REFORMY (80) Evoluce finančních trhů 3

21. duben 2015 | 07.00 |

Pro ty, co chtějí poznat a pochopit, o co v dnešním světě jde, a nebojí se přemýšlet, může být série, kterou postupně uveřejním pod názvem "Evoluce finančních trhů", užitečná.

Důležitá upozornění:

1. Vzhledem k tomu, že základem je odborný text, je nutné před každým pokračováním prostudovat předcházející díly série. Podle mého názoru to stojí zato.

2. Do hlavního odborného textu vkládám popularizační a objasňující poznámky, z důvodu jednoznačného odlišení menším písmem a do rámečku.

Nyní již 3. část:

V ní překročíme hranice neoklasické ekonomie a ukážeme si, jak zásadní význam může mít zdánlivě bezvýznamný předpoklad. Poprvé si budeme moci uvědomit, že velmi abstraktní, matematický model, může vypovídat o zásadních odlišnost v přístupu k reálným otázkám.

Interpretace předpokladu neklesajících funkcí f(x), g(x), tj. funkcí mezního výnosu ze spojení investičních prostředků a investičních příležitostí

S trochou nadsázky a pro lepší představu toho, o co jde, lze říci, že předpoklad neklesajícího charakteru funkcí f(x) a g(x) v sobě obsahuje dva ne zcela zjevné další předpoklady, z nichž každý nás zavádí do světa jiného ekonomického systému, než ve kterém žijeme.

Připomeňme, že doposud jsme hovořili o "ekonomických subjektech". Záměrně. Aby veškeré úvahy, které jsme prováděli, mohly být interpretovány jak na příkladu výrobce, tak i spotřebitele (příp. i státu, a to ve smyslu neoklasického rozlišení, resp. diskurzu, který je uplatňován při výkladu hlavního proudu mikroekonomie). Podle hlavního proudu současné mikroekonomické teorie však spotřebitel nemaximalizuje svou budoucí příjem, ale svůj užitek. Na každý akt spotřeby se můžeme dívat tak, že v sobě v určitém poměru obsahuje akt spotřeby (završený prožitkem) i akt investování do budoucího příjmu (jehož výsledkem je přírůstek budoucího příjmu). Z toho ovšem vyplývá, že pořadí, ve kterém spotřebitel pořizuje statky, není určeno pouze mezním výnosem z budoucího příjmu daného pořízením příslušného statku. Příslušné dva skryté (nebo přinejmenším ne zcela zjevné předpoklady) pak lze formulovat (s ohledem smysl toho, o co jde) takto:

1. Rozhodování spotřebitele není určeno obecně jeho preferencemi, ale výlučně velikostí mezního výnosu ze statků, které jsou pořizovány.

2. Využití investičních příležitostí jedním ekonomickým subjektem, tj. např. spotřebitelem, nijakým způsobe nesouvisí s využitím investičních příležitostí a s výnosem z využití těchto investičních příležitostí jiným ekonomickým subjektem. (Nelze například investováním do určitého typu statků omezit možnost využití investičních příležitostí druhého ekonomického subjektu.)

Podívejme se na oba předpoklady podrobněji:

a) K otázce preferencí

Většinou se při teoretickém vyjádření problému maximalizace užitku spotřebitele v souladu s jeho preferencemi považuje za nejsložitější vhodným způsobem vyjádřit užitek nějakou reprezentací, tj. problematika související se vztahem mezi ordinálním a kardinálním vyjádřením užitku. Problém je však v tom, jak chápat již samotnou povahu a podstatu "maximalizace užitku". Zafixujeme-li něco jako zdroj užitku, pak si můžeme formou vlastního sebepozorování ověřit, že vše, co nám přibližuje dosažení příslušného užitku, nám rovněž přináší určitý, nikoli zanedbatelný užitek (ve smyslu subjektivního pocitu), který dokonce může být intenzivnější, než dosažení finálního užitku. Přitom to, co nám přibližuje dosažení užitku, může mít podobu situace, ve které se ocitáme, činnosti, kterou vykonáváme, prostředku, který přitom používáme. Naše psychika funguje tak, že přenáší prožitky z finálního dosažení prožitku na zprostředkování, která podmiňuji dosažení původního prožitku. Typickým příkladem je, když se samotná činnost zaměřená na dosažení užitku (např. chytání ryb) stává něčím, co je intenzívně prožíváno a vstupuje do našich preferencí. Fenomén, který můžeme označit jako přenos prožitků na zprostředkující činnosti, prostředky a situace podmiňující dosažení užitku, se vyskytuje nikoli ojediněle, ale je vždy přítomný.

Z tohoto hlediska se nabízí chápat cílovou stránku lidského jednání nikoli jako "maximalizaci užitku v souladu s preferencemi", ale jako maximalizaci budoucího příjmu, kdy mechanismus prožitků je mechanismem rozhodování o nejvhodnějších variantách maximalizace současného hodnoty budoucího příjmu. Mechanismem, který může někdy selhávat, mechanismem, který i v případě, že neselhává, není zcela přesný, ale jedná se o nejvhodnější mechanismus, který umožňuje poměrně efektivní rozhodování on-line.

Tento mechanismus, jak by bylo možné ukázat, je bezprostředně spojen s naplněním smyslu našeho přítomného bytí (existence). Je založen na prožitkovém vztahování se k budoucímu a zpřítomňování minulého. Zkoumání těchto jeho aspektů by však přesáhlo rámce toho, co sledujeme naším příspěvkem.

Pokud tedy řekneme, že člověk maximalizuje svůj budoucí příjem, resp. současnou hodnotu budoucího příjmu prostřednictvím mechanismů fungujících v jeho hlavě (spjatých mj. s prožitky, které má) dopouštíme se značného zjednodušení. Ale toto zjednodušení není o nic větší, než když řekneme, že člověk maximalizuje svůj užitek (chápaný jako nějaký souhrn prožitků) v souladu se svými preferencemi.

Za racionální rozhodování pak můžeme považovat takové, které je schopné reagovat na měnící se podmínky a vybírat ty varianty, které přinášejí největší hodnotu současného příjmu. Návazně pak můžeme identifikovat různé typy omezení naší racionality ve výše uvedeném smyslu, jako jsou časová zpoždění, neúplnost informací, selhání preferencí apod.

Moje vysvětlující poznámky pro ty, co nejsou specialisty v daném oboru:

Ve výše uvedeném smyslu není mechanismus prožitků, který funguje v naší hlavě a který se určitým způsobem evolučně vyvinul a vyvíjí, tím, co je "cílem samo o sobě", ale je podřízen nějaké evoluční strategii, ke které nás vztahuje tím, co je pro nás "příjemné-nepříjemné", "slast-strast" apod. Napomáhá vytvářet cílovou stránku našeho chování. Proti neoklasickému modelu "maximalizace slastí a minimalizace strastí" stojí naše pojetí produktivní spotřeby. Lze jej stručně charakterizovat tak, že s využitím našeho prožitkového mechanismu a představy o budoucnosti, resp. představy o budoucím výnosu investičních příležitostí, kterými disponujeme, vybíráme investiční příležitosti racionálně. Nejdříve realizujeme ty, od kterých očekáváme největší výnos.

Mj. – tento pohled není, jak by se mohlo někomu zdát, "příliš ekonomický". Ukazuje se, že takové pojetí prožitků umožňuje ukázat, proč máme potřebu nás život k něčemu vztáhnout, proč prostá orientace na maximalizaci užitku "vyprazdňuje" naplnění našeho života smyslem.

K tomu viz podrobně (stojí zato přečíst):

http://radimvalencik.pise.cz/1709-jake-reformy-a-proc-245-rv-ekonomie-a-stesti-1.html

http://radimvalencik.pise.cz/1710-jake-reformy-a-proc-246-rv-ekonomie-a-stesti-2.html

http://radimvalencik.pise.cz/1711-jake-reformy-a-proc-247-rv-ekonomie-a-stesti-3.html

http://radimvalencik.pise.cz/1712-jake-reformy-a-proc-248-rv-ekonomie-a-stesti-4.html

http://radimvalencik.pise.cz/1714-jake-reformy-a-proc-249-rv-ekonomie-a-stesti-5.html

http://radimvalencik.pise.cz/1715-jake-reformy-a-proc-250-rv-ekonomie-a-stesti-6.html

(Mj. – z výše uvedeného vyplývá, že náš přístup má i existenciální zakotvení, že matematika je skutečně jen prostředkem sdělení toho, co se týká bezprostředně člověka.)

b) K otázce vzájemné nezávislost využívání investičních příležitostí různými subjekty Ekonomická teorie se výše uvedeného problému dotkla v souvislosti s fenoménem tzv. pozičních statků. Nabývání těchto statků v našem přístupu považujeme jen za jednu z forem pozičního investování, resp. investování do ekonomické pozice. Cílem investování do ekonomické pozice jedním ekonomickým subjektem je omezit možnost využití investičních příležitostí druhého ekonomického subjektu a na základě toho zvýšit výnos z realizace vlastních investičních příležitostí prvního ekonomického subjektu.

Poziční investování prohlubuje společenskou nerovnost příležitostí a v některých případech vede až k různým formám ekonomické segregace. Nikoli samotné fungování trhu (mechanismů založených na svobodné směně), ale právě poziční investování je příčinou fenoménu "bohatnutí bohatých a chudnutí chudých".

Moje vysvětlující poznámky pro ty, co nejsou specialisty v daném oboru:

Poziční investování má nejrůznější formy. Některé vznikají spontánně v důsledku nedokonalosti konkurence a poklesu příjmů toho, kdo se zabývá určitou výdělečnou činností, v důsledku vstupu konkurenta. Jiné jsou záměrné – např. jedni investováním do společenských kontaktů založených na demonstrování majetkové převahy omezují druhým vstup do všech oblastí, kde lze získat prestižní (lepší) vzdělání či kde se lze uplatnit.

Určitým nedostatkem současné ekonomické teorie je, že přehlíží mechanismus, kterým poziční investování vede ke zvyšování příjmů příslušného ekonomického subjektu a současně ke snižování společenské efektivnost. Interpretace pozičního investování jako omezení možnosti využití investičních příležitostí jiného či jiných ekonomických subjektů, které má velmi mnoho podob, umožňuje na každém konkrétním příkladu ukázat obojí. Tj. jak efekt přírůstku budoucího příjmu v důsledku pozičního investování pro daný ekonomický subjekt, tak ztrátu společenské efektivnosti. K tomu lze využít aparát, který jsme prezentovali ve 2. části našeho příspěvku.

Kromě pozičního investování působí i opačný fenomén (také vědomě či spontánně). Využívání investičních příležitostí jedním ekonomickým subjektem vytváří podmínky pro vznik či využití investičních příležitostí druhého ekonomického subjektu.

Moje vysvětlující poznámky pro ty, co nejsou specialisty v daném oboru:

Standardním příkladem je investování do firmy, které poskytuje nejen pracovní příležitosti, ale i příležitosti ke zvýšení kvalifikace zaměstnanců apod. Nebo investice do inovace, která vyvolá inovační vlnu a nabízí prostor pro uplatnění dalším inovátorům.

Z metodologického hlediska je na místě otázka, zda má smysl pracovat s naším "čistým modelem", který existenci pozičního investování zanedbává, resp. vylučuje. Odpověď zní ano. A to právě proto, abychom postihli reálnou evoluční dynamiku finančních trhů.

Moje vysvětlující poznámky pro ty, co nejsou specialisty v daném oboru:

Jak se ukáže, sehraje náš model velmi důležitou roli ve vytvoření představy o tom, jak obrovskou roli pro chování lidí a rozhodování o zásadních společenských otázkách mají spontánně vytvářené představy o tom, jakou roli hraje vztah (podpůrný či omezující) mezi investičními příležitostmi ekonomických subjektů (zda vytvářejí či naopak omezují realizací svých investičních příležitostí možnost realizace investičních příležitostí druhého subjektu). Mj. – bez existence našeho modelu bychom si patrně význam této problematiky neuvědomili dostatečně plně.

(Pokračování další částí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář