REFORMY (237) Kotěšovcová: Penzijní systémy/I

23. září 2015 | 07.00 |

Vzhledem k blížícímu se 18. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání zařazuji do seriálu o reformách příspěvek J. Kotěšovcové, který analyzuje zkušenost z fungování některých vybraných penzijních systémů ve světě. Toto je první část dvoudílné série.

Penzijní systémy ve světě I. část

Jana Kotěšovcová

Systémy penzijního pojištění ve světě se liší mnohými kritérii, avšak základní rozdíly vyplývají ze zvoleného systému získávání finančních prostředků a vyplácení dávek pojištění. Dalším rozdílem bývá to, zda je penzijní systém jen státního charakteru, nebo zda existuje možnost dobrovolného spoření do soukromých fondů. Základní členění je průběžný systém (DB -Defineid Benefit) a fondový (DC - Defined Contribution) penzijní systém.

příspěvkově definovaném systémuDC Defined Contribution, jinak řečeno ve fondovém systému je stanovena příspěvková sazba, kterou pojištěnec platí do systému. Výše důchodu je přímo závislá na množství odvedených příspěvků a jejich zhodnocení. Výše důchodu tak není systémem předem garantována. Příspěvkově definované systémy mohou reagovat na prodlužující se dobu dožití jednotlivých generací, protože důchod je vypočten jako doživotní anuita. Důchodcům v tomto případě totiž nemůže být vyplaceno více, než činí jejich naspořené a zhodnocené prostředky. Růst naděje dožití je tak v příspěvkově definovaných systémech zohledněn plně u generace, které se tento růst týká.

Naopak v dávkově definovaném systémuDB Defined Benefits, jinak řečeno průběžném systému, existuje přesná formule, podle které se důchod vypočte. Dá se říci, že pojištěnec má v tomto případě přibližnou představu o výši svého důchodu řadu let před samotným odchodem do důchodu. Dávkově definované systémy v sobě většinou skrývají jistou mezigenerační příjmovou solidaritu, která sice představuje účinný nástroj boje s chudobou, ale na druhé straně její nadměrná výše vytváří bariéry v důchodovém systému. 

Další možnost je existence zaměstnaneckých penzijních fondů. V některých státech, např. ve Švýcarsku, soukromé fondy  zřizuje zaměstnavatel a hlavní proud investic těchto fondů směřuje do akcií dané společnosti. Je zde však riziko, že pokud společnost zbankrotuje, skončí i penzijní fondy a lidé jsou bez penzí.

Názory na význam penzijních fondů se značně liší. Na jedné straně je vyzdvihován fondový systém důchodového zabezpečení na stáří. V současné době však převažují názory odlišné, které zdůrazňují, že na zřízení důchodových fondů mají výhradní zájem soukromé finanční skupiny z důvodu získání nadprůměrných zisků. Jako příklad uvádíme názor profesora Vostatka: "Povinné soukromé starobní spoření či pojištění je několikanásobně režijně dražší než veřejné penze. Kromě toho povinné soukromé penze generují obrovský státní dluh - stát si na ně musí vypůjčit. V menší míře to platí i pro menšinovou variantu, kde půjde o dobrovolné spoření 3 % z výdělku, ke kterému stát přihodí další 3 % ze státních peněz. Státní dotace by byly ještě vyšší, než jsou dnes i v návrhu zákona o penzijním spoření, který spadl pod parlamentní volební stůl. Růst dluhů se ovšem do marketingové důchodové reformy, která představuje nový velký byznys pro penzijní fondy, nehodí." (VOSTATEK J.  Velká marketingová hra o důchodovou reformu. Příspěvek na konferenci Důchodová reforma. VŠFS, 2010.)

Zaměříme se na komparaci důchodových systémů ve vybraných státech světa a to Chile, Švýcarska, Maďarska, Švédska, Polska a Slovenska. Rozsah privatizace i celková podoba důchodových systémů ve sledovaných zemích se značně liší. Zatímco Chile zvolilo přístup úplné privatizace původního průběžně financovaného systému, v zemích střední a východní Evropy se prosadil trend privatizace částečné. Výše povinných příspěvků do fondového pilíře je v těchto státech výrazně nižší než výše příspěvků do pilíře průběžně financovaného, a proto také větší část důchodů bude pocházet z průběžně financovaného pilíře.

Švýcarsko bylo prvním státem OECD, který deklaroval více pilířové důchodové zabezpečení jako optimální podobu systému ochrany důchodových příjmů. "Švýcarsko bývá označováno jako prototyp ideálního důchodového pojištění, a to nejen kvůli mezigenerační solidaritě v prvním pilíři, ale zejména kvůli fungování sociálního partnerství mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a sociální odpovědnosti švýcarských zaměstnavatelů."(SPAELTI, P.: Švýcarský důchodový systém, upravila M.V., In Sociální politika 2/1998)

Celý rozsáhlý sociálně-ochranný systém zabezpečení na stáří ve Švýcarsku stojí na třech základních pilířích: 1. pilíř – existenční zajištění státní péče, plátci jsou občan, zaměstnavatel a stát, ve 2. pilíři se jedná o zvýhodnění předdůchodových příjmů, plátcem je zaměstnavatel a občan a 3. pilíř, který je založen na individuální dobrovolné péči každého jednotlivce, plátcem je občan.

Pokud hodnotíme důchodovou reformu v Chile, můžeme konstatovat, že přechod k  příspěvkově definovanému důchodovému systému proběhl relativně úspěšně. Přechod byl úzce provázán s reformou pracovního a kapitálového trhu, zdravotního pojištění a také s reformou daňovou. Provedené reformy změnily hospodářství země a celou společnost. Na šest milionů pojištěnců (95 % pracovní síly) vlastní osobní důchodový účet. Účastník nově zavedeného důchodového systému si spoří na individuální účet PRA (personal retirement account) a může si vybrat společnost AFP (Administradoras de Fondos de Pensiones), která bude jeho účet spravovat a prostředky zhodnocovat. Tento systém přežil konec vojenské diktatury a ani tři levicové vlády nepřistoupily k zásadním zásahům do jeho fungování. K úspěchu důchodové reformy přispěl komplexní přístup k reformám celého hospodářství, dobře vedená kampaň, následný úspěšný start nového důchodového systému, silný, pružný a nezávislý dozor a flexibilní přístup k regulačním opatřením.

Důchodový systém v Chile se nicméně potýká s určitými problémy. Především se potvrzuje, že v příspěvkově definovaných systémech se výrazněji promítá situace na trhu práce do výše důchodů a vede kněkterým sociálním problémům. Nízká úroveň pokrytí důchodového pojištění (která se ovšem od reformy z roku 1981 postupně zvyšuje), skutečnost, že pouze asi 40 % pracujících platí své příspěvky pravidelně během celé své pracovní kariéry a využívání předčasných odchodů do důchodu vedou k nízkým náhradovým poměrům. Problém nízkých důchodů se přitom dotýká z větší části žen, které mají častěji nepravidelnou pracovní kariéru, menší mzdy, nižší důchodový věk a delší střední délku života než muži. Genderové rozdíly ve výši důchodu se tak v novém fondovém systému prohlubují.

K hlavním problémům privatizace důchodového systému patří vysoké tranzitivní náklady a s nimi spojené riziko zadluženosti. Chile se podařilo zvládnout tranzitivní deficit bez zásadních potíží. Přesto však podle expertů OECD (MARTINS, J. O., MULDER, N. Chile's economy: The way forward, December 2003) privatizace penzijního systému nebude bez dalších reforem stačit k pokrytí nákladů spojených s demografickým stárnutím, neboť roste tlak na veřejné výdaje v rámci schématu minimálního důchodu financovaného ze všeobecných daní.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář