REFORMY (144) Kaleta o „uznávaných zásadách“ I.

22. červen 2015 | 07.00 |

Na článek "Lidi, pojďme do nich..., ale jak?", který jsem uveřejnil 16.6.2015, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2438-lidi-pojdme-do-nich-ale-jak.html

jsem dostal několik zajímavých ohlasů. Část těch, které jsou spojeny s hledáním cesty ke změně, uveřejňuji i s komentářem v rámci seriálu o reformách. Tento je od Jana Kalety. Dal si hodně práce a hodně promýšlení základů chápání společenského dění. Pohybuje se v dost abstraktní rovině. Protože je rozsáhlejší, uveřejňuji ho ve třech částech s krátkými komentáři.

Zde je text J. Kalety (proloženě) - 1. část:

Volání na poušti R. Valenčíka je mi velmi sympatické, ale zároveň trochu frustrující, protože bych rád, pokud by to, co předávám dále bylo považováno prostě za filosofii - objektivní verbální popis reality, který si každý může ověřit, nikoliv Kaletův názor.

Protože nemám žádnou zpětnou vazbu, kde je problém, tak to zkusím říci extrémně polopaticky. Bude to velmi únavné, protože musím předvést jak abstraktní princip, tak konkrétní, sociální aplikaci. (tj. zhustím pár knih a pár let samostudia do jednoho článku)

Přijmout tyto věci do současné podoby mi trvalo cca 5-10 let (pro autora mnohých z těchto myšlenek to bylo 20 let), takže bych žádné přijetí neměl očekávat, pouze to dávám sem na oči veřejnosti.

(Zajímavým důsledkem použití filosofie je zrušení pravidel "teorie her", která je mi bytostně odpudivá. Teorie her platí především tam, kde neexistují žádné zásady a existuje pouze moc a násilí. Mnohé deskové hry, založené na geopolitických konfliktech, jsou matematicky velmi předvídatelné a navíc jejich tématem je jaderný holocaust všeho odlišného. Modelovat podle toho lidské jednání lze, ale jde o redukci lidských možností na nejnižší společný jmenovatel, což je filosofická prohra.)

Jsem pro různé pokusy ovlivňovat světové dění ve velkém měřítku, ale nespoléhám na to jako spolehlivou pravidelnou činnost. Pokud mám sázet na jistotu, pak takovou, že grázlokracie musí odněkud vycházet.

Lidé jsou neschopni dokonale náhodného jednání. Kdyby některý orgán v našem těle (včetně mozku) jednal náhodně, nepřežijeme ve zdraví. Chováme se tedy nenáhodně. Nenáhodné chování musí mít větší podíl logických akcí, než nelogických.

Zásady jsou metody k produkování logického chování. Porušování zásad je porušením logiky a konzistence chování. Zásady umožňují předvídatelnost chování. Předvídatelné chování umožňuje se vyhnout násilí. Kdo se násilí vyhnout nechce, ten se bude spíš snažit chovat nepředvídatelně - porušovat zásady, aby měl výhodu překvapení.

Proto existuje motivace předstírat, že mám zásady, ale potom je porušovat podle potřeby. Bez zásadovosti je nemožné šířit zlo ve velkém měřítku, protože jakýkoliv větší projekt potřebuje spolupráci.

R. Valenčík hovoří o porušování všeobecně přijatých zásad. Já ale nevím, jaké zásady to konkrétně jsou. Co jsem zjistil, tak občanská kultura obecně je typická třemi charakteristikami.

- Lidé úporně tvrdí, že mají zásady. (tj. že je dobré mít zásady)

- Lidé tyto zásady mění stejně rychle, jako chobotnice barvy a texturu. ( i v reálném čase vteřin v rozhovoru)

- Tj. lidé absolutně žádné zásady nemají, ale jsou si vědomi jejich moci a tuto moc chtějí pro sebe.

Zásady mají důsledky. Když řeknu A, musím říct i B. Když řeknu, že lidský jazyk je nespolehlivý, tak bych k tomu neměl použít lidský jazyk. Když řeknu, že kapitalismus a průmysl je zlý, tak to neznamená jen demonstrovat na Šumavě, ale také nepoužívat počítač a Facebook k organizaci protestů. Fakt, že lidé obojí vůbec provádějí, znamená, že porušují zásady. Ale jak?

Zásady jsou obecné a lidé poslouchají zásady, proto se chovají obecně. Lidé téměř nikdy neporušují zásady otevřeně. Porušují je tak, že si najdou další zásadu, která se jim momentálně hodí, aby se vyhnuli nepohodlným důsledkům (nemožnost používat Facebook k agitaci, apod.).

Věříme, že zásady jsou dobré. Porušovat zásady (otevřeně) je zlé. Bezzásadovost je v běžném jazyce prakticky totéž, co nemorálnost. Když selžou zásady, je tu vždy poslední alternativa k dosažení svého - násilí a moc. Moc je univerzální, násilím se dá dosáhnout čehokoliv, co už vytvořil někdo zásadový, proto je moc parazitní. Zloděj je parazit. Nejbohatší zloděj je v takovém světě, kde nikdo nelže a nekrade - jediný zloděj je nejbohatší zloděj.

K tomu několik mých poznámek:

- Předně - považuji za dost nesmyslný výrok důsledkem použití filosofie je zrušení pravidel "teorie her", která je mi bytostně odpudivá", který spíše svědčí i tom, že se J. Kaleta ještě neměl příležitost poctivě se základy teorie her seznámit. Hra může mít pravidla. Neexistují však "pravidla teorie her". Existují jen matematické základy teorie her a nedovedu si představit, jak je zrušit či co to vůbec znamená je zrušit.

- Pokud by J. Kaleta něco věděl o teorii her, pak by třeba mohl využít alespoň koncept (když ne matematický model) hry typu Tragédie společné pastviny (dávám přednost názvu Tragédie společného). Ten totiž přispívá k pochopení toho, co jsou to "obecně přijaté zásady". Je to to, co vzniklo buď dohodou (vědomě), nebo evolučním vývojem (spontánně) a co je dodržováno k obecnému prospěchu, nebo porušování k dosažení individuální výhody na úkor obecného prospěchu. Vstoupení ve všeobecnou známost toho, že někdo porušil obecně přijaté zásady, většinou vede k jeho difamaci a sankcionování. Proto ten, kdo poruší obecně přijaté zásady může být jak sankcionován (pokud se informace o porušení zásad rozšíří), nebo i vydírán (tím, kdo si tuto informaci nechá pro sebe a využije ji tímto způsobem).

- K poslednímu odstavci J. Kalety: Problém je to, že od kradení jako individuálního fenoménu (a nejen od tohoto typu porušení obecně přijatých zásad) se odvíjí vznik struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (spojené se vzájemným vydíráním a současně i protěžováním). S tím, čeho jsem teď svědky v přímém přenosu v souvislosti s aférou Babiš-Šincl, kdy dvě enklávy ve strukturách založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad válčí těžkými kalibry indiskrece.

(Pokračování druhou částí příspěvku J. Kalety)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší