REFORMY (240) Základy nové ekonomie (dobra)/2

26. září 2015 | 07.00 |

Do seriálu o reformách zařazuji pracovní verzi (či spíše jen "nástřel) článku připravovaného na vědeckou konferenci Hradecké ekonomické dny, která se uskuteční na začátku příštího roku. Zpracováváme jej s kolegou P. Wawroszem. Snažíme se ukázat, jak by bylo možno přesáhnout horizont stávajícího neoklasického výkladu. A to jednak ve směru ekonomie, která považuje spotřebu za produktivní fenomén, a jednak ve směru mikroekonomického postižení existenciální dimenze života člověka. Jedná se o jeden z klíčových problémů současné teorie, jehož zpracování má značný význam pro získání potřebného teoretického potenciálu k řešení reálných problémů současného vývoje společnosti.

Zde je druhá část:

Základy nové ekonomie (dobra) II. část

(Radim Valenčík, Petr Wawrosz)

Dynamický model užitků a algebra užitků

Užitek ve smyslu prožitku trvá v čase. Toto trvání v čase mívá zpravidla tři podstatně odlišné části:

1. Fáze: Anticipace budoucího prožitku, těšení se (příp. naopak obávání se v případě očekávání negativního prožitku), ale též zvyšování užitku vztahováním současných situací, aktivit a nabývání statků k budoucímu.

2. Fáze: Užívání si užitku při přímé spotřebě příslušného statku či služby.

3. Fáze: Zpřítomňování prožitého užitku.

Zde mohou nastat nejrůznější situace, které lze graficky vyjádřit a interpretovat. Uvedeme tři příklady:

S prvním případem se setkáváme nejčastěji. V první fázi se těšíme na budoucí prožitek, což nám samo prožitek přináší. Čím blíže jsme dosažení prožitku, tím je naše potěšení intenzivnější. Následuje prožívání toho, na co jsme se těšili, začíná působit zákon klesajícího užitku. I po skončení přímého prožívání příjemný prožitek ještě doznívá.

Druhý příklad také asi každý zažil na vlastní kůži. V první fázi máme přehnaná očekávání. Ve druhé fázi se dostaví prožitek podstatně menší, než jsme si představovali. Ve třetí fázi pak následuje kocovina, zklamání, nepříjemný pocit z toho, co jsme prožili.

Třetí příklad neobsahuje fázi těšení se, resp. anticipace prožitku. Ten se dostavuje až při přímém užívání, zato ve velmi silné podobě. Prožitek zanechává příjemnou vzpomínku a dlouhodobě doznívá.

Celkový užitek lze chápat jako integrální hodnotu, tj. – s využitím výše uvedených grafů – jako plochu pod příslušnými křivkami. Prostřednictvím našich preferencí (toho, jak něčemu dáváme přednost) odhadujeme velikost celkového užitku. Koncept, který vychází z maximalizace přírůstku užitku, z tohoto hlediska není zcela přesný.

Naše užitky v podobě prožitků přitom nejsou na sobě nezávislé. Některé se mohou vzájemně zesilovat, některé naopak oslabovat či potlačovat. Každopádně platí, že při souběhu dvou či více prožitků vzniká prožitek, který není prostým součtem původních prožitků.

Jedná o případ, kdy výsledkem spojení dvou či více entit (prožitků) je opět nějaký prožitek, tj. entita, která patří do stejné množiny. Pokud bychom k vyjádření této skutečnosti použili jako oporu určitý matematický koncept, pak je to případ obdobný univerzální algebře, kdy výsledek operace s objekty (v našem případě interakce mezi prožitky) je objekt, který patří do stejné množiny. V určitém smyslu tak můžeme hovořit o algebře našich prožitků.

Diskuse a závěr

Z řady důvodů lze předpokládat, že doba pro přesah neoklasického konceptu (modelu), člověka jako subjektu maximalizujícího užitek, který hlavní proud ekonomické teorie dosud využívá, nazrála. Nejde přitom jen o kritiku tohoto konceptu, ale zejména o nalezení jeho přesahu, který by byl teoreticky rozvinutější a byl oporou pro řešení úloh či vysvětlení reálných problémů, která jdou nad rámec neoklasického přístupu.

Jako standardní přístup, který se k řešení této úlohy nabízí, je využití vhodných konceptů, které nějakým způsobem strukturují oblast příslušného přesahu. V daném případě přesahu zaměřeného na postižení dynamiky našeho prožívání světa a interakce prožitků, kterými nabývají naše preference akční charakter a umožňují nám rozhodování on-line.

K vytvoření vhodného aparátu bude nejdříve nutné sestavit vhodnou typologii funkcí popisujících dynamické vlastnosti prožívání užitku. Návazně pak bude nutné sestavit i typologii interakci mezí prožitky a definovat "algebru" prožitků.

Současně bude důležité analyzovat některé typické životní situace a jevy, s nimiž se setkáváme při interakci člověka s jeho prostředím.

Lze očekávat, že při řešení otázky maximalizace užitku v pojetí, které přesahuje neoklasický koncept, bude hrát mimořádně významnou roli potřeba v rozvíjení, uchování a uplatnění schopností člověka, která umožňuje maximalizovat existenciální náplň lidského života, tj. zpřítomňování minulého (prožitého) a vztahování se k budoucímu.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář