Ještě k prezidentskému projevu

2. leden 2013 | 11.29 |

Ještě k prezidentskému projevu

Co je podle mě hlavní v projevu V. Klause?

Všichni, komu není lhostejný osud naší země, dnes hledáme odpověď na otázku, co je hlavní příčinou současných problémů a kudy vede cesta jejich řešení. Pokusil se o to i prezident V. Klaus ve svém novoročním projevu. Nelze mu upřít určitou snahu o objektivitu i postižení toho nejdůležitějšího. Z tohoto hlediska si pozornost zaslouží zejména následující pasáže:

"Mezi vládou a opozicí a na ni navázanými či jí konkurujícími protestními iniciativami a hnutími je vykopán hluboký a stále více se rozšiřující příkop. I míra individuální nespokojenosti a občanského vzdoru přesáhla běžnou mez. To jsou fakta stejně nepopiratelná jako to, co nám říkají statistické ročenky.

Nedošlo k tomu náhodou. Nedokážeme táhnout za jeden provaz. Hledáme ta nejsnadnější a krátkodobě líbivá řešení. Závidíme jeden druhému. Nevěříme si. Vláda má jen malou většinu, je nesourodá a nestabilní. Má kvůli tomu spoustu starostí sama se sebou. Opozice je negativistická, nepřesvědčivá a realistické řešení problémů nenabízí.

...skutečnou změnu mohou přinést jen věci daleko zásadnější – návrat ke starým dobrým hodnotám, tradicím, návykům, ale i povinnostem, které pod heslem modernosti a pokroku tak nezodpovědně znevažujeme a opouštíme. Pusťme se do změn tohoto typu co nejdříve. Mají tu výhodu, že je může každý začít dělat sám u sebe."

To, co je z mého hlediska vůbec nejdůležitější, jsem podtrhl. Považuji se součást opozice, mj. i proto, že tuto vládu považuji za vůbec nejhorší, jaká se u nás po roce 1989 vyskytla. Nechala si přerůst bujení struktur založených na vzájemném krytí lumpáren natolik přes hlavu, že tím vytváří velká rizika z hlediska budoucího vývoje, k tomu viz např.:

http://radimvalencik.pise.cz/188879-2012-od-kradeni-v-malem-ke-kradeni-ve-velkem.html

Co je úkolem opozice?

Ale nechme vládu vládou. Každý má začít při vstupu do nového roku u sebe. V tom má V. Klaus pravdu. Částečně má pravdu i v tom, že (ovšem spíše jen část) opozice je "negativistická, nepřesvědčivá a realistické řešení problémů nenabízí". Velkou vinu na tom měly i vlády ČSSD (včetně koaličních), které nevyužily možnosti prezentovat kvalifikovanou verzi reforem a některé z nich (zejména ta Paroubkova) si z antireformní politiky pokusily udělat zdroj voličské přízně. Za to bude nejen opozice, ale i my všichni ještě dlouho platit.

Podle mého názoru je prvořadým úkolem opozice představit konzistentní, realistický a dlouhodobý program s velmi přesným rozlišením toho, co bude spojeno s reakcí na nejnaléhavější problémy (a těch bude!), a tím, co otevře cestu k hlubokým reformám reagujícím na objektivní trendy vývoje společnosti.

Pokud současná opozice, až se stane vládnoucí, bude chtít uspět, nemůže jen hasit to, co nás bude pálit. Nesmí nechat rozplynout svůj reformní potenciál (a teď je nejvhodnější době jej nashromáždit) v záplavě velmi naléhavých problémů, které nás budou čekat skoro všude. Jakkoli dramatický může budoucí vývoj být (či právě proto, že může být dramatický), bude muset opozice představit komplexní, promyšlený program reforem tak hlubokých, že vyústí v novou podobu společnosti založenou na podstatně vyšší míře rovnosti příležitostí. Tomu jsem se pokusil dát již dříve určitou konkrétnější podobu, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/188865-ceka-nas-revoluce-pokud-ano-tak-jaka.html

Konkrétnější nástin komplexních reforem

Reformy, které by podporovaly proces konstituování vzdělanostní společnosti a otevíraly cestu k jejímu vzniku lze ve stručnosti charakterizovat takto:

1. Týkají se zejména systémů financování sociálního investování a sociálního pojištění (financování vzdělání, komplexní péče o zdraví, zabezpečení ve stáří).

2. Klíčovou roli v nich hraje zvrácení trendu ekonomické segregace společnosti a vytvoření vyšší míry rovnosti příležitosti, a to zejména zvýšením kvality vzdělání z hlediska celoživotního uplatnění člověka.

3. Při reformě financování vzdělání jde především o to, aby poskytovatel vzdělání byl účinně a přímo finančně zainteresován na dlouhodobé uplatnitelnosti svých absolventů (bez toho to opravdu nejde), tj. (mj.) aby získával prostředky na principu přenesené ceny (odvodem části příjmu od svých absolventů), viz:

http://radimvalencik.pise.cz/188864-jak-financovat-vysoke-skoly.html

4. Jednou z nejdůležitějších součástí těchto reforem je vytvořit motivační prostředí v oblasti systémů sociálního investování a sociálního pojištění tak, aby jejich synergický efekt (celoživotní vzdělávání, zdravotní péče prodlužující období produktivního uplatnění, penzijní systém, který vytváří solidaritu mezi těmi, co se mohou a co se chtějí uplatnit na profesních trzích i ve vyšším věku, a těmi, kteří již nemohou být produktivně činní z různých důvodů) umožnil prodloužit horizont (i zenit) dobrovolného produktivního uplatnění člověka, k tomu podrobněji viz:

http://radimvalencik.pise.cz/188323-sypani-pisku-do-soukoli-ci-cesta-k-reformam.html

 Realizace reforem výše uvedeného typu by vedla k podstatně bohatší náplni lidského života, zejména však přeměně rozvoje a uplatnění schopností člověka v nejvýznamnější faktor ekonomického růstu i společenského rozvoje. A hlavně - reformy tohoto typu by nebyly bolestivé.

Bohužel – v současné době jsou realizovány místo skutečných reforem zvrácené

Místo toho jsou ve většině zemí EU prosazovány zvrácené reformy, které problémy nejen neřeší, ale prohlubují, a nezbytné změny blokují. Právě v této oblasti se projevuje působení struktur založených na vzájemném krytí obecně uznávaných zásad nejničivějšími důsledky. Na příkladu ČR uvedeme jen některé typické jevy s výše uvedeným související:

1. Místo skutečné penzijní reformy, která by motivoval k prodloužení horizontu produktivního uplatnění (což splňuje systém financování penzí na bázi NDC), se podařilo prosadit reformu, která otevírá cestu k vyvedení obrovských prostředků z penzijního systému ve prospěch různých lobby. A to jednak ze stávajícího systému penzijního připojištění, kde jde cca o 230 miliard korun, tak i z průběžného systému, kde jde o cca až 30 miliard ročně. To, co se podařilo současné vládě prosadit doslova "silou moci", má řadu absurdních parametrů a v době očekávané ztráty u většiny finančních aktiv i nepředvídatelnosti vývoje na finančních trzích v této době postrádá jakoukoli jinou logiku, než právě logiku vyvedení prostředků ve prospěch různých lobby (mj. i zásadním způsobem zjednoduší vyvedení prostředků českých dceřiných společnosti zahraničních bank ve prospěch matek nacházejících se v obtížné situaci).

2. Reformy v oblasti zdravotnictví přešly od regulační role řady poplatků k přímé a stupňující se účasti těch, kterým je zdravotní péče poskytována, k financování této péče, aniž by přitom její poskytovatelé byli motivováni k větší kvalitě. Je nejen oslabován princip solidarity, ale zhoršuje se i efektivnost měřená ekonomickými výstupy – jsou vytvářena finanční omezení přístupu pacientů i k těm formám zdravotní péče (prevence, některé osvědčené formy zdravotní péče související především s civilizačními chorobami apod.), které mají prokazatelnou a vysokou ekonomickou návratnost.

3. Reforma financování vysokého školství nejen není "tahounem" ostatních reforem, ale v té podobě, v jaké ji připravuje ministr současné vlády, působí přímo proti smyslu toho, co bylo při různých příležitostech navrženo. Upozorníme jen na klíčový "detail", který je ovšem tím, co má naprosto zásadní význam. Pokud chceme, aby:

- reforma financování vysokoškolského vzdělání byla tahounem ostatních reforem;

- motivovala poskytovatele vzdělávacích služeb k co největší dlouhodobé uplatnitelnosti svých absolventů;

- v návaznosti na předešlé vedla k vytváření absolventských sítí, zvyšujících uplatnitelnost absolventů a zásadním způsobem zintenzivňujících tok poznatků mezi vědou a výzkumem na jedné straně a jejich praktickým uplatněním na straně druhé;

- na vysokoškolské vzdělání navazovaly vysoce efektivní formy celoživotního postgraduálního vzdělání,

pak je nutné zejména následující:

- uchovat stávající míru financování vysokého školství z veřejných zdrojů;

- "dofinancovat" vysoké školy motivačně tím, že závazek absolventa vzniká přímo vůči "mateřské" vysoké škole a je neúročený (právě to vede k tomu, že vysoká škola má velmi intenzivní zájem na co nejlepší uplatnitelnosti svých absolventů);

- závazek absolventa byl splácen až po dosažení určité hranice příjmu, procentuálně stanovenou částkou z příjmu absolventa a přímo ve prospěch příslušné vysoké školy;

- připustit i přímé splácení, které musí být velmi výrazně zvýhodněno (např. 50% slevou),

- splácení závazku absolventa vůči své "mateřské" vysoké škole musí být transakčně ošetřeno, tj. realizováno obdobným způsobem, jakým je např. hrazeno sociální pojištění.

Místo toho je prosazován systém úročených půjček, které by měly být spláceny bankám, což:

- je nesmírně transakčně nákladné;

- nemá prakticky žádný dopad na motivace poskytovatele vzdělávacích služeb, který by vedl ke zvýšení jejich kvality;

- je výhodný jen pro poskytovatele půjček;

- vytváří přímé existenční ohrožení těch, kterým jsou půjčky poskytovány a v tomto smyslu i zásadním způsobem vytváří ekonomické bariéry přístupu ke vzdělání (tj. prohlubuje nerovnost šancí a ekonomickou segregaci společnosti).

 Podrobná analýza toho, jak byly reformy připraveny, jak jsou prosazovány a realizovány, ukazuje, že právě takovýmto pojetím reforem byly zablokovány objektivně nezbytné procesy související s konstituováním vzdělanostní společnosti.

Úplně na závěr

Ucelená představa o reformách, jejichž horizont plné realizace je v nejlepším případě 20-40 let je významná z hlediska toho, o co půjde před volbami a snad i po volbách:

- Nelze se pouštět do řešení dílčích problémů, když nemáme představu o tom, odkud kam jdeme.

- Promyšlená vize má důležitou sjednocující roli - a situace ve společnosti si bude vyžadovat to, aby existovaly silné integrující ideové faktory, pokud možno opřené o silné odborné zázemí.

- V zrcadle dlouhodobého komplexního řešení se nejvíce ukáže, kdo a jak parazituje na společnosti snahou prosadit lumpárny místo skutečných reforem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře