REFORMY (109) Diskuse: Ještě k HCC/1

19. květen 2015 | 06.16 |

Rozhodl jsem se vstoupit hned na začátku do přípravné diskuse k 18. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání především vzhledem k významu příspěvku  Aleše Drahokoupila "Teorie smluv o investování do lidského kapitálu (Human Capital Contract, HCC)", který jsem na svém blogu uveřejnil 12. a 13.5.2015. Týká se jednoho ze zásadních problémů - kontraktů týkajících se lidského kapitálu.

Trochu si zjednoduším práci tím, že vyberu nejdůležitější pasáže z Drahokoupilova textu, dám je proloženě a k nim přidám svůj komentář. Ještě před tím zformuluji několik úvodních poznámek. Zde je první část mého příspěvku:

Úspěch HCC záleží na detailech, na tom, jak do nich vstoupí stát, a na pochopení toho, o co jde zejména - I.

Úvodní poznámky

O tom jak a zda budou fungovat HCC rozhoduje řada detailů. V této oblasti panuje mnoho nedorozumění, protože každý si o těchto kontraktech vytvoří svou představu, kterou odmítá korigovat. A to i v případě, že se velmi jasně, srozumitelně a konkrétně popíše navrhovaný systém. Je to jev zajímavý, ale setkal jsem se s ním v diskusích o financování vysokých škol mnohokrát.

Pokud má systém fungovat, musí vycházet z konkrétních podmínek té či oné země. U nás jsme typ HCC, který navrhujeme, nazvali přenesenou cenou, cenou přenesenou z budoucího ocenění lidského kapitálu na profesních trzích do kontraktu v současnosti. Nabyvatel vzdělávacích služeb platí tím (resp. z toho), co mu vzdělání vynese, podle toho, kolik mu vynese, a přímo tomu, kdo mu vzdělávací služby poskytl.

Takže nejdříve znovu (už po několikáté) popíšu systém, který se navrhuje u nás:

1. Prvotním a základním věřitelem je samotný poskytovatel vzdělávacích služeb, tj. sama vysoká škola. Během studia vzniká závazek studentovi za každý rok, resp. semestr, který pak splácí coby absolvent.

K tomu: Je zachován veřejný systém financování vysokého školství, možnost uzavírat HCC přináší peníze navíc. Do systému lze následně zabudovat i vstup finančních institucí, ale až sekundárně. Protože splácení závazků bude "vizitkou" každé vysoké školy (k tomu viz dále), odpadne honba vysokých škol na studenty za účelem maximalizace kapitační platby.

2. Závazek studenta/absolventa vůči "mateřské" vysoké škole není úročen, tj. student/absolvent, resp. nabyvatel vzdělávacích služeb splácí nominální konstantní výši závazku.

K tomu: To je podmínka naprosto zásadní k tomu, aby systém fungoval. Jednak je to jediný způsob, jak nabyvatele vzdělávacích služeb vymanit z rizika nesplatitelnosti závazku. A jednak právě tím je vysoká škola (poskytovatel vzdělávacích služeb) motivována k tomu, aby vyvíjela know-how, které umožní zvýšit střednědobou i dlouhodobou uplatnitelnost jejích studentů/absolventů (tj. nabyvatelů vzdělávacích služeb).

3. Závazek splácí nabyvatel vzdělávacích služeb odvodem ze svého budoucího příjmu stejnou "transakční finanční dálnicí", jakou platí zdravotní či sociální pojištění (srážkou ze mzdy či zálohově).

K tomu: Tím se jednak podstatným způsobem řeší problém vymahatelnosti závazků a stanovení výše splátek, jednak se tím zásadním způsobem redukují transakční náklady. Vysokou školu zabezpečení zpětných toků financí nic nestojí. (Ani problém uplatnění absolventů v zahraničí není zásadní, ale tomu by bylo nutno věnovat samostatnou pozornost.) Splácení závazků touto formou má však ještě jeden zcela zásadní význam. Umožňuje generovat informace o tom, jak se v průběhu času absolventi té či ono vysoké školy, toho či onoho oboru uplatňují z hlediska vývoje jejich příjmu. Jinými slovy - tímto se podstatně zvýší konkurence mezi vysokými školami ve srovnatelných oborech. Konkurence, která povede k zásadnímu zvýšení kvality výuky z hlediska uplatnitelnosti absolventů. A to je to, oč tu běží zejména. Právě z tohoto důvodu si nebudou moci veřejné vysoké školy dovolit, aby získávaly peníze maximalizací počtu studentů a navyšováním kapitační platby. Vystavily by se tím riziku ztráty důvěryhodnosti. S menší obdobou totéž platí i pro soukromé školy.

(Zítra k jednotlivým pasážím v článku A. Drahokoupila)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář