REFORMY (49) Diskuse - Skácel - 1

21. březen 2015 | 07.00 |

Úvodní poznámka: Začínám uveřejňovat na pokračování úvodní podněty do diskuse o tom, jak zpracovat a jak zaměřit letošní hlavní výstup v podobě monografie-ročenky "Financování a perspektivy odvětví produktivních služeb 2015". Pak se k jednotlivým příspěvkům i k celému jejich souhrnu vyjádřím. Uvítám zapojení kohokoli dalšího. Další (dvojdílný) příspěvek do diskuse je od J. Skácela. Toto je první díl:

Jan Skácel

Lidský kapitál ve světě zkrachovalé globalizace - 1

Když mně představil před více než dvaceti lety, můj přítel, docent Radium Valenčík, své představy o realizaci využití tak zvaného "lidského kapitálu, nebylo mi z toho příliš dobře.  Úplný krach socialismu jako ekonomické kategorie včetně celého modelu Leninismu jako provádějící nástroje byl příliš živý než abych měl obavy, že se něco podobného  bude, byť třeba v úplně jiné formě, opakovat. Cílem tak zvaného reálného socialismu bylo nakonec nastolit komunismus, což znamenalo osvobodit člověka z ekonomické závislosti na jiných s tím, že vyvrcholením pak bude i zrušení státu jako formy organizovaného násilí, v materiální sféře budou jeho potřeby maximálně uspokojeny. Jeho vlastní postavení pak bude předurčeno jeho schopnostmi.

Vlastní realizace tohoto experimentu pak proběhla velmi násilnou formou, která za sebou nesla ztráty miliony životů a zničených existencí.

Na jedné straně došlo k nepochybné emancipaci širokých vrstev, které do té doby neměly z hlediska svého ekonomického a společenského postavení nárok na faktické zrovnoprávnění svého postavení. Na straně druhé pak žádný společenský systém (pomineme-li hrůzný a nelidský systém nacistického Německa) neoktrojoval postavení lidské individuality jako právě onen systém tak zvané diktatury proletariátu. Na jedné straně byl zrušením školného a preferencí sociálně slabých vrstev umožněn přístup k nejvyšším metám vzdělání, na druhé straně bylo možno realizovat vzdělání v přesně vymezených hranicích komunistické ideologie. Prakticky život člověka byl  vymezen na postavení   moderní otroctví. Žádný pravicový autoritativní systém, zde opět s výjimkou nacistického tolik nevstupoval do soukromí člověka jako právě onen reálný socialismus. Ve Francově Španělsku dostal občan pas a mohl vycestovat. Nikdo se ho neptal, proč a kam jede, nikdo se ho neptal, proč se nezúčastnil oslav státního svátku, ani proč v neděli nebyl v kostele, i když katolické náboženství bylo v tomto režimu vyhlášeno za státní.

Mé obavy z této realizace vycházely z dvou skutečností. Jednak proč se máme vracet někam zpět, když předchozí režim dokázal, že je možno občany vzdělávat bezplatně, za druhé pak, zda organizace, které budou vzdělání financovat, se nestanou novými moderními otrokáři ve smyslu závislosti vystudovaných.  Konsumní společnost se stala více než realitou, stala se fetišem společenské důležitosti, proti, níž zatím nikdo nenašel obrany. Požadavky konsumu diktované reklamou, dodavatelé, kteří dnes sami rozhodují o módě a dalších aspektech vývoje trhu, činí z většiny občanů podřadné subjekty, kteří se, až na vzácné výjimky nedovedou této hydře nátlaku snoubeného s nevkusem již  bránit. A k tomu všemu  budou vstupovat do života mladí lidé co by objekty se zatíženými finančními závazky.

Nad další věcí, na kterou je nutno uvažovat, je společenský systém, který vzejde po skončení studené války. Bude schopen  odpovědět na všechny skutečné výzvy, které má před sebou, a které by měly být samozřejmostí? Uvedu jen málo. Odstranění bídy a hladu, dosažení základního vzdělání u každého občana světa, stejně tak jako zajištění práva na práci a lékařskou péči. Toto vše by mělo být  realizováno na základě přirozeně vzniklé koalice těch nejvyspělejších. Zde konkrétně jde o USA, Kanadu, Evropu včetně Ruska, Austrálie a o některé vyspělé státy Asie, včetně Číny.

Problémem měla být i určitá reforma kapitalismu – jakási "třetí cesta",- určitá synthesa kapitalismu a některých myšlenek socialismu, které byly v omezené míře v době studené války  přijaty  Západem, což mu právě umožnilo vyhrát onu třetí světovou válku, ve které se nestřílelo. Po tehdejší vzájemné diskusi dokonce pan docent Valenčík napsal malé dílko s titulem "Třetí cesta", nicméně dále již nepokračoval.

(Pokračování zítra druhou částí příspěvku)

                                                                   

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář