REFORMY (117) Nashův odkaz: Jak ho využít

26. květen 2015 | 23.57 |

Včera jsem napsal o tom, jak John Forbes Nash, který 24.5. tragicky zahynul, přispěl k poodhalení matematických základů lidského chování, návazně pak o tom, jaký to má význam pro normálního člověka.

S trochou zjednodušení by se dalo říci, že hlavní význam toho, co lze pochopit s využitím teorie her (na jejímž rozvoji měl J. Nash mimořádnou zásluhu), má pro normálního člověka to, aby zůstal normální. Aby byl schopen uhájit smysl (a tudíž i existenciální náplň, tedy to, co mu přináší oprávněný pocit štěstí) svého života jako vztahování se k něčemu, co ho přesahuje, co odpovídá přirozeným tendencím vývoje společnosti, aniž by propadl sloužení zlu, sebeklamu odcizené moci (tomu, co velmi dobře popisuje A. Tolkien v "Pánu prstenů").

Uvedu jen jeden z mnoha příkladů toho, jak se pod vlivem reálně působících mechanismů v současné společnosti mění člověk ve figurku sloužící zlu.

0pt;mso-fareast-language: X-NONE;mso-bidi-font-weight:bold">Začíná to maličkostí. Totiž tím, že považuje za normální to, co normální není. Uvědomuje si, že nejvíce drží při sobě ti, co na sebe vzájemně vědí něco difamujícího, to, že se dopustili něčeho, co není správné, co je porušením obecně přijatých zásad. A začínají to považovat za výsadu vyvolených. Oni jsou vybráni k tomu, že mohou v této hře hrát. Jsou lepší než naivkové, kteří si to, že současný svět je právě o této hře, nejen neuvědomují, ale v důsledku předsudků ani připustit nechtějí.

Jakmile člověk na toto vidění světa přistoupí, dominantní hra, která se dnes hraje, si jej začne podřizovat. Začíná si ho přetvářet ve figurku ("glumovatí"), kterou dosazuje do rolífatální silou danou matematickými základy samotná tato hra.

A člověk se pod vlivem hry začíná měnit. Nejenže začíná považovat za normální to, co normální není. A že jakékoli porušení morálních pravidel považuje za normální. Loajalita vyvolených je pak založena právě na tom, že chrání systém založený na vzájemném vydírání, před indiskrecí.

Ten kdo:

- z pocitu vnitřních zábran;

- nebo i z pocitu ohrožení, protože by mohl být obětován;

- případně i ten, kdo se v tomto systému cítí nedoceněn,

by chtěl narušit systém vzájemného krytí lumpáren (toho, co je přece "normální", proto právě to je zdrojem "výlučnosti vyvolených" hrou (která dává právo na všechno), ten musí být exemplárně ztrestán, pronásledován do hrobu či až za hrob. Na druhé straně jakoukoli indiskreci je nutné je nutné krýt, jakkoli se normálnímu člověku chce zvracet. Ale ti normální přece nejsou vyvolení. Oni nepochopili, na čem je založena současná moc. Tj. že je založena na vzájemném vydírání, ne bezostyšném porušování jakýchkoli zásad, na ztrátě jakýchkoli zábran, na demonstrativním používání dvojího metru. Právě to každému, koho tato hra již vtáhla, dává pocit výlučnosti a právo na cokoli. (Nádherně to ilustruje vystupování M. Němcové, která je učebnicovým příkladem toho, co vše lze vydávat za morální vrchol vývoje reality, který je nutné bránit proti nepřátelům až do roztrhání těla.)

Výše uvedeným jsem popsal jeden z typů her, která má čistě matematický základ spočívající v následujícím: Afinity mezi hráči, které jsou založené na tom, že hráči na sebe něco vědí, jsou nejsilnější. Mají tendenci se replikovat a propojovat s pozičním investováním (hrami, ve kterých vyhrává ten, kdo má silnější majetkovou pozici). Takto se vytvářející struktury (založené na vzájemném vydírání, vzájemném krytí a vzájemném protěžování), které prorůstají institucionálním systémem. Tyto hry si pak vytvářejí účinné mechanismy, které tvrdě potlačují jakoukoli indiskreci.

Pokud pochopíme, jak tyto mechanismy fungují, zjistíme, proč je nutné Ratha pronásledovat až do hrobu či spíše i za hrob, proč je nutno Nagyovou, především však dobu i způsob jejího panování obhajovat jako něco naprosto normálního.

A pokud chceme něco změnit, nestačí se od této žumpy distancovat (její zápach již lze ztěží vydávat za vůni fialek). Čelit síle hry, která do sebe vtahuje slabší nátury jako snadno použitelné figurky, chce mnohem víc. Minimálně toto:

- Znát základ současné hry (na vytváření struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad). Aspoň v populární podobě. Hlavní mechanismy, které tato hra uvedla v života. To, jak si podřizuje psychiku lidí. Proč? Prostě proto, abychom měli dostatečný nadhled, abychom sami nepodlehli této hře a byli schopni před podlehnutím této hře uchránit co největší počet lidí, svých blízkých, známých i těch, co poznáváme při různých příležitostech.

- Mít jasnou představu o perspektivě změn, které by formou kvalifikovaných reforem nasměrovaly vývoj přirozeným směrem ke společnosti, která se může rozvíjet dynamicky a přitom trvale udržitelně. Společnosti, jejíž dynamika i zdroje růstu jsou založeny na vytváření rovnosti příležitostí pro svobodný společenský vzestup každého. Společnosti, která je založena na dominantní roli produktivních služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka (jako rozhodujícího faktoru růstu i základu lidské sounáležitosti). - To by však bylo již o jiné problematice.

(Pokračování dalším příspěvkem).

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář