Jaké reformy a proč (236) Polit. ekonom. reflexe 9

29. září 2014 | 08.08 |

V rámci přípravné diskuse před pracovní částí konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejňuji na pokračování příspěvek, který společně s kolegou V. Leinweberem Připravujeme k uveřejnění v časopisu Politická ekonomie. Toto je devátá část ještě neupravené a nedokončené verze článku:

Politickoekonomická reflexe současného stavu globální společnosti IX.

Václav Leinweber, Radim Valenčík

6. Fukuyama - korekce konce dějin

Sem roků po vydání svého Konce dějin a tři roky pro vydání Huntingtonova Střetu civilizací se F. Fukuyama pokouší nalézt odpověď na otázku, proč se jeho vize nenaplnila, a to ve své poměrně rozsáhlé a interdisciplinárně pojaté práci příznačně nazvané Velký rozvrat (2006, originál 1999). Nedokáže však odhalit jinou příčinu než to, že v určitých dobách z blíže nejasných důvodů převládne ve společnosti "bezuzdný individualismus". K tomu se velmi pregnantně vyjadřuje již na začátku své knihy, současně s poukazem na to, že tento stav je pro všechny nevýhodný: "Jak lidé brzy poznali, kultura bezuzdného individualismu, v níž se porušování pravidel stává jediným pravidlem (od všech ostatních se "osvobodila"), přináší vážné problémy... mravní hodnoty a společenská pravidla přestávají být prostě prostředky svémocného omezení individuální volby..." (s. 26) Či dále: "...problém kultury intenzivního individualismu spočívá ve skutečnosti, že se připravuje o to, čemu se říká komunita - soudružné občanské společenství" (Fukuyama 2006, s. 27)

Oproti individualismu staví sociální kapitál v Putmanově pojetí: "Sociální kapitál můžeme definovat prostě jako soubor neformálních hodnot nebo norem, kterými se řídí příslušníci určité skupiny a které jim umožňují spolupracovat." (Fukuyama 2006, s. 29). Všímá si přitom jednoho velmi zajímavého momentu, ke kterému se vrátíme, až budeme popisovat mechanismy destrukce institucionálního systému (v kapitole 8.): "V mafii, jak známo, platí nesmírně přísný vnitřní kodex chování - zákon omerty - a o mafiánech se mluví jako o "čestných mužích". Tyto normy se však vztahují jen na malý okruh mafiánů". (Fukuyama 2006, s. 29) I v těch strukturách, které jsou založeny na porušování obecně přijatých zásad (zákonů a morálních norem, jako je např. mafie) dochází k přijetí vnitřních zásad, které nelze porušit, jejichž dodržování si struktura založená na porušování obecně přijatých zásad velmi bedlivě hlídá a jejichž porušení velmi tvrdě sankcionuje. Zde je zjevně inspirován pracemi E. Ostrom, na jejíž dvě práce v seznamu literatury odkazuje. O něco dále ve směru řešení otázky, na základě jakých zákonitostí vyplývajících z teorie her dochází k dodržování obecně přijatých zásad (zákonů, morálních pravidel, dohod) apod. K. Bimore (1996), s jehož prací se ještě patrně nemohl setkat, protože vyšla ve stejném roce (a proto ji v jeho seznamu literatury nenajdeme).

V další části své práce se pouští do hledání příčin toho, proč za určitých podmínek dochází k převládnutí "bezuzdného individualismu", ztrátě sociálního kapitálu, tj. k "velkému rozvratu: "Běžně se uvádějí přinejmenším čtyři příčiny jevů, které spojujeme s velkým rozvratem: za prvé růst chudoby a/nebo nerovnosti příjmů; za druhé naopak růst blahobytu; za třetí se setkáváme s názorem, že tyto jevy jsou důsledkem politiky moderního sociálního státu; a za čtvrté jsou přičítány rozsáhlému kulturnímu posunu, který se kromě jiného projevil úpadkem náboženství a povýšením individualistického sebeuspokojení nad povinnosti vůči občanskému společenství." (Fukuyama 2006, s. 76)

Poněkud překvapivě nachází velmi povrchní vysvětlení. Za "nejpřijatelnější ze čtyř vysvětlení"  totiž považuje "rostoucí individualismus" (Fukuyama 2006, s. 85). Určité teoretické slabosti tohoto vysvětlení si je vědom, když poznamenává, že tím nedává vysvětlení "proč velký rozvrat nastal právě v polovině 60. let" (Fukuyama 2006, s. 86). (K tomu dodejme, že je otázkou, zda nastal právě v této době.) A tento začátek "velkého rozvratu" dává dosti zjednodušeně do bezprostřední souvislosti s "podkopáním viktoriánské morálky" spojeným se "sexuální uvolněností" (Fukuyama 2006, s. 86).

Za povšimnutí a zdůraznění stojí, že při rozboru první příčiny, tj. "růst chudoby a/nebo nerovnosti příjmů" (Fukuyama 2006, s. 77-81) se nikde nezmíní o něčem, co by bylo spojeno s rolí pozičních statků, přesněji pozičním investováním, s tím, co omezuje rovnost příležitostí, vytváří společenskou segregaci apod. Patrně v tom hraje dost významnou roli i ideová pozice, kterou zaujímá.

Nedostatečná identifikace příčin "velkého rozvratu" má pak pochopitelně za následek velmi prázdně vyznívající pozitivní programové vyústění knížky, o které se pokusil v kapitole nazvané Rekonstrukce společenského řádu (Fukuyama 2006, s. 150-152).

Podle něj má společenský řád dva obecné zdroje "lidskou přirozenost a živelný proces sebeorganizace" (Fukuyama 2006, s. 152). "Přirozený ani živelný řád sám o sobě nestačí k tomu, aby vznikl celistvý soubor pravidel... V kritických bodech ho musí doplnit hierarchická úřední moc." (Fukuyama 2006, s. 152) Nejdůležitější je přitom "všeobecné uznání lidské důstojnosti - zásadní rovnost všech lidí na základě jejich schopnosti morální volby" (Fukuyama 2006, s. 290), čímž se vrací k myšlence vzájemného uznávání ve svém Konci dějin.

Určitá bezradnost pak vyplývá i z vět, kterými svou knihu uzavírá: "Zdá se, že tu souběžně probíhají dva procesy. Historický vývoj politické a ekonomické oblasti je progresivní, ubírá se jasným směrem a na konci dvacátého století dospěl k liberální demokracii jakožto jediné životaschopné alternativě pro technicky vyspělou společnost. V oblasti sociální a morální je však cyklický - v průběhu života několika generací je společenský řád na vzestupu, tu na sestupu. Nic nezaručuje, že se bude vracet do vzestupné fáze tohoto cyklu. Naší jedinou nadějí je úžasná lidská schopnost rekonstruovat rozvrácený společenský řád." (Fukuyama 2006, s. 293)

V kapitole 8. se pokusíme odpovědět na otázky, které přímo či nepřímo z Fukuyamova hledání příčin současných problémů (jeho slovy - "velkého úpadku") vyplývají. A to v bezprostředním kontrastu s nastíněním pozitivní vize v navazující, tj. 7. kapitole.

Binmore. K. 1996. Game Theory and the Social Contract II (Just Playing). MTI.

Fukuyama, F. 1996. Velký rozvrat. Praha Academia 206. 1. vydání 376 s.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář