Jaké reformy a proč (325) Jurásek: Ohlas na LK

27. prosinec 2014 | 07.00 |

Podle očekávání směřují některé ohlasy ke sporu o kompetencích, možnostech či hranicích ekonomie. Následující ohlas na pracovní část 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání je od Miroslava Juráska:

Ad: Štěstí a ekonomie (reakce na text P. Čírtka)

V reakci na velmi zajímavé téma, které nastolil ve svém článku "Lidský kapitál – ekonomie, štěstí a mlčící většina" Pavel Čírtek, je zcela na místě se ptát, jestli právě kategorie "štěstí" je to, oč by se ekonomie jako věda měla zajímat, jestli v tom není popření základního poslání ekonomie. Nefušují náhodou ekonomové do oblastí, které by raději měli přenechat jiným vědním disciplínám?

V souvislosti s těmito otázkami je třeba si ujasnit definici ekonomie jako vědní disciplíny. Když si uvědomíme, že uspokojení (a potažmo užitek jako jedna z ekonomických veličin) člověka šťastného udělat nemusí, je zřejmé, že ekonomie ve vztahu ke štěstí má své meze.

Ekonomie by se měla soustředit na zcela jiné otázky, které sice se štěstím souvisí a dalo by se říci, že jsou jednou z jeho částí, avšak se nejedná o podmínky nezbytné. Ve světě najdeme totiž spoustu milionářů, kteří jsou nešťastní, a naopak mnoho "chudáků", kteří žijí šťastný život.

Je tedy opravdu otázkou, jestli "jít na štěstí" přes materiální faktory, kterými se zabývá právě ekonomie. Např. psychologické výzkumy ukazují, že nejšťastnější jsou lidé v důchodcovském věku, kteří již naplnili své životní poslání, v tomto ohledu nemají již dluhy a ambice a mohou se radovat ze života (nezbytnou podmínkou k tomuto je však, aby byli zdraví). Majetek je v tomto případě důležitý jen do jisté míry: člověk by neměl opravdu živořit a strachovat se, zda na konci měsíce vyjde s penzí či jinými disponibilními prostředky (závěry řady výzkumů plně potvrzují citaci P. Štiky v Čírtkově příspěvku o důležitosti mezilidských vztahů pro dosažení štěstí).

Pavel Čírtek ve svém příspěvku sice zpochybňuje "zbožštění" konceptu "homo economicus vždy maximalizující svůj užitek" a rád by možná viděl v ekonomii prostoupen hlouběji "duchovní rozměr" (vyjádřený psychologicko – sociologickými charakteristikami mezilidských vztahů), znovu však opakuji svou otázku, zda je tato "hybridizace" ekonomie žádoucí.

Zkoumat štěstí jako nějakou obecnou kategorii je totiž nesmírně obtížné, ne-li nemožné. Samozřejmě filozofové o štěstí přemítali (viz např. Boëthiův známý text "Filozofie utěšitelka"), religionisté se pokoušeli dát štěstí pevný základ ve víře, ale štěstí zůstává stále ryze individuální záležitostí. Jinými slovy cest ke štěstí je nespočet: to, co jednoho činí nanejvýš nešťastným, druhý v tom nalézá radost a zalíbení(je jen otázka, jestli je možné se naučit "mít rád"; pak i štěstí by mohlo mít svůj "vědecký fundament").

Tento odkaz k lásce souvisí s uspokojením. Možná právě toto je jakási "převodová páka", která opravňuje ekonomy se referenčně vyjadřovat k tématu, které je zdánlivě velmi vzdáleno z ranku jejich zkoumání.

Ostatně v tomto ohledu si ekonomové nečinili žádné zábrany ani dříve. Již např. Brit E. F. Schumacher se ve své knize "Small Is Beautiful" pokusil zpochybnit základní tezi západního myšlení (ekonomického), že "růst je dobrý", "větší je lepší" atd. Je známo, že Schumacher byl jeden z prvních ekonomů, kteří se ptali, zda je vhodné používat ukazatel HNP k měření lidského blahobytu (či štěstí, chceme-li), přičemž poukázal na to, že "cílem by mělo být dosáhnout maximum lidského blahobytu s minimálním zkonzumovaným množstvím" (z psychoanalytické perspektivy se podobným tématem zabýval E. Fromm ve své slavné knize "Mít, či být").

Schumucher psal o své "buddhistické ekonomii" již před více než čtyřiceti lety. Kdožví, jestli by právě myšlenky tohoto proudu nechtěly v současnosti znovu oprášit a hlubším studiem prozkoumat, do jaké míry jsou kompatibilní se současným stavem věcí.

Občas se říká, že všechny dobré myšlenky již byly vymyšleny. Stačí je jenom oživit a aplikovat na správném místě a ve správnou dobu. Byť to poněkud odporuje představě vědeckého pokroku, kdy jedna teorie nahrazuje druhou, která je již nefunkční (viz např. podstata metodologie Lakatosových výzkumných teoretických programů), pořád se do mysli vtírá neodbytná myšlenka, že existují teorie, které byly popřeny kontextuálně, nikoliv však esenciálně (v tomto ohledu se občas poukazuje na to, že komunistická ideologie je v jádru správná, jen byla zneužitá v rukách "zlých lidí"; kdož ale ví, zda kdy lidstvo dosáhne takové úrovně vědomí, aby zde myšlenky komunismu našly živnou půdu).

Ad: Radost z práce? Proč ne (reakce na text R. Valenčíka)

Radim Valenčík tento svůj příspěvek směřoval spíše do postproduktivní etapy života, nicméně toto téma je velmi aktuální i pro produktivní lidský věk. Nelze si dost dobře představit, že by člověk dlouhodobě mohl vykonávat nějakou práci, aniž by ho těšila.

Leč mnoho lidí vykonává své zaměstnání jen proto, aby získalo obživu pro sebe a svou rodinu. Jistě se mohou holedbat oním známým pořekadlem "pracujeme, abychom žili, nikoliv žijeme, abychom pracovali" (na které jsou mimochodem velmi pyšní Španělé, jak mi několik z nich přímo potvrdilo; zároveň se právě tito zástupci jižanských národů dívají poněkud s despektem, ale pochopitelně i s určitou dávkou závisti, na Němce, kteří prací přímo žijí), ale je to dost málo, když si uvědomíme, že v práci trávíme velkou část dne.

A možná základy tohoto palčivého problému jsou položeny, když mladý člověk vstupuje do terciárního (a možná už i sekundárního) vzdělávacího systému, protože je zpravidla přijat ke studiu tam, kde mu "vyjdou" testy, nikoliv tam, kde by ho studium bavilo (snad tento "nešvar" bude odstraněn formou celoživotního vzdělávání).

Domnívám se, že tato "frustrace z práce", kdy člověka práce moc nebaví a bere ji jako nutné zlo, by mohla být vyřešena pomocí nového modelu na trhu práce založeném na tzv. kreativní ekonomii. Ekonomové se snaží dát odpověď na otázku, zda v budoucnu bude dostatek práce pro všechny zájemce, anebo práce pro lidi bude ubývat v důsledku nových moderních technologií.

Odpověď je ano: lidé budou mít stále dost práce, ale tato práce bude kvalitativně jiná než v minulosti. Richard Florida je autorem pojmu "kreativní třídy", která pouze nereprodukuje určité výrobní postupy, nýbrž je vymýšlí a vytváří. Kreativní třída v současnosti nesmírně sílí v USA; do budoucna se dá předpokládat posilování tohoto trendu i jinde ve světě. Florida rozděluje tuto kreativní třídu na tzv. "profesionální kreativce" (např. učitelé, lékaři, advokáti atd., tj. profese relativně náročné na osvojení si určitých postupů, dovedností, znalostí, které jsou pak již rutinně aplikovány v jednotlivých případech) a tzv. "superkreativce", kteří neustále vnášejí do své práce prvek inovativnosti (jako např. softwarový designéři, špičkoví vědci atd.).

Florida se domnívá, že v budoucnu člověk bude vykonávat práci "povinnou", ve které má nejvyšší komparativní výhodu, která mu bude zdrojem příjmu, a pak práci "dobrovolnickou", která mu bude zdrojem potěšení a radosti. Člověk se nebude dřít "do úmoru" v jednom zaměstnání jako v minulosti, nýbrž může pracovat i na částečný úvazek, který mu dá však dostatečný příjem na to, aby pokryl své životní náklady. Zbytek pracovního dne bude věnovat na rozvíjení svých dovedností v jiných "nevýdělečných" a také společensky prospěšných činnostech. A tak se může stát, že pracovní den dobrého advokáta bude trvat pouze pět hodin, zbytek času bude věnovat třeba práci jako "umělecký kovář" či se angažovat v různých spolcích charitativního zaměření atd.

Možná právě toto je cesta ke zvyšování produktivity práce. Tvrzení, že více odpracovaných hodin zvyšuje produktivitu práce, je totiž mýtus. (TRŽILOVÁ ABELSON, Jana (2014): Chcete být výkonnější? Zpomalte! Psychologie dnes (prosinec 2014), s. 41-43.)

S produktivitou nelze totiž ztotožňovat "prosezenou dobu", kterou zaměstnanci tráví za pracovním stolem, na poradách a jednáních. Dlouhodobé hodiny strávené v práci naopak zabíjejí produktivitu, výdělky i zaměstnance.

(Pokračování ohlasem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (325) Jurásek: Ohlas na LK jkaleta 27. 12. 2014 - 15:23