Jaké reformy a proč (312) Bedretdinov: Kreativita

14. prosinec 2014 | 07.00 |

Příspěvek Rafika Bedretdinova na pracovní části konference Lidský kapitál a investice do vzdělání byl věnován problematice kreativity:

Kreativní myšlení a ekonomika

Jak kdysi napsal AlfrédaMarshall: " ...ekonomická věda (Economics), zabývá se výzkumem normální činorodé lidské společnosti; ona studuje oblast individuálních a společenských činů, kteránejtěsnějším způsobem spojena s vytvořením a použitím materiálních základů blahobytu. A tak, ona, na jedné straně je výzkum bohatství, a na druhé – vytváří část výzkumu člověka. "[ 1, I, 56]. 

            Bohatství  - hojnost u člověka nebo společnosti materiálních a nehmotných hodnot, například jako peníze, výrobní prostředky, nemovitost nebo osobní věci. Do bohatosti lze rovněž připočítat přístup k zdravotnictví, vzdělání a kultuře. V ekonomice bohatství se určuje jako rozdíl mezi aktivy a pasivy v daný časový okamžik. Ve vztahu k bohatství úlohou ekonomického výzkumu je hledání cest a prostředků jeho násobení. Složitěji je to s výzkumem člověka, přičemž máme na mysli nejenhomo sapiens economicus. Tenkrát, vycházíme z toho, že naše pojímání světa a člověka nedokonale, neboť jsme sami součástí objektu poznání. Na jedné straně, jsme, poznáváme, na druhé straně všaksami měníme, konstruujeme to, co je cílem našeho vědění. Jak překonat tutognoseologickou dvojitost? Pomocíkategorii. Můžeme se obrátit ke kategorii "člověk" a pokusit se najít obecné charakteristiky této bytosti. Naše hledání lze omezit jen naAristotelovo pojetí "sociálního živočicha", ale podstata věci netkví v tomto. Hlavní je najít odpověď na naléhavou otázku: jakhomo sapiens economicus stává tvůrčí osobností, která zdokonaluje ekonomiku a společnost? A to není prázdná otázka. Světová ekonomika a společnost se nachází na osudové křižovatce. Vědomosti a zkušenosti, nahromaděné lidstvem v minulosti, nejsou s to vysvětlit a změnit svět adekvátním způsobem. Je nutno najít nové cesty vontologii a vepistemologii. Bez formování tvořivých osob, schopných hledat novéneprobádané cesty, tuto úlohu nelze splnit. 

Teze

·                    První teze: proces hospodářského rozvoje není možný bezformování kreativních osob. Kreativita = tvorba. Tvorba je to činnost, vytvářející kvalitativně nové materiální a duchovní hodnoty nebo výsledek vzniku něčeho nového. Hlavní kritérium, odlišující tvorbu od výroby je unikátnost výsledku. Výsledek tvorby není možné přímo odvozovat ze základních výchozích podmínek. V této souvislosti vzniká otázka: lze se naučit vytvářet nové? Především, je třeba pochopit podstatu tvůrčího procesu. Již starořečtí filosofové se zabývali hledáním metod, rozvíjejících tvůrčí myšlení.

            Sám o sobě pojem "tvorba" předpokládá, osobní přistup, lidskou činnost. Existuje několik etap tvůrčí činnosti:

1.      Schopnost odhalit problém. Například, v ekonomice to může být problém hospodářského růstu, příčin ekonomických cyklů ajiné.   

2.      Schopnost najít v problému co možná největší množství stran a vztahů. Dejme tomu jaké faktorydeterminují hospodářský růst, od čeho závisí samotné faktory růstu, co je příčinou cykličnosti ekonomiky.

3.      Schopnost a odvaha překonat existujícíekonomickýparadigmat. Zdepojmem "paradigma" se rozumí soustava teoretických,metodologických a axiologických definici, schválených jako vzor pro řešení vědeckých úloh apřijatých všemi členy vědeckého společenství [definiceparadigmy viz 2.31]. Tato schopnost vyžaduje nezastavovat se na existujících představách, a jít dále. Například, v současné ekonomické teoriidominující je paradigma rovnováhy. «"Vezmeme si klasickou ekonomickou teorii. Tím, že užívá pojem rovnováhy, imituje newtonovskou fyziku"[ 3, 53]. Nyní již však nevystačíme s touto paradigmou.

4.      Originálnost, tj. schopnost nesetrvávat na známých principech, a překonávat je, vytvářet nové zásady."Nove myšlenky je obtížně pochopit právě proto, že jsou nové. Opakováni, jakýmsi záhadným způsobem zakryje mezery a nesrovnalosti v starých teoriích a nove myšlenky nemohou prorazit."[ 4. 62]. Tvořivý přístup má atribut hledat novéparadigmy poznání.

5.      Analytická schopnost. Kreativní badatel by měl abstraktně rozčlenit objekt poznání. Například, při zkoumání ekonomických cyklů, poznání usiluje o rozdělení celku (cyklus) na jednotlivé fáze, a probadání každé fázi zvlášť, a to kauzálně a geneticky.

6.      Schopnost k syntéze, tj. kespojování poznaných jednotlivých detailů v celek. Nastává etapa sjednocení dosažených znalosti v jediný fungující celek.

·                         Druhá teze: proces tvorby předpokládákreativní prostředí. 

Kreativita (z angl. create - vytvářet, činit) je tvůrčí schopnost individuipohotovostně přijímat a vytvářet zásadně nové idejí, které se odchylují od tradičních nebo uznávaných schémat myšlení.

Prostředí - termín pochází zestarofrancouzštiny a překládá se přibližně, jako obkličovat. A tak, prostředí – je to, co obklopuje kohokoli, včetně samotné tvůrčí osobnosti. Pro tvůrčí osobnost nezbytná svoboda, ne tlak nutnosti. Přitom prostředí má dvě nezbytné charakteristiky: adaptace a stimulace. Je zřejmě, že pouze adaptace pro tvůrčí osobu nedostatečná; prostředí musí stimulovat jí ke kreativitě. V každé lidské činnosti vůbec, a v ekonomické tvorbě, zvlášť, prostředí mělo by napomáhat k adaptaci osoby a zároveň motivovat k tvorbě. 

·                         Třetí teze: kreativní osobnost disponuje souborem tvořivých charakteristik. K nim patří: samostatnost v úsudcích, sebevědomí, schopnost nacházet pozitiva i v obtížných situacích, schopnost riskovat. Samostatnost v úsudcích má základní význam, protože člověk, který nemá vlastní názor, leč opakující cizí myšlenky, nikdy nebude schopny provádět nové ideje. V ekonomické teorii svědectvím nesamostatnosti v úsudcích je doktrinářské držení známých, kanonických názorů. Nemenší význam má sebevědomí. Ten, kdo nemá nebo má nedostatečné sebevědomí, prostě neměl by vstupovat do světaneurčitosti. Přirozeně, že málokdo nachází pozitiva v nesnázích (v kterých?). Existují osoby, které ne že by patologicky vyhledávali těžkosti, ale jejich vnitřní přesvědčení je tak silně, že se utočí na svět oficiálních, někdy i doktrinářských postulátu za účelem je změnit, nebo dokonce zrušit. Například: "Keynes .... byl zcela prost jakékoli zášti (vůči Marshallovy teorie – vysvětleni R.B.), protože jeho vnitřní přesvědčeni nepotřebovalo žádnou vnější podporu ... právě proto, že se domníval, že se jedna o záležitost nesmírného politického významu a že by lide měli poznat, že jim říká něco nového"[ 4. 61]. Co se týče schopnosti riskovat, dá se říci pouze jedno: toto je spíše privilegium mladých lidí, kteří chtějí změnit svět, nehledě na různorodé překážky. V jednotlivých případech, to bude moci i starší člověk; ale to je spíše výjimka, než pravidlo.

*            Čtvrtá teze: výsledkem činnosti tvůrčí osobnosti by měl být kreativní produkt. Výsledky tvůrčí činnosti mohou být ve formě vědeckých objevů, které od základu mění názory na otázky vzniku vesmíru nebo ekonomiku. V literatuře takovým výsledkem může být umělecký text. Radikálními změnami v ekonomice lze pojímat novýparadigmat produktivních sil společnosti (přechod od chápání výrobní sféry jako výkonně síly společnosti k vzdělání jako hlavnímu faktoru současné evoluce ekonomické reprodukce) nebo silicí se vliv teorieredistribučních systémů. 

*          Pátá teze: kombinování aanalogizování – hlavní typykreativního procesu. Kombinování- spojování do nějaké kombinace. Dost často nové je pouhou jinou kombinaci prvků, patřících dříve k jiným systémům. Zabývajíc, například, výběrem určitých charakteristik současné ekonomické reformy, badatel kombinuje je, přičemž vědomě se řídí úmyslem, ukázat neefektivnost stávajících pokusů reformovat ekonomiku a zároveň odhaluje nové vzájemné vztahy rozmanitých prvků společenského systému. Tímto způsobem, rodí se nová idea (stereotypní nebo originální). Analogizování nebo metoda analogie spočívá v hledání a porovnání objektů, výběru analogů, volbě prototypu apřenášení informace, získané na základě jeho zkoumání, na nový objekt. Analogie v procesu ekonomické tvorby těsně spojena se znalostí a vystupuje v dvou základních aspektech: 

a) jako prostředek osvojení vědomostí o vnějším prostředí, 

b) jako prostředekgenerování nových znalostí 

            V prvním případě, máme co do činění s praktickou funkcí, kdy je nutno se seznámit s realitou a získat maximum údajů o ní. Hlavní funkcí analogie je generování nové znalostí  (v podobě dohadů, hypotéz, úmyslů). Běhemgenerování je nutno se osvobodit od jakýchkoliv omezení, rozšířit oblast hledání analogií z různých oborů. Dík takovému přístupu, vzniká možnostanticipace, objevení nových souvislostí. Zpočátku nové znalostí mají pravděpodobnostní charakter, a je zapotřebí čas, aby došlo na jejich zdůvodnění a uznání. Například, na základě dlouholetého sběru materiálů, zkoumání v oblasti teorie her a praktické reality, vznikla nová idearedistribučních systémů. Původně, měla charakterpravděpodobnostního vědění. Postupně, běhemprohloubení teoretických průzkumů a rozšíření praktické argumentace existence, dané teorie se stala jednou z odvětví dalšího rozvoje teorie her a skutečnosti. 

Metody hledání nových řešení v ekonomice

            Pro vyhodnocení efektivnosti metod hledání tvůrčích řešení budeme používat dvě hodnoty: kvantitativní a kvalitativní.

1                         Kvantitativní parametr. G.W.F.Hegel tvrdil, že "kvantita" odlišuje se od "kvality" tím, při kvalitativní změně věc jednoznačně se stává jinou, kdežto při kvantitativní změně až do určité doby věc nemůže se proměňovat v něco jiného [5.I.122]. Během tvorby, nejen v ekonomické oblasti, třeba rozlišovat originální a standardní, opakující se způsoby a metody generování idejí. Jestli označit efektivnost nové ideje (E), úhrnyužitek pro hospodářský a veřejný rozvoj (U), a celkový součet společenských nákladů na její zavedení a realizace (N), pak podle metodygenerování idejí, využívaných v ekonomické tvorbě, následující zlomek bude zastupovat vztah počtu užitečných idejí (UI) k celkovému množství idejí (SI), získaných danou metodou: 

   UI

E = - - - - - - - - -

          SI

například, dosáhli-li jsme 2 užitečných idejí z celkového počtu 20, pak efektivnost je 0,1 nebo 10%. 

2          Kvalitativní parametr.V slovníkuWebstera [Internet 6] termín "kvalita" definován následovně: kvalita je to zvláštní a podstatné vlastnosti věci;jejíneoddělitelný znak (například, pevnost je kvalita oceli). V této souvislosti vzniká otázka: copak může být kvalitou ideje? Originalita, praktičnost, možnost realizace v daných historických podmínkách? Který parametr lze považovat za originalitu? Novota,svéráznosti, neopakovatelnosti. Praktičnost se vztahuje k možnostem aplikace do života (k faktorům ovlivňujícím tuto možnost patří: společenská situace, politika, technický a výrobní potenciál).

            Pro určení hodnoty kvality tvorby uvedeme pojem "ideální objekt". Takovým ve fyzice je absolutně černé těleso; v ekonomii – dokonalá konkurence. Objekt, v podstatě, není, ale je jeho funkce. Zkoumajíc tento jev, myšlení pomocí analogií, objevuje jiné "neideální" objekty a objevuje jejich vlastnosti (například, heterogenní produkt, což je charakteristika nedokonale konkurence), (kombinace koalic, což jedna z vlastnostíredistribučních systémů) a tak dále.

            Potřeba pochopit podstatu tvůrčího procesu vůbec, a v ekonomice zvlášť vznikla v důsledku nutnosti uskutečnění sociálních a ekonomických reforem. V současné době už vznikly teorie, analyzující mechanismus blokování společenských změn (tzv."struktury, cílevědomě blokující proces přechodu k vzdělanostní produktivní společnosti » [ 7. 3]. Do určité míry, lze znovu zopakovat slova známého myslitele: "Filosofové(doplním i ekonomové – R.B.)svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit[8.19].

Literatura

1.                  Marshall, A.: Principles of economics, vol. II., The Macmillan Press Ltd. 

2.                  Kuhn, T.S.: Štruktúra vedeckých revolucií. Nakladateľstvo Pravda, Bratislava 1982, 75-035-82.

3.                  Soros, G.: Nové paradigma pro finanční trhy. Úvěrová krize 2008 a co dál. Praha 2008 ISBN 978-80-7021-997-3.

4.                  Robinson, J.: Ekonomická filozofie. Professional Publishing 2001 ISBN 80-86419-08-8

5.                  Hegel, G.W.F.: Logika jako veda I, Nakladateľstvo Pravda, Bratislava 1985.

6.                  The Merriam Webster Unabridget Dictonary

7.                  Valenčík, R and Bedretdinov, R.: Difficult way to the knowledge Society. In: Journal of International Scientific Publication. Educational Alternatives, Volume 10, Part 1. ISSN: 1317-8535.

8.                  Marx, K. – Engels, B.: Spisy, sv. 3, SNPL 1958.

Autor:Rafik Bedretdinov, PhDr., CSc

Senior teacher of Economics, Faculty economics study. University of finance and administrativ

Estonská 500, 101 00 Praha 10  ČR

e-mail: Bolingbroke@seznam.cz    

 (Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář