REFORMY (239) Základy nové ekonomie (dobra)/1

25. září 2015 | 07.00 |

Do seriálu o reformách zařazuji pracovní verzi (či spíše jen "nástřel) článku připravovaného na vědeckou konferenci Hradecké ekonomické dny, která se uskuteční na začátku příštího roku. Zpracováváme jej s kolegou P. Wawroszem. Snažíme se ukázat, jak by bylo možno přesáhnout horizont stávajícího neoklasického výkladu. A to jednak ve směru ekonomie, která považuje spotřebu za produktivní fenomén, a jednak ve směru mikroekonomického postižení existenciální dimenze života člověka. Jedná se o jeden z klíčových problémů současné teorie, jehož zpracování má značný význam pro získání potřebného teoretického potenciálu k řešení reálných problémů současného vývoje společnosti.

Zde je první část:

Základy nové ekonomie (dobra) I. část

(Radim Valenčík, Petr Wawrosz)

Jedním ze základů neoklasického přístupu, který sdílí i hlavní proud mikroekonomie, je pojetí člověka (spotřebitele) jako subjektu, který maximalizuje svůj užitek v souladu se svými preferencemi na základě racionální volby. Jedná se o model, který se při řešení řady teoretických úloh i pře aplikaci teorie v praxi osvědčuje, ale který má i řadu omezení. Kritika nedostatků tohoto modelu je zpravidla jednodušší, než jeho překonání modelem vhodnějším. Jeden z pokusů o takovou kritiku byl dán v podobě knížky Ekonomie dobra a zla (Sedláček, 2009), odbornou veřejnost však nepřesvědčila o tom, že přináší něco nového.

V našem příspěvku v přímé návaznosti na klasická díla z ekonomické teorie vymezíme témata či oblasti, ve kterých je přesah neoklasického modelu člověka nezbytný, a zformulujeme některé výchozí prvky modelu rozvinutějšího. Konkrétně - využijeme Friedmanovu představu o produktivním charakteru spotřeby domácností a Beckerovo pojetí představivostního kapitálu. Na základě toho se pokusíme o vytvoření konceptu dynamického pojetí užitku jako funkce času a o algebraický koncept interakce a slučování prožitků, který umožňuje lépe pochopit existenciální dimenzi života člověka, resp. prožitkového přítomného bytí, a vyjádřit to, co lze považovat za "maximalizaci užitku" podstatně přesněji, než to lze učinit využitím neoklasického aparátu. Přítomné bytí chápeme jako zpřítomňování minulého vztahováním se k budoucímu (v rámci kterého, a nikoli mimo něj, probíhá proces ekonomické volby).

Rozpory v neoklasické teorii užitku a Friedmanova koncepce jejich řešení

Neoklasické pojetí užitku jako subjektivního požitku předpokládá striktní oddělení spotřebních a investičních aktivit. Investiční aktivity přinášejí budoucí výnos, avšak žádný aktuální užitek, zatímco spotřební aktivity přinášejí aktuální užitek, ale žádný budoucí výnos. Oddělení spotřebních a investičních aktivit je základem neoklasického modelu mezičasové volby spotřebitele, vysvětlení úroku apod. V realitě se však investiční a spotřební aktivity prolínají a nelze je oddělit. Od pořízení a spotřeby většiny spotřebních statků očekáváme budoucí výnos a současně nám pořízení a spotřeba těchto statků přináší i potěšení (užitek ve smyslu požitku či prožitku).

S tímto problémem se poměrně jednoduše vyrovnal M. Friedman ve své klasické práci Teorie spotřební funkce (1957) Podle má spotřeba produktivní charakter v tom smyslu, že se lidé (domácnosti) chovají v souladu s dlouhodobou strategií, kterou můžeme vyjádřit mj. i jako maximalizaci současné hodnoty budoucího příjmu z pořizování a provozování aktiv sestávajících se jak z lidského, tak i nikoli lidského kapitálu. Lidská schopnost oceňovat něco požitky či prožitky má jen rozhodovací funkci "on-line", cílem je sledování dlouhodobé strategie (Friedman 1957, s. 16. 17.) Tohoto momentu si všímá i M. Sojka v předmluvě své knížky o Friedmanovi (Milton Firedman, 1996)

Beckerova teorie představivostního kapitálu

O podrobnější vyjádření toho, jak funguje lidská psychika při on-line rozhodování z hlediska výše uvedeného Friedmanova pojetí spotřeby domácností se pokusil G. Becker (Preference a hodnoty, 1977), který čistě ekonomickým uvažováním poodkryl to, co se odehrává v hloubi naší psychiky, viz např.: "Váha, kterou jedinec klade na budoucí užitky při určování nynějších rozhodnutí, je ovlivněna tím, jak dobře si může představit podobu budoucích užitků. Schopnost anticipovat budoucí užitky není pevně stanovena, i když má pravděpodobně biologické složky (viz podnětná analýza provedená Rogersem, 1994). Lidé mění váhu připisovanou budoucím užitkům vynakládáním většího množství času, úsilí a statků na vytváření osobního kapitálu, který jim pomáhá lépe si představit budoucnost. - Celá staletí filozofové, ekonomové a mnozí další tvrdí, že většina lidí podhodnocuje budoucí užitky, protože si jen obtížně představuje budoucnost. To sice může být pravda, ale zároveň se lidé cvičí, aby omezili a někdy i více než potlačili jakýkoli sklon k jejímu podhodnocování. Analýza provedená v této knize dovoluje lidem maximalizovat diskontovanou hodnotu nynějších a budoucích užitků vynaložením času a dalších zdrojů na tvorbu "představivostního" kapitálu, který jim napomáhá lépe ocenit budoucí užitky (viz Becker a Mulligan, 1994)." (S. 24.) "Představivostní kapitál nejen že ovlivňuje diskont budoucího užitku, ale rovněž mění preference statků působením na nynější a budoucí volby. Ten, kdo klade větší váhu na budoucí důsledky současných voleb, je mnohem pravděpodobněji angažován v aktivitách, které zvyšují budoucí užitky, možná na úkor současného užitku." (S. 25.)

Z tohoto hlediska je aktuální prožívání našeho vztahování se k realitě jednak vztahování se k budoucímu a jednak zpřítomňování minulého, a to právě na základě představivostního kapitálu.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: REFORMY (239) Základy nové ekonomie (dobra)/1 ondrey 25. 09. 2015 - 09:24
RE: REFORMY (239) Základy nové ekonomie (dobra)/1 albafos 25. 09. 2015 - 11:10