. Úvahy, co bude na konci, a pokusy se na to připravit, jsou liché.

Zúčastnil jsem se nedávno panelové diskuze o digitální ekonomice. Vzduchem poletovaly otázky, jestli stroje lidem nevezmou práci a která pracovní místa zůstanou, co by měl stát podporovat, jaké předměty by se měly učit ve školách, abychom se připravili atd. Jenže, co když na druhé polovině šachovnice bude potřeba především kreativita a ne znalost vzorečků nebo základů kybernetiky. Na MIT už teď pracují na pokročilých avatarech, co když časem vědomí překročí hranici lidského mozku a propojí se do stroje. Vždyť úplně přesně neznáme podstatu hmoty, energie, prostoru ani vesmíru. Možná všechny ty proměny probíhající po exponenciále mají hlubší význam, který nám zatím zůstává skrytý.

Evidentně jsme na prahu velkých změn. Souvisejí s technologiemi, můžeme jim dát tedy nálepku nové průmyslové revoluce, jedná se ale současně o změnu, která se zásadně dotkne i sociální oblasti, politiky, doslova každého aspektu života lidí na naší planetě. Na druhé straně šachovnice nalezneme technologické zázraky třeba v podobě nano‑tenkého neviditelného pláště, ale také svět, kde je energie (skoro) zadarmo. Cena solárních panelů klesá po exponenciále, v Austrálii už mají technologii průmyslového tisku solárních článků na ohebnou fólii. Každé zařízení, každý předmět, včetně našeho oblečení, si bude vyrábět vlastní energii Díky Slunci, pohybu, interakcím pokročilých biomateriálů.

Můžeme se vsadit, že se druhá polovina šachovnice bude odehrávat v globální síti. I počet uživatelů internetu roste exponenciálně. Každá věc bude mít vedle fyzické i svoji digitální podobu. Zároveň bude život i více lokální ve smyslu lokálního 3D nebo 4D tisku věcí denní potřeby, lokální výroby potravin, lokální výroby energie. Tématem politických bojů blízké budoucnosti asi nebude pravicový nebo levicový étos, ale spíše centralizace versus decentralizace, kontrola a cenzura dat versus liberální brouzdání digitálními světy. Současné pirátské strany jsou možná zárodkem budoucího typu politických uskupení.

Jak se na to tedy všechno připravit? Co podporovat a co ne? Jsou programy typu Industrie 4.0 nebo české Digitální revoluce, smysluplné? Je důležité si uvědomit, že nevíme, co bude na konci, ale své životy nebo velkou část z nich prožijeme v období transformace. Neměli bychom se bát, ale spíš se radovat z přicházejících nadějí ekonomického růstu. Například nastupující autonomní transport si vyžádá přestavbu všech komunikací na chytré silnice a dálnice se spoustou čidel a signalizačních prvků. Změna energetiky na decentralizovanou výrobu z obnovitelných zdrojů doslova v každém domě a bytě bude znamenat boom pro stavební a elektroinstalační firmy. Zavádění internetu věcí, tedy sítě, kde jsou všichni, lidé i přístroje propojeni, je zase příležitostí pro IT firmy. Mají se lidé obávat, že jim práci vezmou stroje? Spíše se zdá, že v tomto přechodném období bude práce až nad hlavu. A na posledním políčku druhé poloviny šachovnice? Tam možná už potřeba lidská práce nebude vůbec důležitým tématem.

K tomu:

Nejdříve k názvu článku, který vychází z poslední věty. Vize, kterou nabízí J. Kůs, je zcela odlišná o toho, s čím přicházejí zastánci tzv. "čtvrté průmyslové revoluce" (jejich vize je projevem setrvačného myšlení v přelomové době, podrobil jsem ji kritice, viz odkazy v závěru tohoto článku). J. Kůs pokračuje v tradicích toho nejlepšího, co se zrodila na naší půdě, čímž mám na mysli zejména Richtovo pojetí práce a role vědy ve slavné "Civilizaci na rozcestí". V článku není nikde řečeno, že práce nebude potřebná! Naopak – potřeba práce poroste, bude jí "nad hlavu", jak velmi výstižně říká J. Kůs. A ví dobře, o čem mluví. To, že "potřeba lidská práce nebude vůbec důležitým tématem" znamená, že prostě postupně zmizí rozdíl mezi prací a volným časem. Reálnou náplní života bude plný rozvoj schopností člověka a jejich produktivní uplatňování.

K lepšímu porozumění toho, o co jde (v článku J. Kůse i obecně) uveřejňuji vybrané pasáže z článku, který jsem vložil na svůj blog 16. září (pro odlišení zeleným písmem):

Jak se rodí myšlenka hry typu "Titanic":

Lidí přibývá a jen tak se to nezastaví, žádný růst není a nemůže být neomezený a nelze ani zastavit proces bohatnutí bohatých a chudnutí chudých. V důsledku souběhu těchto všech tří faktorů (příliš mnoho lidí a bude jich víc a víc, omezeností na která naráží růst a bude narážet stále více, prohlubování ekonomické segregace) se dříve nebo později něco stane. A jedním z řešení je to, že ti, co mají moc, peníze a informace (což spolu vzájemně souvisí) si zajistí své přežití obětováním dostatečného počtu těch, co svou existencí způsobili, že k této situaci došlo. A tak se jen hledá, jak to udělat. Jak, obrazně řečeno, je "zavřít v podpalubí". V daném případě například – jak je poštvat proti sobě, aby se "zredukovali" mezi sebou vzájemně.

S trochou fantazie:

Zde je třeba zdůraznit, že svět, ve kterém žijeme (to, co je příroda a co tvoří přírodu), umožňuje prakticky cokoli vytvořit téměř z ničeho.

Jakmile se tento typ ekonomiky zrodí, může trvat pouhých dvě stě let, než v důsledku rychle narůstající inovačního potenciálu společnosti dojde k plnému a definitivnímu "odlehčení" (osvobození se) společnosti od materiálních podmínek její existence, tj. od závislosti na zdrojích surovin či energií. Všechno, co člověk bude potřebovat pro mnohem bohatší život než má nyní, bude vytvářeno s minimální zátěží našeho přírodního prostředí. A to i při podstatně vyšším počtu obyvatelstva.

Kdo nevěří, tak ať si představí, kolik surovin a energií se dnes používá k tomu, abychom přetahovali suroviny z jednoho konce světa na druhý. Ve svém souhrnu je to 95 % či 19/20 surovin, které k extenzivnímu přepravování jako jednomu z dominantních atributů současné ekonomiky slouží.

Zde je třeba zdůraznit, že jen malý zlomek lidí bude profesně působit jako ten, kdo se dnes označuje pojmem "vědec", tj. jako ten, kdo profesně inovace v oblasti technologií vymýšlí. Tak jako dnes přímo v oblasti zemědělství působí zlomek lidí a postupně jsou lidé uvolňováni i z materiální výroby. Velká většina lidí bude působit v oblasti produktivních služeb a obávám se, že ještě dlouho poté, co budou odvětví produktivních služeb stát na svém vlastním ekonomickém základě a expandovat, bude třeba skutečně dobrých ortopedů nedostatek.

Jakmile společnost vyřeší historickou úlohu osvobození se od materiálních podmínek své existence, bude následně řešit ještě významnější úlohu osvobození se od fyzikálních podmínek své existence, tj. časoprostorových omezení. Ale to již přenechejme dalším generacím. Chci tím jen říct, že přechod ke společnosti, jejíž ekonomika bude založena na produktivních službách, dává zcela dostatečný prostor pro budoucí vývoj.

Hlavní závěr: Žádná hry typu "Titanic" se hrát nemusí. Existuje nikoli katastrofické řešení současných problémů. Bohužel však došlo k souběhu několika "komplikací", které vytvářejí velmi intenzivní hrozby. O tom v dalších fragmentech.
Celé viz: http://radimvalencik.pise.cz/2717-reformy-230-kontexty-hry-titanic-ii.html

Některé důležité odkazy:

O hře typu "Titanic" a jejích kontextech:

http://radimvalencik.pise.cz/2716-reformy-229-kontexty-hry-titanic-i.html

http://radimvalencik.pise.cz/2717-reformy-230-kontexty-hry-titanic-ii.html

http://radimvalencik.pise.cz/2718-reformy-231-kontexty-hry-titanic-iii.html

http://radimvalencik.pise.cz/2719-reformy-232-kontexty-hry-titanic-vi.html

http://radimvalencik.pise.cz/2720-reformy-233-kontexty-hry-titanic-v.html

O chybné a škodlivé vizi tzv. "Čtvrté průmyslové revoluce":

http://radimvalencik.pise.cz/2583-reformy-186-4-prumyslova-revoluce-omyl-1.html

http://radimvalencik.pise.cz/2584-reformy-187-4-prumyslova-revoluce-omyl-2.html

http://radimvalencik.pise.cz/2585-reformy-188-4-prumyslova-revoluce-omyl-3.html

http://radimvalencik.pise.cz/2586-reformy-189-4-prumyslova-revoluce-omyl-4.html

http://radimvalencik.pise.cz/2587-reformy-190-4-prumyslova-revoluce-omyl-5.html


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší