Jaké reformy a proč (313) Pavlát 1

15. prosinec 2014 | 07.50 |

Dnes (a zítra) uveřejňuji na pokračování příspěvek Vladislava Pavláta, doyena 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání:

Úvahy o souvislostech mezi globalizací, transnacionálními korporacemi a vzděláním I

Vladislav Pavlát

Abstrakt

V příspěvku jsou zkoumány souvislosti mezi procesem globalizace, podnikáním transnacionálních korporací a vzděláním. Proces globalizace 1. celkově přináší  silné stimuly k rozšiřování vzdělání, potřebného k ekonomickému růstu; 2. tohoto stimulu vyvolaného globalizací využívají transnacionální korporace k získávání vysoce kvalifikovaných odborníků různých oborů do svých služeb; podporují tím inovační proces a v důsledku toho dosahují vyššího zhodnocení kapitálu; 3. rozhodující úlohu pro rozvoj vzdělávání na všech úrovních si zachovává stát; tím ovlivňuje ekonomický růst, podporuje globalizační proces a s ním spojený růst ekonomické síly transnacionálních korporací

Klíčová slova

Globalizace, transnacionální korporace, vzdělání, vzdělanostní ekonomika

JEL

F6, F23,F55.

1.Úvod

Cílem příspěvku je posoudit některé souvislosti mezi procesem globalizace, která zrodila transnacionální korporace, působení těchto korporací na globalizační proces a vliv globalizace a transnacionálních korporací na vzdělání a jeho rozvoj.

Důvodem aktuálnosti a atraktivnosti tohoto tématu je zejména to, že úloha transnacionálních korporací ve světové ekonomice i politice v posledních desetiletích rostla a zřejmě dále poroste.

Aktuální literatura o globalizaci, o transnacionálních korporacích i o vzdělání a vzdělanostní ekonomice je velmi rozsáhlá, až nepřehledná; proto se omezujeme pouze na dílčí sondáže a odkazy.

2. Globalizace 

Proces globalizace by bylo možno symbolicky ilustrovat dvojí tváří antického boha Ianuse.[1] V posledních 10-15 letech by stěží bylo možno nalézt tak protikladná mínění při hodnocení nejrůznějších aspektů tohoto všestranného, všeobsáhlého procesu, který významným způsobem ovlivňuje naši éru. Ianusovy dvě tváře nám pomohou pochopit to, že - ani přes nesčetné výzkumy procesu globalizace v různých společenskovědních disciplínách (hlavně v ekonomii a historii) – se badatelé mnohdy neshodují v tom, které klady a které zápory tento dlouhodobý proces přináší. Jeden a týž proces lze často na první pohled chápat odlišně: jako užitečný a prospěšný ("dobro"), nebo jako škodlivý ("zlo"). [2]

Mimochodem není dodnes ani zcela jasné, jak tento složitý proces co nejlépe vystihnout. Existují mnohé neshody v jeho  vymezování -  různé obory jej definují specificky.

Zajímavé je to, že prapůvodně bylo slova "globalizace" poprvé použito v souvislosti s odůvodňování tzv. holistického přístupu k výchově a vzdělávání.[3]

V šedesátých letech XX. století byly pojmy internacionalizace a globalizace chápány jako synonyma a teprve v 80tých letech  začaly být hojněji používány. [4]

Mezi definiční znaky procesu "globalizace" v literatuře bývá řazen jeho  1. multidimenziální charakter. 2. složitost, 3. vzájemné mezinárodní závislosti, 4. tendence k integraci, 5. souvislost s pokrokem vědy a technologie a organizace, 6. komprese času a prostoru, 7. dialektický charakter, 8. mnohoúrovňovost, 9. mezinárodní povaha, a dále též 10. vznik globálního finančního trhu, 11. institucionalizace mezinárodního obchodu, 12. tzv. McDonaldizace, 13. rychlý růst přímých zahraničních investic, 14. dominance transnacionálních korporací v globální ekonomice, 15. vznik vzdělanostní ekonomiky, 16. Vznik tzv. čtvrtého sektoru v ekonomice, 17. redefinice pojmu "země." [5]

Rozdílné výčty znaků procesu globalizace, s nimiž se lze v literatuře setkat, je svědectvím toho, že v této otázce neexistuje konsensus. Skutečnost, že se již nejméně po dvě desetiletí badatelé různých oborů zabývají studiem různých stránek globalizačních procesů, vnesla do chápání těchto procesu a hodnocení jejich významu mnoho nového, ale leckdy i zmateného. Z tohoto hlediska by byl interdisciplinární přístup ke zkoumání globalizace velkým přínosem, ale je značně složitý a obtížný. [6]

Z praktického hlediska je účelné, spokojit se vysvětlením ekonomické stránky procesu globalizace, který nalézáme v různých dokumentech Organizace spojených národů: ekonomická globalizace je v nich často definována jako proces omezování a zmenšování překážek vznikajících v důsledku existence hranic národních států, jako proces, jehož cílem je liberalizace pohybu zboží, kapitálu a práce.

V současné době stále pokračuje odborná diskuse sporem o smyslu procesu globalizace, o jeho současných reálných výsledcích a o potenciálních budoucích dopadech na přírodu i lidskou společnost a její uspořádání. Od počátku nového století však tyto diskuse nepřinesly mnoho nového.[7]

Dosavadní průběh této diskuse se jeví jako poněkud frustrující. Do očí bije mj. i nízká schopnost nebo nevůle některých účastníků rozlišovat mezi vědecky prokázanými fakty a mezi vlastními výmysly.

Za pozitivní výsledky procesu globalizace v ekonomické oblasti lze považovat stimuly, které přinesla v oblasti inovací, zvyšování produktivity práce, objemu výroby v celosvětovém měřítku a ve vzniku světového trhu. Ekonomický růst stimulovaný internacionalizací a globalizací světové ekonomiky přinesl také impulzy ke zvýšení všeobecného významu vzdělánívčetně rozvoje tzv. čtvrtého sektoru v ekonomice a tzv. vzdělanostní ekonomiky.[8]

K záporným stránkám procesu globalizace lze v ekonomické oblasti uvést např. nadměrnou intensifikaci práce (běžící pásy v hromadné výrobě), tendenci k nadměrnému růstu podniků a jejich překotná expanse po celém světě, škodlivé důsledky industrializace v podobě nekontrolovaného znečišťování ovzduší apod.

3. Transnacionální korporace 

Transnacionální čili nadnárodní korporace(TNC) jsou většinou obří firmy, které mají pobočky, podniky či závody v několika zemích, minimálně ve dvou. Část z těchto TNC je označována i jako mezinárodní multinacionální korporace, neboť jejich kapitál se skládá z kapitálů pocházejícího z více zemí.[9]

            V tržní ekonomice, která ex definitione předpokládá ekonomický růst, každý podnik obvykle prochází svým životním cyklem od svého zrodu až po zánik; v ekonomice každé země proto v každé době existují malé, středně velké i velké podniky. Tato skupina obvykle vznikala díky možnosti získávat kapitál formou emise a prodeje akcií v právní formě akciových společností.[10]

Diskuse historiků o vzniku transnacionálních korporací vynesla na povrch řadu nejasností v souvislosti s diskusí o ekonomické globalizaci. Někteří autoři hledají historické analogie a snaží se prokázat (měřením míry globalizace pomocí různých ukazatelů), že globalizace je dávným procesem, nikoli až soudobým fenoménem. V naší úvaze o transnacionálních korporacích chápeme globalizaci jako dosud nejvyšší dosažené stadium probíhající internacionalizace ekonomiky, tj. mezinárodního prolínání kapitálu, který vedl ke vzniku dosud největších podniků v moderní historii, fungujících v mnoha různých právních formách (mezinárodní akciová společnost, koncern, konglomerát aj.). 

Při četbě seznamu 500 světových obřích korporací, které každoročně publikuje americká společnost Forbes, se doslova tají dech – síla těchto korporací je takřka nezměrná. Proti tomuto žebříčku však – v optice systémového rizika - právem existují mnohé výhrady, neboť je založen na metodologii, která dnes neodráží soudobé poznatky o skutečné síle obřích korporací. Největší korporace měřená ukazatelem obratu, aktiv atd. nemusí být vždy "nejmocnější."

Nové poznatky ukazují, že kontrola systémového rizika je jedním z předpokladů finanční stability na všech úrovních ekonomiky – od jednotlivých velkých korporací v národním měřítku až po globálně (tj. celosvětově) podnikající mamutí korporace. Odtud nezbytnost regulovat systémové riziko nejen v národním, ale i v mezinárodním měřítku.[11]  Zhruba od r. 2009 jsou již v chodu opatření, jejichž podstatou je institucionalizovaná kontrola a omezování systémového rizika na úrovni tzv. systémově významných mezinárodních institucí (SIFIs).[12]

Podobně jako u procesu globalizace, také u transnacionálních korporací je zcela legitimní otázkou posuzování dopadu činnosti těchto korporací na ekonomiku ve světě a na světovou komunitu.

Na otázku cui prodest, tj. komu růst síly transnacionálních korporací skutečně prospívá a proč existuje snaha o jejich regulaci, v současných diskusíchexistují (zjednodušeně řečeno) dva druhy odpovědi:

- zastánci převážně pozitivního účinku rozvoje transnacionálních korporací zdůrazňují jejich pozitivní roli v procesu ekonomického růstu v systému (kapitalistické) tržní ekonomiky; neodpovídají však na problém, zda tyto korporace jsou schopny a ochotny akceptovat koncepci "dlouhodobě udržitelného růstu," který je jednou z podmínek, aby ve světě nakonec nedošlo k neřešitelným konfliktům, jejichž výsledkem by mohl být celkový chaos a případný návrat společnosti do stacionárního stavu;

- zastánci kritického pohledu na dosavadní roli transnacionálních korporací varují před jejich degenerací, spočívající v jejich otevřené (nikoliv jen zastírané) přeměně v globální finanční oligarchii. Dnes ještě tyto korporace musí prosazovat své zájmy v rámci činnosti mezinárodních formálních i neformálních organizací. Valná většina globalizačních snah podporovaná transnacionálními monopoly má racionální ekonomický základ. V technické oblasti (např. mezinárodní standardizace technických norem apod.) východiskem a hnací silou těchto sjednocovacích procesů je snaha o dosažení pozitivních ekonomických výsledků, tj. známý řetězec "snížení nákladů - zvýšení produktivity práce - vyšší zisk". Povýšení neomezené maximalizace zisku na absolutní princip spolu s tendencí k prosazení totální (a dodejme: fatální) financializace ekonomiky (včetně vzdělávání!) je vážnou hrozbou pro celý svět. Největší nebezpečí spočívá v tom, že současná tendence vývoje transnacionálních korporací, z nichž významnou formací jsou transnacionální banky, směřuje od dnešní symbiózy se státy, v nichž tyto korporace sídlí, k oslabení těchto států a k jejich ovládnutí. Podle "zákonů džungle" (neřízená kapitalistická konkurence vedoucí k monopolizaci) by odtud mohla vést cesta např. k orwellovské vizi světového superstátu.[13]

Jako příklad soudobých globalizačních snah (podporovaných transnacionálními korporacemi) lze uvést mj. dohody o mezinárodním obchodu, Basilejské dohody ve finanční sféře, Evropská unie, připravovaná dohoda o transatlantické spolupráci (TTIP) aj.[14]V rámci těchto dohod probíhá tvrdý konkurenční boj mezi transnacionálními korporacemi, který se navenek projevuje v rozdílných postojích nejmocnějších zúčastněných států.[15]

Mezinárodní dohody sjednávané na půdě mezinárodních organizací jako výsledky kompromisů nebo nátlaku nejsilnějších zúčastněných vyjednavačů před světovou finanční

krizí trpěla tím, že se příliš dlouho vlekla pro obtížnost konsensu a pro nedostatek koordinace. Světová krize přivodila významný obrat v tom, že hlavní aktéry (G-7, G-20) postavila před nutnost jednat rychle, aby bylo možno zmírnit finanční i společenské dopady krize. Zčásti se to podařilo (např. přijetí finančních reforem v rámci mezinárodní dohody Basilej III. Veškeré významné a dosažné mezinárodní dohody však trpí faktickým nedostatkem účinných sankcí. [16]

Shrňme nyní výsledky výše uvedených úvah: 1. Transnacionální korporace jsou nesporně produktem procesu internacionalizace, resp. globalizace. S pokračující globalizací roste jejich ekonomická síla ve světovém hospodářství, i jejich zprostředkovaná politická moc. 2. Vzhledem k hrozbě plynoucí z jejich nekontrolovaného vývoje vznikla potřeba jejich regulace. 3. V oblasti vzdělání transnacionální korporace těží z výsledků obecného trendu zvýšení významu vzdělání, který je stimulován procesem globalizace; mají zájem především získávání vysokoškolsky vzdělaných odborníků, kteří svými vědomostmi podporují inovační procesy vedoucí k maximalizaci zisku.

(Pokračování příspěvku zítra)


[1] Ianus je římský bůh počátku všech věcí, ochránce dveří a bran. Byl

zobrazován se dvěma tvářemi. In: http://www.saspi.cz/dila/26668-ianuarius

[2] Zjednodušujícími přístupy se vyznačují mnohá novinářské hodnocení různých stránek globalizace. Avšak Ianusdvě tváře a nelze vidět jen jednu z nich.

[3]Srov Stanford Encyclopaedia of Philosophy. Globalization. 2010. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/globalization.

[4]Před r. 1960 tyto pojmy nebyly zařazeny do žádné z velkých světových encyklopedií. Srov." The British Encyclopaedia", francouzskou encykopedii "Larousse", nebo německou encyklopedii "Brockhaus."

[5] Srov. SPOREK, T., Globalization – regulation processes of the market segments in the World Economy In: FINANČNÍ TRHY V ROCE 2013 A KLÍČOVÉ PROBLÉMY JEJICH DALŠÍHO VÝVOJE. VŠFS, 2013. ISBN ISBN 978-80-7408-081-4.

[6]K pojetí interdisciplinarity srov. PAVLÁT, V. On selected problems of interdisciplinary methogologies application in economic research. In: Formuvanija rinkovoi ekonomiki. Zbirnik naukových prac, No.31. Kijiv 2014. S.45-53.

[7]Srov. např.  Sedlák, J. Stále větší vliv nadnárodních korporací anebo jejich důsledná regulace? In: Britské listy, 13.3.2002. http://blisty.cz/art/10087.html

[8]Mezi zdařilé, objektivně psané nové monografie o světové ekonomice a jejím globálním vývoji patří např. sborník polských autorů " Světová ekonomika veXXI. století – mechanismy a souvislosti.”Srov. SPOREK,T. et al. Gospodarka światowa w XXI wieku – mechanizmy i sprzezenia. Katowice  2013. ISBN 978-83-7875-159-5.

[9]PAVLÁT, V. Globální finanční trhy. Praha: VŠFS, Eupress, 2013. S.179-190. ISBN 978-80-7408-076-0.

[10]Pro stručné shrnutí tohoto vývoje viz PAVLÁT, V. a kol. Kapitálové trhy. 2. vyd. Praha: Professional Publishing. S.49-190. ISBN-80-86419-87-8.

[11]Viz PAVLÁT, V., KUBÍČEK, A. Regulace a dohled nad finančními trhy. Praha: VŠFS EUPRESS, 2010. S.59-101. ISBN 978-80-7408-036-4.

[12]SIFIs, systemically important international organisations. K vývoji koncepce systémového rizika a regulace systémově významných organizací viz např. PAVLÁT, V. Will SIFIs Regulation Succeed or Fail?

Proceedings of the 7th International Conference on Currency, Banking and International Finance. Bratislava 2012. ISBN 978-80-225-3494-9;  PAVLÁT, V. Re-shaping the global financial architecture: dual SIFIs role. In: Zeszyty naukowe wydzialowe. Uniwersytet ekonomiczny w Katowicach, No.122, 2012. S. 11-19. ISBN 978-83-7875-058-1.

[13]Zuesse, E. France's President Rejects U.S. President's Demand for Global Oligarchy.

http://rinf.com/alt-news/editorials/frances-president-hollande-refuses-accept-u-s-president-obamas-demand-international-oligarchy/ (29.11.2014)

[14]European Commission.  Transatlantic Trade and Investment  Partnership.

Tradoc_151605.pdf   

[15]Např. k návrhům USA zaujímají nejvýznamnější členské státy EU rozdílné postoje. Francie požadavky USA odmítá. (Viz výše.)

[16]Experimenty se sankcemi vůči různým státům, ať již jde o Severní Koreu, o Irán, o Libyi, nejnověji pak o Sýrii a tzv. Islámský stát nebo o Rusko, jsou markantním svědectvím toho, jak je obtížné – v důsledku zájmových rozporů mezi světovými mocnostmi – dosáhnout účinnosti podobných sankcí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář