REFORMY (201) Teorie veřejného sektoru III

18. srpen 2015 | 07.00 |

Na začátku příštího roku Katedra veřejné ekonomie ESF MU uskuteční 20. mezinárodní konferenci na téma:

CURRENT TRENDS IN PUBLIC SECTOR RESEARCH

Konference se bude konat 21. a 22. ledna 2016 v univerzitním centru Šlapanice. Podrobněji viz:

http://ctpsr.econ.muni.cz/cs/

Připravuji na ni s kolegy příspěvek. Uveřejňuji několik úryvků z přípravného textu, které jsou relevantní z hlediska diskuse o reformách. Toto je třetí část:

Paradox "ztracené angažovanosti" v teorii veřejného sektoru III.

2. Teoreticky fundované koncepce, na které lze v současnosti navázat (pokračování)

F. Fukuyma je autorem světově nejznámnějšího díla zabývajícího se společenskou vizí a možností jejího naplněním resp. dvojice děl, z nichž to druhé se pokouší dát odpověď na otázku, proš se původní vize nenaplnila. Jedná se o Konec dějin a poslední člověk z roku 1992 (v českém originále tato kniha vyšla v roce 2002) a Velký rozvrat (2006, originál 1999). Mezi Fukuyamovou a Richtovou prací najdeme více podobností, než by se na první pohled zdálo. Zatímco Richtův tým idealizuje socialistickou společnost, F. Fukuyama totéž činí s liberální demokracií. Fukuyamova vize je koncipována jako dlouhodobá predikce. Ve své koncepci konce dějin F. Fukuyama chápe uznání jako jednu z dominantních potřeb člověka. Avšak potřeba vlastního uznání nesmí být naplňována na úkor druhého. Zatímco R. Richta a jeho tým vycházejí z Marxova díla (především pak z jeho Rukopisů "Grundrisse"), hlásí se F. Fukuyama k Hegelovu odkazu, konkrétně k jeho práci z raného období tvorby Fenomenologie ducha z roku 1807, především pak k části nazvané Panství a rabství. Proč se Fukuyama rozhodl pro Hegela spíše než pro Marxe, zdůvodnil následovně: "Hegel poskytuje alternativní "mechanismus", s jehož pomocí můžeme pochopit historický proces jako "boj o uznání". I když nemusíme opouštět ekonomický výklad dějin, "uznání" nám umožňuje obnovit zcela nematerialistickou historickou dialektiku, která je pro porozumění lidské motivace daleko vhodnější než marxistická verze nebo sociologická tradice, jež z Marxe vychází." (Fukuyama 2002, s. 150). Celé dějiny pak z tohoto hlediska nejsou ničím jiným než postupným vítězstvím těch, kteří se ocitli v pozici "rabů" (kdy uspokojení potřeby uznání "pána" se děje na úkor "raba"), a to až do té doby, než vývoj společenských poměrů dospěje do stádia vzájemného uznání, kdy již nikdo není v pozici "raba" či "pána" ve vztahu k druhému. (Fukuyma 2002, s. 197) F. Fukuyama se také pokusil nalézt odpověď na otázku, proč se jeho vize nenaplnila, v jeho poměrně rozsáhlé a interdisciplinárně pojaté práci, kterou příznačně nazval Velký rozvrat. Nedokázal však odhalit jinou příčinu než tu, že v určitých dobách, z blíže nejasných důvodů, převládne ve společnosti "bezuzdný individualismus".

S. Huntington čtyři roky po vydání stěžejní Fukuyamovy práce reaguje na jeho optimistickou vizi obsáhlou monografií Střet civilizací (1996), která se rovněž stala globálním bestsellerem. Upozorňuje na nenaplnění Fukuyamových vizí. Podle něj náboženské střety vyplňují vakuum, které vzniklo v důsledku skončené studené války. Úpadek Západu Huntington považuje za neodvratný. Nedotahuje však svou analýzu až k politickoekonomické reflexi, která by zohlednila i problematiku ekonomické efektivnosti různých systémů a důsledků z toho vyplývajících pro "střety civilizací". Udává sice popis řady atributů úpadku západní civilizace, ale vůbec se nezabývá příčinami tohoto úpadku. Ani v pasážích věnovaných "kemalismu" (tj. spojení modernizace s pozápadněním) si nevšímá toho, že za určitých podmínek přijetí západních hodnot ještě nemusí znamenat podobný úpadek, k jakému nyní dochází ve většině zemí, které nazývá Západem. Tento moment je významný. Ukazuje totiž, že analýza, která nehledá (též) ekonomické pozadí či ekonomické příčiny společenských jevů (tj. která neobsahuje politickoekonomickou reflexi), je nedostatečná z hlediska možností jejich řešení. Příčinám úpadku Západu Huntington věnoval jistou pozornost ve své knize Třetí vlna (2008). Úpadek Západu je zde dáván do přímé souvislosti s fungováním (či spíše nedostatečným fungováním a nedokonalostmi) demokracie.

P. Mason prezentuje jednu z nejnovější ucelných koncepcí v knize PostCapitalism. A Guide to Our Future (2015). Řadí se do širšího proudu těch, co spoléhají na technický pokrok, který je ve své současné podobě označován za "čtvrtou průmyslovou revoluci". Spočívá v dynamickém zavádění technologií, které šetří netvůrčí lidskou práci a vedou k rozšiřování oblasti volného času. Všímá si zejména informačních technologií, které se vyvíjejí a rozšiřují s exponenciální dynamikou, a jejích průmyslových aplikací. Explicitně se odvolává na pasáže o růstu volného času a o všeobecné práci v Marxových Rukopisech "Grundrisse". Dává řadu pozitivních predikcí vycházejících z role technického pokroku. Při bližším prozkoumání však zjišťujeme, že jeho koncept je poměrně plytký, je projevem setrvačného myšlení v přelomové době. Zcela chybí (na rozdíl od padesát let staršího díla R. Richty a dokonce i od mnohem staršího díla K. Marxe) konkrétnější představa o proměnách práce a volného času v produktivní ekonomický faktor. Neuvědomuje si, že v současné době neprobíhá "čtvrté vylepšení" v rámci toho, co zrodila průmyslová revoluce, mnohem zásadnější zlom, který je srovnatelný s původní průmyslovou revolucí, patrně jde však o změnu mnohem zásadnější.

Pokusme se shrnout některé závěry z analýzy koncepčních přístupů, kterými jsme se zabývali. Každý koncepční přístup, který má být oporou pro pochopení toho, co se odehrává, jak současné problémy vznikly a jak je řešit, by měl obsahovat:

- Představu o tom, jak se zvyšování spotřeby a rozšiřování oblasti volného času mění (přes rozvoj schopností lidí, přes změny charakteru práce, přes zvyšování inovačního potenciálu společnosti) v nejvýznamnější faktor ekonomického růstu a v konkurenční výhodu té či oné pospolitosti.

- Anakýzu konkétní podoby fenoménu "bohatnutí bohatých a chudnutí chudých", forem a důsledků investování do společenské pozice, i odpověď na otázku, jak se s problémem ekonomické segragace společnosti vyrovnat.

- Komplexní pohled jak pokud jde o dimenzi začínající analýzou změn v oblasti technologií, přes změny v oblasti ekonomické, až po změny v oblasti politické či kulturní, tak pokud jde o dimenzi začínající popisem dlouhodobých tendencí společenského vývoje k akční problematice uplatnění teoretických poznatků v daných podmínkách a v návaznosti na problematiku zájmů nejrůznějších skupin lidí.

(Pokračování další částí úryvků)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář