REFORMY (55) Diskuse - Janoušek

27. březen 2015 | 07.00 |

Úvodní poznámka: Začínám uveřejňovat na pokračování úvodní podněty do diskuse o tom, jak zpracovat a jak zaměřit letošní hlavní výstup v podobě monografie-ročenky "Financování a perspektivy odvětví produktivních služeb 2015". Pak se k jednotlivým příspěvkům i k celému jejich souhrnu vyjádřím. Uvítám zapojení kohokoli dalšího. Další příspěvek je od V. Janouška.

Václav Janoušek

Jak porozumět současnému dění ve světě – geopolitická analýza

Po skončení studené války, pádu Berlínské zdi a rozpadu Varšavské smlouvy se vyrojila celá řada prognóz moudrých intelektuálů, v nichž nás ujišťovali, že na celém světě nastává demokratický a kapitalistický ráj. Pravda, bude třeba překonat neblahé dědictví socialismu, hlavně socialismus v našich vlastních myslích (což je manipulativní konstrukt, který dodnes neztratil nic z atraktivity pro ty, kteří se jím rádi ohánějí), ale potom prý půjde všechno jako na drátkách, směrem k zářným zítřkům plných hypermarketů a neviditelné ruky trhu, pod laskavým vedením moudrých mužů a žen neúnavně dohlížejících na  správný chod společnosti v orgánech Evropské unie.  Francis Fukuyama napsal knihu s názvem "Konec dějin," v níž soudí, že liberální demokracie definitivně zvítězila v celém světě a že dějiny de facto končí, protože bylo dosaženo nejdokonalejšího možného uspořádání lidstva a život na Zemi se bude nadále odvíjet v duchu liberálně demokratických hodnot, klidně, spořádaně, harmonicky, podle pravidel, pravda, snad jen trochu příliš nudně.

Samuel Huntington, který Fukuyamově tezím odporoval se svojí knihou "Střet civilizací," v níž předpovídá, že v budoucnosti bude docházet ke konfliktům podle náboženského, civilizačního a kulturního klíče, nebyl přijatý nikterak vřele západní akademickou obcí.

Francis Fukuyama ze svých tezí neustoupil ani po 11. září 2001, kdy tvrdil, že ani tato událost nic nemění na jeho přesvědčení o konci dějin:

"Stále se nacházíme na konci dějin, protože existuje pouze jediný systém, který bude nadále ovládat světovou politiku a tím je západní liberálně demokratický systém. To neznamená, že svět je osvobozený od konfliktu, ani to neznamená zánik kultury. Ale boje, jemuž čelíme, není střetem odlišných a sobě rovných kultur bojujících mezi sebou jako velké mocnosti 19. století.  Tento střet sestává z řady bojových akcí zadního voje při ústupu ze strany společností, jejichž tradiční existence je ve skutečnosti modernizací ohrožena. Údernost této protireakce odráží závažnost této hrozby. Čas je ovšem na straně modernity a domnívám se, že tuto skutečnost žádný nedostatek nepřeváží." (FUKUYAMA, Francis. Konec dějin a poslední člověk. Vyd. 1. Překlad Michal Prokop. Praha: Rybka Publishers, 2002, 379 s. ISBN 80-86182-27-4.)

Realita uplynulých 25 let se ovšem značně liší od optimistických vizí Francise Fukuyamy a jeho následovníků. Ve světě probíhá celá řada válek a lokálních konfliktů s nebývalou intenzitou. Libye, Sýre a Irák, dříve prosperující a poměrně sekulární země, jsou po amerických "humanitárních" intervencích zcela rozvráceny a probíhá v nich občanská válka s desetitisíci mrtvých a miliony lidí bez střechy nad hlavou, Islámský stát vojensky dobývá části jejich území a vládne na těchto dobytých územích s nebývalou krutostí. Občanská válka probíhá rovněž na Ukrajině, kde legálně zvolený prezident byl po násilném převratu vyhnán ze země a kde vojenské jednotky masakrují  civilní obyvatele vlastní země.

Ani v západní Evropě, údajné baště míru, stability, prosperity a harmonie není situace o mnoho lepší. Ekonomická situace jihoevropských zemí – Řecka, Španělska a Itálie nedává mnoho důvodů k přehnanému optimismu. Ve Velké Británii řádí gangy, v oficiálním newspeaku nazývané "asijskými," jejichž členové znásilňují a nutí k prostituci anglické nezletilé dívky, aniž by těmto gangům místní úřady jakkoliv v jejich činnosti bránily. Ve Skandinávii prudce narůstá zločinnost, včetně zločinnosti násilné a není to způsobeno tím, že by rodilí Skandinávci tak rychle ztráceli svoji pověstnou spořádanost.  Teroristické útoky v západní Evropě (a nejedná se ani zdaleka jen o široce medializovaný útok na redakci Charlie Hebdo) jsou připomínkou toho, že klidné dny Evropy skončily a válka civilizací klepe na dveře.

U nás, v České republice, jsme svědky nebývalé polarizace společnosti, která, ačkoliv v latentní podobě existuje již dlouhou dobu, se naplno projevila při prezidentské volbě v roce 2013 a dále se vyostřila při oslavách 17. listopadu v roce 2014, kdy na Albertově rozvášněný dav červenokaretníků nepustil prezidenta Zemana vůbec ke slovu a zasypal jej nejrůznějšími předměty.  Zákeřné mediální útoky na hlavu státu, s nimiž se ovšem většina národa neztotožňuje, jednoznačně vypovídají o tom, že v české společnosti zuří (zatím jen) studená občanská válka. Tato studená válka se stává ještě mrazivější v souvislosti s průjezdem amerického vojenského konvoje přes naše území. Na sociálních sítích se přechází od "obyčejných" nadávek a urážek k přímým a nezastřeným výhrůžkám, v nichž se například nesouhlas s mediálním mainstreamem kvalifikuje jako trestný čin vlastizrady.

Kde se stala chyba? Jak je možné, že se optimistická očekávání počátku 90. let nenaplnila a místo toho se svět zmítá v chaosu, nenávisti, násilí a válkách?

Zodpovězení těchto otázek si žádá detailní analýzu, jíž se chci na těchto stránkách postupně věnovat.

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář