REFORMY (24) Shrnutí pro 2015 - 4. část

24. únor 2015 | 07.00 |

Úvodní poznámka: Monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb" byla odevzdána do tisku, probíhají její redakční úpravy. A tak jsme zahájili přípravu dalšího ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Dodržíme loňský formát - přípravná diskuse, vlastní konference, ohlasy. Z podkladů připravíme další ročník monografie, kterou budeme vydávat jako ročenku obsahující popis logiky toho, co a proč se odehrálo, jaké alternativy lze očekávat do budoucna a co dělat (jaké reformy a jakým způsobem prokomunikovat a realizovat). Úvodní část ročenky bude obsahovat výchozí teze zpracované na bázi tezí předcházejícího roku, inovované v souladu s novými poznatky a připomínkami. Návazně uveřejňuji stručnou a ucelenou prezentaci základní koncepce tak, jak se ji podařilo zpracovat v předcházejícím roce. Tímto začínám příslušné materiály v jejich pracovní podobě pro následnou diskusi zveřejňovat. Zde je čtvrtá část ucelené prezentace:


4. Lidské prožitky, lidské štěstí, resp. reálné bohatství života, teoretická východiska ekonomie produktivní spotřeby

Lidská psychika má schopnost přenést prožitek z finálního uspokojení potřeby na to, co k uspokojení potřeby vede (činnost, kterou k tomu vykonáváme, prostředky, které používáme, situace, v nichž se ocitáme). Aktuálně tedy prožíváme realitu (ve smyslu souhrnu či propojení strastí a slatí) mnohem víc či mnohem plněji, než jak to chápe neoklasický koncept maximalizace užitku (maximalizace slastí a minimalizace strastí). Pokud chceme řešit otázku "lidského štěstí" či přesněji reálného bohatství lidského života, musíme vycházet z toho, že naše přítomné bytí je založeno na zpřítomňování minulého (prožitého) a vztahování se k budoucímu (očekávaní budoucího).

"Maximalizace užitku" (což v případě ekonomie produktivní spotřeby není nejvhodnější vyjádření, ale s určitou výhradou ho lze použít) tedy předpokládá permanentní vytváření představy o budoucím vývoji, hledání smyslu a vztažení aktuálního jednání (i rozhodování) k budoucímu, k přesahu stávajícího (chápanému jako to, od čeho se odvozuje smysl, co je naplněním vize, perspektivy apod.).

Z tohoto hlediska "sankcí" za porušení obecně přijatých zásad (za porušení toho, co je z výše uvedeného hlediska např. porušením úsilí směřujícího k dosažení společně sdílené vize) není trest, který je udělován v případě přistižení člověka při tomto porušení. Skutečnou sankcí je vyprázdnění smyslu, ztráta toho, k čemu má smysl vztáhnout aktuální konání a rozhodování.

Individuální reflexi fenoménu "vyprázdnění smyslu" pociťuje člověk zpravidla velmi bolestivě. Reaguje na to hledáním nějaké alternativy, ke které by mohl vztáhnout své konání a na základě které by mohl zpřítomňovat minulost jako předpoklad svého prožitkového bohatství. Vzhledem k tomu, že součástí vztažení je vždy i určité přesah k nějaké kolektivitě či pospolitosti, identifikuje se s nějako skupinou lidí. Omezená možnost vztahování se k budoucímu, ke které došlo porušením obecně přijatých zásad, ho pak vede ke sdílení toho, čím se psychika skupiny zapouzdřuje, uzavírá do vlastního světa, dostává do pasti skupinové konformity. (Porozumění tomuto fenoménu je mimořádně významné při zkoumání toho, jak se chovají struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a jádra vyjednávání vlivu, která se přitom vytvářejí.)

(Pokračování další částí shrnutí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář