Jaké reformy a proč (307) Campbell: Globální krize

9. prosinec 2014 | 07.00 |

Jedním z nejzajímavějších příspěvků věnovaných globálnímu kontextu našich reforem, který byl přednesen na pracovní části konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, byl od Jan Campbella. Uveřejňuji jej ve dou částech, toto je první z nich:

Jak dále - s reformami nebo bez reforem? I

Jan Campbell

Reform of the political system should be fundamental and decisive: it demands further existence of the state – salus reipublicae (Latin. Blessing of the state) – both in its domestic fundamentals – national self knowledge, and in its external position – in the conditions of the world life... Public morals of a single state, even socialist one, in its current form can not satisfy the critical free thought of a modern scholar and his moral consciousness, because it doesnot provide the right forms for this (V.I. Vernadsky, 1863-1945)

          Předpokládám, že většina přítomných může souhlasit s tvrzením, že v našem světě jako takovému, tak i ve světě hospodářském a vzdělávacím, není něco v pořádku.

          Těm, kteří mají pochybnosti o tvrzení, si dovoluji doporučit se seznámit s hlavními formulacemi důvodu rozpadu římské říše, které ve svém díle formuloval britský historik světového významu, Edward Gibbon (1737 – 1794). Zabýval se hlavně dějinami římské říše. Jeho hlavní dílo Úpadek a pád římské říše obsahuje seznam dvaceti jevů, které zániku této civilizace předcházely. Nápadně se podobají tomu, co vidíme kolem sebe i v dnešní době.

·         Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.

·         Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.

·         Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.

·         Literatura a umění se stávají bezduchým. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.

·         Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři.

·         Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.

·         Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.

·         Úroveň vzdělání rapidně klesá.

·         Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.

·         Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.

·         Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.

·         Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.

·         Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.

·         Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.

·         Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.

·         Šíří se cynismus.

·         Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.

·         Do země přichází velké množství cizinců.

·         Politikové nadbíhají lůze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry).

·         Občané stále na všechno nadávají.

            V ČR se tématu rozpadů společností a civilizací věnuje mimo jiné věhlasný egyptolog Miroslav Bárta. Ten nemluví řečí nebo z pozice politologa, filozofa nebo sociologa, nepoužívá argumenty těchto profesionálních skupin. Přesto jeho tvrzení, že Ke kolapsu ve smyslu vážné krize, která zásadně změní životní úroveň, vede dlouhá cesta, na níž trendy mají velkou setrvačnost, se podobá tvrzení mnohých představitelů uvedených profesionálních skupin. Faktory, které nás přivedly na vrchol, jsou tytéž, které v určitém okamžiku začnou působit negativně a navodí hlubokou krizi. Bárta dokonce tvrdí a ve svých pracích vědecky úspěšně a přesvědčivě dokazuje, že Žádný společenský systém se v historii nedokázal vnitřně zreformovat tak, aby vyhnul kolapsu. Kolaps je totiž neoddělitelnou součástí vývoje jakékoliv společnosti. Umožňuje odstranit nefunkční struktury a po čase je nahrazuje novými. Kolapsem nic nekončí, naopak začíná.

         Bez ohledu na diskuze nebo dialog o kolapsu a smyslu záchrany systému, který je předurčen ke kolapsu, ke krachu, jestli se k němu vůbec společnost dostane, předpokládám obecnou shodu nad tím, že zanedbávání vědy, výzkumu, rozvoje skutečných inovací a technologických novinek, vše na základě vyrovnanosti vzdělá(vá)ní a výchovy urychluje cestu ke kolapsu systémů a lídři společnosti ztrácí schopnost vnímat podstatu dění. Pragmatická, krátkodobá řešení bez podstatné myšlenkové základny a politika bez ideologie dovolují nabízet veřejnosti modely, o kterých ani autoři ani veřejnost neví, jak se budou chovat a kam nás povedou.

         Konference je aktuální, protože obsahuje témata, která se objektivně jeví prvky diskutovaných problémů, přesněji řečeno výzev, se kterými se musíme vypořádat chceme -nechceme. Proto považuji za smysluplné rozdělit referát na tři základní bloky, které mohou dovolit si udělat individuální představy o možných přístupech v hledání řešení. Individuální představy proto, že harmonie v životě lze dosáhnout pouze na základě různorodosti. Různorodosti základních potřeb, chtění a na nich se tvořících přání. Centralizovaná globalizace je v tomto pojetí a přístupu protiklad a proto vyloučena s diskuze.

1.      Popis hospodářsko – politického systému z pohledu biologie a medicíny.

2.      Popis stavu tzv. neoklasické mainstreamové teorie, v níž je ekonomovi přiřčena role lékaře.

3.      Vývody a doporučení k pohledu na jinou stranu

Capitalism is one of the most mysterious, if not the most mysterious system in the human history. It is even much more interesting than the Maya civilization or civilizations of Ancient China and Egypt. Capitalism is a constantly changing system, nonidentical itself and unperceptible (A. J. Fursov, 1951)

          Politicko - hospodářský systém lze bez pochyby srovnat s buňkou lidského organismu. Buněční systém je komplexní systém, stejně jako je politicko – hospodářský systém. Oba systémy se nacházejí v krizi a vyžadují pozornost, komplexní diagnostiku a léčbu se všemi předvídatelnými a nepředvídatelnými následky. Organismus a buňka jsou spojeny, jsou jedno celé. Komplexní politicko – hospodářský systém je také spojení systémů a současně jedno celé. Vnitřní oddělení organismu od buňky na bránici (diaphragm) má především a mimo jiné metabolickou funkci, funkci růstu, zrání, reprodukce, regenerace a podobné. Když se ale buňka oddělí sama, transformuje se v tumor. Tumor žije v organismu na úkor zdravých buněk, stává se parazitem a vede neodvratně organismus k smrti obou, buňky i organismu.

           Podobný proces se odehrává v komplexním politicko – hospodářském systému. Ten má za hlavní úkol a mimo jiné zabezpečit život společnosti a život společností v globalizovaném světě, systému. Jestliže se hospodářský systém ale sám izoluje od společnosti tak, jako se stalo s prakticky s neregulovanými finančním a pracovně – právním systémy a úspěch je definován hospodařením času (s časem) mysl a myšlení člověka se dopouští neopravitelné chyby. Celý systém se stává parazitem a tumorem vedoucím společnost ke konci, smrti, nebo jak jsem řekl na začátku, ke kolapsu.

          Současné majoritní pojetí života a všeobecná výuka výrazně osamostatňují živá tělesa, především živé bytosti, to jest zvířata a lidi. Přitom se zapomíná na ostatní živá tělesa v přírodě. To samo o sobě je již chyba v myšlení. Zapomíná se i na euklidovské a ne-euklidovské a matematikou dokázané mnohorozměrné prostory. To je další chyba v myšlení a vzdělání. Výsledkem jsou dvourozměrné úvahy a přístupy k řešení výzev současnosti. Kdo není s námi, je proti nám. Vítěz nebo poražený.    

          To se děje nejenom v ekonomice, ale i v politice. Nepřekonatelné paradoxy ovládli samozřejmě i masová media, novináře a davy. Nepřekonatelné paradoxy dobra. Tyto paradoxy se vyznačují skutečností, že co je dobré pro jednoho, může a většinou je špatné pro druhého. Příroda zde nabízí nekonečné množství příkladů. Průběh, zatím méně papírových než opravdových sankcí politických elit lze také a bez pochyby k nim zařadit.

          Nebudu se dnes a v rámci této konference hovořit o modalitách dobra ve smyslu Platona, ani ve smyslu jeho protipólu, to jest zla, které se také označuje dobrem etickým. O řešení paradoxu dobra se pokoušely již starověké civilizace. Všechny pokusy, pokud vím, byly neúspěšné. Proto předpokládám, že naše euroatlantická civilizace se také zařadí do seznamu neúspěšných pokusů.

          To dokazuje existence snahy bránit či ochraňovat a vysvětlovat výuku a výzkum v současné podobě nehledě na důkazy, které jsou výsledkem jejich aplikace. Přitom se nerozlišuje, zda se jedná o udržitelný rozvoj (sustainable development) nebo o udržitelnost rozvoje (sustainability in development), výuky a podobné.

           Hospodářsko-vědecké teorie ovlivňují zásadním způsobem politická doporučení a tím i politiku samou. To potvrzuje nejenom skutečnost, ale i otevřenost rovná cynismu,  kterou si dovolil například Paul Samuelson, laureát Nobelovy ceny: Mně je zcela jedno, kdo dělá a píše zákony státu tak dlouho, pokud mohu psát učebnice o hospodářských teoriích.

           Takový to postoj a přístup ke komplexní tématice jakými jsou hospodářství a politika dovoluje proto označovat jakékoli alternativní myšlení a osoby zabývající se hledáním alternativních řešeni za nevědecké.

            V takové situaci se mohou ekonomové nedívat na perfektní trhy a za to mohou hledat jejich slabiny, aby současně mohli vystupovat v roli lékaře, který léčí. Pravda je ovšem zcela jiná: opravdový lékař neléčí, ale nabízí řešení na základě komplexní diagnózy. Takovou dělat není mnohým dáno. Proto se poslání lékaře– diagnostika transformovalo v profesi lékařespecialisty. Pacientovi se nenabízí jeho stavu a diagnóze odpovídající léčení. Naopak, pacient musí přijmout několik druhů léčení určených lékařem specialistou. Princip harmonie je zcela ignorován.

           Podobně je tomu s neoklasickou hospodářskou teorií. Již v prvních semestrech učíme, že blaho (byt) lidi stoupá, když se jejich chování na trhu orientuje na vlastním zájmu. Přitom se klade důraz na druhý nesmysl, který neoklasická hospodářská teorie formuluje následovně: cena působí na nabídku  - co nejvíce volného trhu a co nejméně státu a regulace.

            Již tyto dvě základní myšlenky neoklasické teorie dovolují srovnání skutečné hospodářské situace s povlečeným divanem u psychoterapeuta. Pohled pacienta na povlečený divan nedovoluje vidět konstrukci divanu. Abych ji mohl vidět a prověřit stav konstrukce divanu, musím změnit pozici pohledu. Něco, co se neučí a přijatá dogmata nedovolují.

             Proto je nutné si připustit, že expanzivní hospodářský systém nelze transformovat ani reformovat tak, aby se z něj stal intenzivní hospodářský systém. Je to právě současný hospodářský systém, který produkuje před a post kapitalistické systémové formy při současném ničení vlastních podpůrných sloupů vyplývajících s neoklasické teorie, druhými slovy řečeno kapitalismus podpůrnýchinstitucí.

             Protože idealizujeme trh a dáváme ekonomům roli lékařů, zintenzivňujeme idealizaci tak, že na jejím konci se jeví pouze pozitivní obraz trhu. Krise se pak rovná nemoci a ne zákonitosti.

             Proto není logické ani etické tvrdit, že austerita  velké většiny způsobující ji bolest a trauma je vedlejším efektem horké pilulky nutné k léčení, kterou pacient musí vzít proti své vůli. Pacient není lékař – diagnostik, ani lékař specialista. Ve strachu je pacient schopen věřit mnohému. Současný stav Řecka mluví sám za sebe. Nic, co vyvolalo krizi, se vyřešilo, nic, co se dalo jako lék k léčbě krize, nepomohlo.

            Ekonom není, protože objektivně ani nemůže být ani lékařem - diagnostikem ani neutrálním pozorovatelem dění v hospodářském životě. Je tomu tak proto, že hospodářsko-vědecké analýzy a politická doporučeni mají vždy, všude a za jakých by to nebylo podmínek normativní charakter. Všechny používané modely používané pro analýzy a všechna politická doporučení jsou založeny na předpokladech lidského chování a vnímáni našeho prostředí a světa. Obojí nelze ani prognostikovat ani předpovídat. Je ale možné si je umět představit. Předpokládám-li, nebo akceptuji-li učení, že svobodný trh vede k optimální distribuci, jak se to dodnes učí, nemůže to být hodnotově neutrální tvrzení a již vůbec ne všeobecně platná pravda jako výsledek vědecké práce.

           Dnešní skutečností je i nadále aplikace neoklasické teorie, jejímž cílem je dosáhnout efektivního rozdělení statků. Takový cíl a takové rozdělení není a nemůže být z objektivních důvodů spojeno se spravedlivým rozdělením, spravedlivou distribucí statků. Jinými slovy: klasické teorii jde o to, najít odběratele toho co se podaří vyrobit a jenom sekundárně se může jako projev dobré vůle nebo štěstí předpokládat, že ji není jedno jak rychle a jak moc se stále vice prohlubuje propast mezi bohatými a chudými.

(Dokončení příspěvku J. Campbella zítra)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář