REFORMY (38) Diskuse - Blahout I.

10. březen 2015 | 07.00 |

Úvodní poznámka: Začínám uveřejňovat na pokračování úvodní podněty do diskuse o tom, jak zpracovat a jak zaměřit letošní hlavní výstup v podobě monografie-ročenky "Financování a perspektivy odvětví produktivních služeb 2015". Pak se k jednotlivým příspěvků i k celému jejich souhrnu vyjádřím. Uvítám zapojení kohokoli dalšího. Druhý (dvojdílný) příspěvek do diskuse je od M. Blahouta.

Michal Blahout

Reakce na http://radimvalencik.pise.cz/2080-reformy-20-vychozi-teze-2015.html

Bod 1: Co brání přeorientaci stávajícího setrvačného vývoje směrem ke společnosti produktivních služeb? Chtělo by to definovat tyto bariéry a navrhnout možná řešení.

Bod 3: Plně souhlasím, že poskytovatelé produktivních služeb musí být zainteresováni na jejich kvalitě, nikoliv kvantitě. Osobně se domnívám, že řešením je financování těchto služeb prostřednictvím přenesené členy. Většina VŠ by měla být reformována na nezávislé instituce. Ideálně by bylo, kdyby status VŠ byl samostatnou právní formou. (jako je sro, ops atd..)

Bod 5: Je faktem, že se problémy začínají kumulovat. Drtivá většina přijatých řešení mají pouze dočasný efekt tím, že problém odsouvají do budoucnosti, což vede k jeho narůstání. Obávám se, že přijde doba, kdy se tyto věci nebudou moci vyřešit bez závažných dopadů.

Bod 6: Ano, krize utvářejí vývoj. Přicházejí celkem pravidelně a to, jak se s ní daná společnost vypořádá, určuje její budoucnost. I když slovo krize evokuje něco nepříjemného, je možné krize brát i jako příležitost pro obrodu. Respektive nezvládnutá krize přinese zánik, dobře zvládnutá krize přinese prostor pro nový růst.

Bod 7: Plně souhlasím.

Bod 8: nalijme si čistého vína, dané struktury jsou všude. Bojovat proti nim z venku není moc efektivní, ale problém je, že ten, kdo je uvnitř je sám zainteresován na setrvání dané skupiny. Měl nemalé náklady na to se tam dostat a teď, když mu z toho plyne zisk, tak by se ho měl vzdát, popřípadě se o něj dělit s někým, kdo dané náklady nemusel vynaložit, což mu může přijít nefér. Překonat bariéry a pak je strhnout, aby ostatní měli snadnou cestu je poměrně nereálná představa.

Osobně bych začal rozvíjet pojem důvěryhodnostní kapitál, jako podsložku lidského kapitálu. Moci si věřit snižuje náklady, jelikož netřeba vynakládat tak vysoké náklady na zajištění. To se  týká zejména her s opakováním, kdy je nejvýhodnější spoluhráče podrazit předposlední hru. Což za předpokladu plné informovanosti a racionality udělají všichni hráči. Pokud budeme brát život jako hru, tak se jedná o hru s nekonečným opakováním, respektive nežijeme věčně, ale nevíme, kolik nám ještě zbývá a kdy přijde konec opakování, tedy je výhodné si důvěřovat neustále. Ovšem tady pozor, důvěryhodnostní kapitál může pomoci i kazovým strukturám, pokud jejich vzájemná důvěra zvětší. Vzpomeňme na mafie, kde je hlavním zákonem loajalita ke skupině a mafie je poražena v okamžiku, kdy se policii podaří najít někoho ochotného zradit. Dalším problémem je, zda náklady na budování důvěryhodnostního kapitálu nejsou rovnoměrné, tedy někdo nese větší riziko i případné náklady, než jiný a užitek nemusí odpovídat.

(Pokračování druhou částí podnětu pro diskusi od M. Blahouta)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář