REFORMY (94) a oděské memento (jak souvisí?)

4. květen 2015 | 07.00 |

Následující text je autentická příprava na vystoupení, které jsem měl na veřejném shromáždění. Bylo věnováno připomenutí tragédie, která se právě před rokem stala v Oděse, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2301-odeske-memento-u-hradu-300-lidi-1.html

Chtěl jsem v něm vysvětlit, proč je tak mimořádně významné připravit a prokomunikovat reformy, kterými se dostaneme ze současné situace. Na akci jsem vystoupil bez papíru, takže některé momenty se do sdělení nedostaly:

Především bych chtěl poděkovat Zdeňkovi Kratochvílovi, jak skvěle vystoupil u Jílkové v pořadu "Máte slovo". Využiji příležitosti a tleskám mu.

K Oděse: Žil jsem v ní pět let od roku 1972 do roku 1977. Na pokoji jsem spal se dvěma Ukrajinci (Sašou a Serjožou, dále jedním Rusem a dvěma Slováky). Byli fajn. Všichni. Parťáci. Nikdy jsme neměli žádný problém. Polovina našich pedagogů byli Rusové, polovina Ukrajinci, přiznám se, že jsme to vůbec nerozeznávali. A byli vynikající – Šmandin (ten v 19 letech bojoval ve slavné Panfilovské divizi v boji o Moskvu a byl těžce raněn, Staroženko, Aslamov, Kosťuk, Ujomov, Štersnštejn a mnoho, mnoho dalších. O svých ukrajinských a ruských láskách raději mluvit nebudu, je tedy moje manželka.  To, co se nyní děje na Ukrajině a konkrétně v Oděse mě traumatizuje. Tím naléhavěji si kladu otázky: Jak je možné, že se něco tak strašného stalo? Proč se stupňování konfrontace nedaří zastavit? Jak to souvisí se znepokojujícím stavem světa, ve kterém jdeme od problému k problému, od konfliktu ke konfliktu - v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Libyi a teď u nás na Ukrajině. Co se děje v našem světě? Umíme na to dát odpověď? A jak to zastavit?

Myslím, že v odpovědi na to jsme ještě mnohé dlužni. Nehledejme jednoduchá vysvětlení. Ze dvou důvodů:

1. Mnohokrát si kladu otázku – vidím správě a přesně to, oč tu běží? Nemýlím se? Nepodléhám jednostranným soudům? A současně hledám odpověď na to, jaké konkrétní problémy v ekonomické a sociální oblasti řešit, aby se v budoucnu nic neopakovalo. Jak zajistit, aby každý člověk možnost plně rozvíjet a uplatňovat své schopnosti? Jak dosáhnout toho, aby byl ekonomický růst založen na tomto základě? Zkrátka – hledám pozitivní, koncepční a dlouhodobá řešení. To se ovšem nedá říci o těch, kterým je "všechno jasné". Ti (konečné?) řešené vidí jen v likvidaci nepřátel. Jednoduchá odpověď. Ale právě to mně dává jistotu, že oni pravdu nemají. Oni ji nehledají a ani pravdu znát nechtějí. Chtějí jen zneužít příležitost, kterou jim doba nabídla.

2. U nás i jinde ve světě nerozhodnou ti, co chodí na naše či na jejich demonstrace. Rozhodne to, kam se přikloní velká většina těch, kteří zatím tak trochu podceňují rizika současného vývoje, intenzitu, se kterou nastupují síly temna (nebojím se je tak nazvat), síly pokoušející se o návrat k těm nejtemnějším údobím lidských dějin, k obdobím, kdy vládla moc ničící základní lidské vlastnosti – rozum a moralitu. A my tuto většinu musíme umět oslovit. V podmínkách výrazně nerovných. Síly temna – tak jako to bylo v době nástupu Hitlera, tak jako to v současné době a můžeme to pozorovat každodenně v používání dvojího metru v mediích, politiky i při četných selháních státních institucí – totiž na svou kartu již vsadily. Nejvíce se totiž bojí právě prozření lidí. To, že lidé – na Ukrajině i u nás – prozřou. Že pochopí, jak falešná hra se s nimi hraje.

Proto a právě proto by naše setkání neměla být demonstrací síly, kterou reálně nemáme, ale snahou o pravdivé a kvalifikované informování veřejnosti. Měli bychom je více využívat k tomu, abychom se poradili, abychom si mezi sebou vyjasnili sporné otázky. Zúčastnil jsem se v poslední době řady akcí tohoto typu a jsem velmi rád, že uvedený požadavek ve vysoké míře naplnily.

I proti velké síle budeme úspěšní, když se budeme učit z toho, co přináší život. Když se otevřeme hlubšímu pochopení podstaty současné doby. Omezených křiklounů ochotných sáhnout k jakýmkoli prostředkům, spojit se s kýmkoli, aby dosáhli svérázného společenského uznání, je minimum. Většinová část se jich může bát a v krajním případě, když dostanou hodně velkou podporu od sil temnot, ji mohou zastrašit. Rozhodující roli však vždy hrají lidé, kteří mají rádi svoji práci, kteří mají rádi druhé lidi, kteří mají rádi svou zem. A ti v řádění ordnerů v oděském stylu řešení nevidí. Právě proto je musíme umět oslovit.

Úplně na závěr. Musíme být lepší než řecká SYRIZA. Té nyní chybí promyšlený program realistickým změn. Pokud chceme zastavit nástup sil temna, musíme vědět, jak současné problémy řešit a jak vznikly. A v souvislosti s tím musíme mít i program skutečných reforem, které jdou proti tomu, co se za reformy vydává, ale co je ve skutečnosti rozkrádáním společnosti shora. Máme takový program? Ne? Tak ho musíme udělat, musíme ho umět mezi sebou prokomunikovat. Nikdo to za nás neudělá, není to jen záležitost akademické sféry. Ta je pod tlakem zrovna tak, jako třeba mediální oblast. A část akademické sféry není o nic méně prodejnější. Je to na nás a musíme využít všechny možnosti, jak se i s tímto úkolem vyrovnat. Uvítám v tomto směru každou iniciativu, bude mně potěšením poradit se, jak v této oblasti pracovat ještě efektivněji.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář