REFORMY (50) Diskuse - Skácel - 2

22. březen 2015 | 07.00 |

Úvodní poznámka: Začínám uveřejňovat na pokračování úvodní podněty do diskuse o tom, jak zpracovat a jak zaměřit letošní hlavní výstup v podobě monografie-ročenky "Financování a perspektivy odvětví produktivních služeb 2015". Pak se k jednotlivým příspěvkům i k celému jejich souhrnu vyjádřím. Uvítám zapojení kohokoli dalšího. Další (dvojdílný) příspěvek do diskuse je od J. Skácela. Toto je druhý díl:

Jan Skácel

Lidský kapitál ve světě zkrachovalé globalizace - 2

V podstatě vývoj pokračoval úplně jinak, svým způsobem jej ani nikdo nemohl tímto způsobem předvídat. A  za celý tento vývoj nesou  plnou odpovědnost Spojené státy. Jejich dnešní establishment je tak intelektuálně vyprázdněný, že ani neví, co činí. O Angličanech, v době největší slávy jejich impéria se říkalo, že jsou ochotni bojovat až do posledního spojence. Jedno však bylo jisté. Příliš se s tím nechlubili a představitelům oněch spojenců byli alespoň ochotni poskytnou v době nouze přístřeší. Postavíme-li si však otázku o věrohodnosti USA, pak je možno hovořit spíše o věrolomnosti.

Začněme onou věrohodnosti. V roce 1950 po agresi Severní Koreje vůči Jižní, poskytli napadenému státu pomoc. Ztrestat agresora však již nedokázali, protože na stranu agresora se postavili Číňané, a tak se hledala cesta k míru. Za tuto cenu byl odvolán i tak úspěšný americký generál jako byl Mac Arthur.

V roce 1961 se v Berlínské krizi postavil jednoznačně president Kennedy za zájmy obyvatel Západního Berlína. Zde však šlo již o bezprostřední ztrátu prestiže. Kdyby konal jinak, šlo by v případě Spojených států o naprostou ztrátu věrohodnosti. Kennedyho zásah za odstranění sovětských raket umisťovaných na Kubě, byl již vysloveně záležitost bezpečnosti USA, i když tím na druhé straně definitivně legalizoval režim Fidela Castra, který v nezměněné formě trvá dodnes a přežil i komunismus ve Východní Evropě a SSSR.

No a nyní vezměme věci z oné druhé strany. Nemá smysl rekriminovat usnesení konference  velmocí z Teheránu nebo Jalty. Zkrátka – vítězné velmoci se dohodly a vůle lidu nebo spíše vůle lidí, žijících na územích, které přešli do sovětské sféry vlivu, se stala iluzorním pojmem. Nicméně USA neustále deklarovaly své cíle – osvobození národů žijících za "Železnou oponou" nikdy neuznaly zábor Litvy, Lotyšska a Estonska. Výsledek byl ozbrojený odboj proti Sovětům v těchto zemích a hekatomby obětí.

V březnu roku 1956 v rámci pořádaného "Týdne porobených národů" vyzval Kongres USA tyto národy, aby povstaly. Když tak Maďaři učinili, nechali Spojené Státy utopit povstání v krvi. Přitom o zásahu byly Spojené státy informovány ze strany SSSR, předem, intervenci akceptovali, pouze požádali Sověty, aby  během listopadu (intervence byla zahájena 4. listopadu 1956) ponechali směrem do Rakouska volné hranice. Sovětský svaz reagoval tak, že nechal otevřené hranice do konce roku 1956. Inu instruktivní spolupráce dvou velmoci v rámci uspořádání po druhé světové válce!

USA měly smlouvu o vzájemné pomoci v rámci paktu pro Jihovýchodní Asii (SEATO). Jednou ze smluvních stran byl i Pákistán. Když došlo ke konfliktu mezi Pákistánem a Indii, nechaly Pákistán padnout a rozdělit. Lakonicky sdělily, že smlouva se týkala ochrany vůči agresi SSSR. Slíbily obhajobu  Jižního Vietnamu, aby odtud vycouvaly. A co bude s těmi všemi, kteří v rozbouřených vlnách občanské války stáli na jejich straně – to už Američany příliš nezajímalo.

A co jejich někdejší političtí přátele , kteří odešli od moci? V Turecku po roce 1960 jim nestálo za to se přimluvit u vojenského režimu generála Gursela za sesazeného ministerského předsedu ministerského předsedu Menderese, aby neskončil na šibenici. Věrný iránský proamerický šach Rezá Pahlaví, v té době již vážně nemocný, jim nestál ani za to,, aby  mu udělili asyl. Musil tak učinit nakonec egyptský president Anvar Sadat. Pinocheta, který se dostal k moci za pomoci CIA, odepsali, když se jim nehodil.

Zbývá položit jen otázku, lze vůbec takové zemi vůbec věřit, i když je třeba jedinou supervelmocí na planetě? A výsledky její zahraniční politiky? Nejenže nedodržují vůbec nic, ale kde zasáhnou "tam sedm let tráva neroste". Oni jsou těmi, kteří ve své hlouposti stvořili i tak, na dnešní poměry  nemožnou politickou  konstrukci jako je Islámský stát. Kdyby se nezávisle na USA nějaký Islamista o to pokoušel, byl by ve vlastních řadách považován za blázna. Zatím co dávají okolnímu světu  rady o lidských právech,, stávají se americká města dějištěm občanských rasových válek.

Chamtivost Spojených států dosáhla takových rozměrů, že paní Madeleine Albrightová prohlásí, že Rusko je příliš bohaté na suroviny a mělo by se s ostatními  rozdělit. To říká žena, jejíž ruce jsou potřísněny krví srbských dětí, kde kdysi byla hostem. Tato rekriminace nemá jistě co dělat  s lidským kapitálem souvisícím se vzděláním a jeho následným využitím. Jenže problém spočívá, v něčem jiném. Dnes jde o to,, aby nebyl zneužit k vybudování otrokářské společnosti na bázi parazitního kapitalismu. Jinou formu ten dnešní totiž nemá.

To není návrat do 19. století jak tvrdí někteří dnešní komunisté.  Kapitalismus oné doby byl skutečně v mnohém bezohledný a surový. Jenže i zde existovala určitá pravidla a možnost obrany.

Ale jaká je možnost dnes?  Někteří hledají spásu v Rusku. Jistě. Rusové svým dnešním životem mají rozhodně blíže základním myšlenkám oné civilizace založené na řeckořímské kultuře a křesťanství. Ale oni sami nyní musí řešit své vlastní problémy, které narůstají. A z hlediska vojenské a ekonomické síly za USA zaostávají.

Domnívám se proto, že  základ změn bude nakonec nutno hledat v kontinentální Evropě, ve změně jejího politické klimatu spočívají v odmítnutí politické integrace, k návratu k myšlenkám Charlese de Gaulla, což znamená vytvoření "Evropy vlastí" jehož součástí bude samozřejmě a nezbytně Rusko. To je jediná cesta jak lze ještě reformovat kapitalismus, a to formou oné zmíněn třetí cesty. V takovém systému převládnou nakonec tvůrčí myšlenky nad vládou mamonu. Přitom je nutno odmítnout i různé avanturistické akce zleva. Vyjádřeno slovy de Gaulla: "Dělat levicovou politiku pravicovými prostředky."  

V Praze, dne 18. března 2015  

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)      

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář