Jaké reformy a proč (234) Čechák: K otázce důchodu

27. září 2014 | 07.00 |

V rámci přípravné diskuse k pracovní části 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejňuji zajímavý podnět P. Čecháka:

Zamyšlení nad možností "rozfázování" odchodu do starobního důchodu a zavedení institutu částečného starobního důchodu

Petr Čechák

Systém důchodového pojištění při svém současném nastavení motivuje své účastníky, aby, je-li to možné, do poměrně vysokého věku (přinejmenším do doby vzniku nároku na starobní důchod) pracovali stále ve stejném rozsahu, jako pracovali v době, kdy byli mladší. Vznikají zde však vysoké vedlejší náklady takovéhoto nastavení systému. S rostoucím věkem objektivně přeci jen klesá výkonnost jedince. Snaha o zvládání pokud možno stále stejného objemu práce je proto spojena s vysokým stresem a psychickou zátěží obecně. Jiná forma stresu v mnoha případech náhlého a úplného ukončení pracovní činnosti poté, kdy již vznikl nárok na starobní důchod. Do doby vzniku nároku na důchod je daná osoba motivována k tomu, aby zvládala plnou pracovní zátěž. Po dosažení nároku na důchod již k tomuto – alespoň samotnou výší důchodu – motivována není. Bez ohledu na potenciální další schopnost práce této osoby jí vzniká nárok na starobní důchod v plné výši (ve výši, která by alespoň teoreticky měla být schopna v plné míře nahradit příjem z pracovní činnosti. Ať poté přitom tato osoba pracuje či nikoli, výši důchodu to ovlivní jen v dosti omezené míře.

Oba uvedené případy stresu, resp. psychické zátěže obecně, mají značné negativní dopady na zdraví jedinců, které jsou jim vystaveny. Ve svém důsledku mají za následek růst nákladů na zdravotní péči a zkracují také průměrnou délku života těchto osob. Lze tak konstatovat, že vedlejší náklady tohoto nastavení důchodového systému jsou značné.

Tím, co by mohlo napomoci výše nastíněný problém řešit, by podle mého názoru mohlo být větší využívání částečných úvazků u osob v předdůchodovém věku – překlopení plných úvazků do úvazků částečných. Výpadek části jejich dosavadního příjmu, který by toto způsobilo, by mohl být kompenzován institutem "částečného starobního důchodu". Ten by měl toto překlopení, a tím i snížení pracovní zátěže osob určitého věku bez současné ztráty příjmu, umožnit. Starobní důchod by nebyl po dosažení důchodového věku vyplácen stále ve stejné výši, resp. nevznikl by ihned nárok na jeho vyplácení v plné výši. Důchodový věk by byl "rozfázován" – rozdělen do několika po sobě následujících stupňů. Po dosažení prvního, nejnižšího stupně důchodového věku by nevznikl nárok na starobní důchod v plné jeho výši, která by měla plně nahradit příjem z vlastní ekonomické aktivity (nejčastěji závislé práce), ale pouze určitou část tohoto příjmu. Adekvátně tomu by mohl (alespoň potenciálně) klesnout i pracovní úvazek dané osoby, aniž by došlo k poklesu jejího čistého příjmu. Takto by potenciálně existovat několik stupňů důchodového věku. První z nich by mohl být samozřejmě nižší, než je důchodový věk "jednorázový", který existuje v současné době. Nejvyšší a poslední stupeň starobního důchodu, po jehož dosažení až by byl starobní důchod vyplácen v plné výši, by mohl být naopak potenciálně i vyšší, než je důchodový věk "jednorázový".

Koncept "rozfázování" důchodového věku v této fázi svého rozpracování představuje pouze určitý myšlenkový model. Jeho prezentace na tomto místě je spojena s ambicí nanejvýše vyvolat diskusi o smysluplnosti a možných takovéhoto. Může se samozřejmě také ukázat, že tento přístup je nesprávný, není schopen zajistit výsledky, jichž by jeho prostřednictvím mělo být dosaženo, nebo že jeho realizace by sama přinesla značné náklady. Toto vše je samozřejmě možné. Pokud však nic jiného, tak tento text snad pomohl ukázat, že o důchodovém věku lze přemýšlet i v poněkud jiných souvislostech, než je jen stanovení jeho výše.

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář