REFORMY (199) Teorie veřejného sektoru I

16. srpen 2015 | 07.00 |

Na začátku příštího roku Katedra veřejné ekonomie ESF MU uskuteční 20. mezinárodní konferenci na téma:

CURRENT TRENDS IN PUBLIC SECTOR RESEARCH

Konference se bude konat 21. a 22. ledna 2016 v univerzitním centru Šlapanice. Podrobněji viz:

http://ctpsr.econ.muni.cz/cs/

Připravuji na ni s kolegy příspěvek. Uveřejňuji několik úryvků z přípravného textu, které jsou relevantní z hlediska diskuse o reformách. Toto je první část:

Paradox "ztracené angažovanosti" v teorii veřejného sektoru I.

1. Úvod do problému

Čím více je současná doba nasycena a přesycena problémy, čím více se tyto problémy propojují a zauzlují, čím jsou intenzivnější a ohrožují naše přežitím, čím více si uvědomujeme, že se jak lokálně, tak i v globálním kontextu dostal vývoj do stavu určitého historického excesu, tím více se vytrácí (a téměř se vytratil) prvek angažovanosti ve vědách o společnosti. Čím větší je objektivní potřebnost společenských věd (v tom smyslu, že bez toho, aby sehrály významnou roli, se nahromaděné a provázané problémy nepodaří úspěšně vyřešit), tím méně prací, které by se zaměřily na identifikování a analýzu toho, co se v současné době odehrává, jaké příčiny mají současné problémy, se u nás i ve světě objevuje, tím méně jsou zastoupeny v tzv. uznávaných výstupech vědy. Je to jeden z paradoxů současné doby. Platí to i pro teorii veřejného sektoru, jejímž předmětem jsou otázky, které se nacházejí v ohnisku či blízko ohniska nejvýznamnějších problémů současné doby.

Jedním z projevů paradoxu "ztráty angažovanosti" jsou doktorské práce mladých vědeckých pracovníků. I ty, které se orientují na řešení aktuálních problémů. Maximální hranice, kamž až zajdou, je identifikování problému, jeho analýza a návrh řešení. Zdílo by se, že je to "maximum možného", pokud jde o roli teorie. Mladý vědecký pracovník se však již neptá, proč doporučení, která se vší poctivostí začínajícího odborníka navrhl, nikdo nevyužívá či nerespektuje. Nesnaží se zaměřit ostří vědy na teoretické formulování problému toho, jak realizovat žádoucí a co realizaci žádoucího brání. Nikdo ze současných zkušených odborníků to po něm ani nechce a ani ho to nenaučí. A tak se ten, na koho případne řešení současných problémů, postupně podřizuje rituálnúm současné vědy a vybírá si témata, která jsou stále více vzdálena tomu, co se reálně odehrává.

Teorie tak vyklízí prostor různým katastrofickým a konspirativním výkladům doby, které jsou nebezpečné jak tím, že umožňují části veřejnosti podstrčit různé fiktivní nepřátele, jednak tím, že jsou vhodným alibi pro vlastní svědomí. Nelze přitom nevidět určitou a významnou spoluzodpovědnost teorie veřejného sektoru za stav veřejného vědomí.

V našem příspěvku:

- Připomeneme některé teoeretické koncepce, jejichž podstatnou součastí je problematika veřejného sektoru a které jsou z hlediska analýzy současných problémů relevantní (jak svým přínosem, tak tím, s čím se nedokázaly vyrovnat).

- Nastíníme, co všechno by angažovaná a komplexně pojatá koncepce měla obsahovat, proč její významnou součástí musí být řešení zásadních otázek veřejného sektoru.

- Uvedeme příklad jednoho z možných koncepčních pohledů na současné problémy a jejich řešení (který je vhodný jak pro inspiraci, tak jako předmět kvalifikované kritiky jeho nedokonalostí).

- Navrhneme některá doporučení, která by umožnila posílit prvek angažovanosti v teorii veřejného sektoru, aniž by to bylo na úkor teorie, ale naopak – aby tím byla zvýrazněna jedna ze základních funkcí vědy, kterou je odhalování předpokladů platnosti základních tvrzení.

(Pokračování další částí úryvků)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář