Reformy (230) Kontexty hry TITANIC II.

16. září 2015 | 07.00 |

V logice věci zařazuji do seriálu o reformách sérii dříve publikovaných článků o historických a dobových kontextech hry typu "Titanic".

Problém setrvačného vidění v přelomové době

Jak se rodí myšlenka hry typu "Titanic"

Nejdříve se pokusím co nejjednodušeji, snad až banálně ukázat, jak dospívá setrvačné myšlení v současné v současné přelomové době k úvahám, kterými je hry typu "Titanic" rozehrávána. Základní úvaha je tato:

Lidí přibývá a jen tak se to nezastaví, žádný růst není a nemůže být neomezený a nelze ani zastavit proces bohatnutí bohatých a chudnutí chudých. V důsledku souběhu těchto všech tří faktorů (příliš mnoho lidí a bude jich víc a víc, omezeností na která naráží růst a bude narážet stále více, prohlubování ekonomické segregace) se dříve nebo později něco stane. A jedním z řešení je to, že ti, co mají moc, peníze a informace (což spolu vzájemně souvisí) si zajistí své přežití obětováním dostatečného počtu těch, co svou existencí způsobili, že k této situaci došlo. A tak se jen hledá, jak to udělat. Jak, obrazně řečeno, je "zavřít v podpalubí". V daném případě například – jak je poštvat proti sobě, aby se "zredukovali" mezi sebou vzájemně.

A tak se rozehrávají různé dílčí hry, které obsahují prvky hry typu "Titanic". Není totiž tak zřejmé, jak se ta či ona hra vyvine.

Co je to nikoli setrvačné vidění reality

Chyba je už v tomto setrvačném vidění. Právě ono spouští hru typu "Titanic". A místo toho bránit se tomu, když už je rozehrávána, dává větší šanci pro přežití ukázat, že existuje pozitivní řešení, které se obejde bez hry typu "Titanic".

Tomu, jaké jsou další motivy pro spouštění her typu "Titanic", se budu věnovat později. Nyní k otázce toho nejobecnějšího, o co v dnešní době jde, o změnu, která je svým rozsahem, hloubkou, převratností významem srovnatelná s průmyslovou revolucí, přesněji jde o změnu ještě větší. Právě proto, že se jedná o takový přelom, tak ho většinou nevidíme. Setrvačným viděním totiž to, co je přelomové, ani vidět nelze.

Tady stojí teorie před úkolem obyčejné osvěty a popularizace. Musí umět příslušnou změnu popsat a vysvětlit tak názorně, aby co nejširšímu okruhu lidí došlo, o co jde. Aby si ji uměli představit.

Těžištěm budoucí ekonomiky, která může být jak trvale udržitelná, tak ještě více dynamicky rostoucí než ta současná ekonomika, jsou produktivní služby, služby spojené s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností, lidského kapitálu. Tyto služby jsou schopné jak "vydělat si na sebe", tak současně i otevřít prostor pro neomezený ekonomický růst.

Konkrétně to bude fungovat tak, že ten, kdo v rámci své profese poskytuje nějakou produktivní službu (resp. podílí se na jejím poskytování), má příjem z podílu na ekonomických efektech této služby. Ať již z toho, že napomůže někomu nabývat schopnosti, nebo přispívat k jejich uchování, případně lepšímu uplatnění. Každý, kdo rozvíjí své schopnosti tak, aby našly reálné uplatnění, tak nabízí druhému možnost uplatnění jeho schopností.

Výsledkem je souhrnné nabývání společenského inovačního potenciálu. Tj. schopnosti společnosti inovovat technologie, prostřednictvím kterých dochází k interakci mezi společností a přírodou.

S trochou fantazie

Zde je třeba zdůraznit, že svět, ve kterém žijeme (to, co je příroda a co tvoří přírodu), umožňuje prakticky cokoli vytvořit téměř z ničeho.

Jakmile se tento typ ekonomiky zrodí, může trvat pouhých dvě stě let, než v důsledku rychle narůstající inovačního potenciálu společnosti dojde k plnému a definitivnímu "odlehčení" (osvobození se) společnosti od materiálních podmínek její existence, tj. od závislosti na zdrojích surovin či energií. Všechno, co člověk bude potřebovat pro mnohem bohatší život než má nyní, bude vytvářeno s minimální zátěží našeho přírodního prostředí. A to i při podstatně vyšším počtu obyvatelstva.

Kdo nevěří, tak ať si představí, kolik surovin a energií se dnes používá k tomu, abychom přetahovali suroviny z jednoho konce světa na druhý. Ve svém souhrnu je to 95 % či 19/20 surovin, které k extenzivnímu přepravování jako jednomu z dominantních atributů současné ekonomiky slouží.

Zde je třeba zdůraznit, že jen malý zlomek lidí bude profesně působit jako ten, kdo se dnes označuje pojmem "vědec", tj. jako ten, kdo profesně inovace v oblasti technologií vymýšlí. Tak jako dnes přímo v oblasti zemědělství působí zlomek lidí a postupně jsou lidé uvolňováni i z materiální výroby. Velká většina lidí bude působit v oblasti produktivních služeb a obávám se, že ještě dlouho poté, co budou odvětví produktivních služeb stát na svém vlastním ekonomickém základě a expandovat, bude třeba skutečně dobrých ortopedů nedostatek.

Jakmile společnost vyřeší historickou úlohu osvobození se od materiálních podmínek své existence, bude následně řešit ještě významnější úlohu osvobození se od fyzikálních podmínek své existence, tj. časoprostorových omezení. Ale to již přenechejme dalším generacím. Chci tím jen říct, že přechod ke společnosti, jejíž ekonomika bude založena na produktivních službách, dává zcela dostatečný prostor pro budoucí vývoj.

Hlavní závěr: Žádná hry typu "Titanic" se hrát nemusí. Existuje nikoli katastrofické řešení současných problémů. Bohužel však došlo k souběhu několika "komplikací", které vytvářejí velmi intenzivní hrozby. O tom v dalších fragmentech.

(Pokračování 3. dílem série)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář