Jaké reformy a proč (229): IŠ+ŠK o výuce etiky

22. září 2014 | 07.00 |

Po dlouhé době příspěvek, který se zabývá etickými otázkami související s problematikou lidského kapitálu. V rámci přípravné diskuse k pracovní části konference Lidský kapitál a investice do vzdělání je cenným podnětem:

Teze pro konferenci Lidský kapitál:

Irena Jindřichovská a Šárka Kocmanová, KŘP

Etika na vysokých školách -  aktuální otázky a co v etice vyučovat

Etikajeodvětvífilozofie, jejíž kořeny sahají minimálně2 500 let zpět tedy až do doby Sokrata, Platóna, Aristotela. Tehdy bylo cílem etiky určit, v čem spočívá dobrý život a hlavním bodem etiky bylo hledání lidských ctností. Od té doby se etická teorie vyvíjí, nicméně stále se zabývá souboremzásadlidskéhochování. Co má být tedy předmětem výuky etiky na podnikatelsých vysokých školách?

1.   

0pt; line-height:115%;font-family:"Verdana","sans-serif";mso-bidi-font-family:Arial">Vztah etiky a podnikání

Jednou ze základních otázek podnikatelské etiky je otázka slučitelnosti etiky a podnikání. V diskusích o vztahu podnikání a etiky (morálky) je ústředním bodem vymezení pojmu odpovědnosti (individuální a společenské). V nejobecnější podobě zde dochází ke shodě v tom, že se jedná o takové jednání, kdy člověk může své jednání ospravedlnit a postavit se za ně před sebou samými i před ostatními. V podnikatelské činnosti musí manažer, zaměstnanec nebo podnikatel řešit různé nejednoznačné otázky, jejichž nedílným prvkem je etické dilema.

Je tedy potřeba, aby se manažeři v dnešní době zabývali etikou? Od manažerů a různých teoretiků často slyšíme, že etika je zbytečná. Manažeři mají k tomuto postoji vpodstatě  tři pohnutky. Mohou jednoduše říci, že jejich základní cíl je dosahovat zisku. Manažeři však zároveň přípouštějí, že zisku by se mělo dosahovat legální cestou. Ani to ale ještě není důvod, proč by se měli manažeři zabývat etikou.

Manažeři si uvědomují, že je nutné chovat se eticky. Ale v jejich chápání představuje etika jenom povinnost dosahovat zisku legální cestou. Manažeři nevidí nutnost chápat etiku v širším slova smyslu, a proto podle nich není kromě financí a práva pro dobrého businessmana potřeba žádné další vzdělávání.

V současnosti převažuje názor, že podnikatelská činnost obsahuje rozhodování o ekonomických a technických procesech (výroba, prodej, marketing, atd.), ale že téměř každé podnikatelské rozhodnutí obsahuje i etické prvky. Když se tedy manažeři ptají, proč by se měli chovat eticky, mají vlastně na mysli jinou otázku. Jakou mají manažeři motivaci pro dobré chování? Je v tom něco pozitivního? Nějaká odměna?

Pokud jde o motivaci, dobré a etické chování často přináší odměnu, ale ne pokaždé. Kdyby dobro bylo vždy v něčím zájmu, nebylo by potřeba studovat etiku. Mohli bychom jednoduše jednat sobecky a zapomenout na povinnosti. Lidé vynalezli etiku právě proto, že jednání člověka není vždy spojeno s vlastním sebezájmem.

2.    Obecná etika a ponikatelská etika

Chápeme-li etiku jako motivaci výnosného chování, je to jen čiré nepochopení toho, co etika je. Finance člověka neučí, jak zbohatnout. Učí lidi, jak dosáhnout bohatství za předpokladu, že chtějí být bohatí. Stejné je to s etikou.

Etika vystupuje v podnikání zejména v souvislosti s rozhodovacími procesy. Etický problém je takový, který vyžaduje volbu mezi několika možnostmi, kdy se rozhoduje, co je nebo není správné, etické. Úkolem podnikatelské etiky je popsat a vysvětlit povinnosti, které mají podnikatelé a jejich manažeři dodržovat.

Pravidla podnikání podle Aberta Carra

"Vychází se z předpokladu, že byznys je jako poker. Jsou zde pravidla hry, ale v rámci pravidel je přípustné uvádět ostatní osoby v omyl. Je to vlastně potřeba, protože jinak hru ztratíte. Etická pravidla každodenního života se proto na podnikání nevztahují."

Carr popisuje situaci, kdy obchodní zástupce udělal proti své vůli určitý "politický” ústupek, aby vyhověl důležitému klientovi. Když o tom pak řekl své manželce, byla manželem zklamaná a trvala na tom, že to neměl dělat a měl stát za svými zásadami. 

Manželka viděla tento problém, jako morální povinnost, podle pravidel používaných v soukromém životě. Její manžel to ale chápal jako věc určité herní strategie. Jakožto hráč v pozici slabšího, cítil, že si nemůže dovolit dopřát si nějaké etické cítění, které by ho stálo místo u pokerového stolu.

Carr tedy nejen že očekává, že zástupce bude činit rozhodnutí proti své mysli, ale upozorňuje ho, aby se nad nimi netrápil.

Etická pravidla v ponikání  -  je možné švindlovat - jako v pokeru?

Švindlování se v mnoha obchodních souvislostech očekává, stejně jako v pokeru. V obchodování nikdo neočekává, že vyjednavači hned vyloží všechny své karty na stůl, nebo že podejci a propagátoři řeknou celou pravdu o nabízeném produktu. Analogie s pokerem nám ukazuje, že "švindlování" není ve skutečnosti podvod. Když jej každý očekává je to součást hry. Nikdo se necítí podveden, když reklama společnosti tvrdí, že jejich produkt je na trhu ten nejlepší. Každý to říká. Takže Carr ve skutečnosti nechce klamání zabránit. Na druhé straně schovávání důležité karty v rukávu, je opravdu podvod, protože to porušuje pravidla pokeru a nikdo to nečeká.  Carr souhlasí s tím, že tento druh chování, které se nazývá "nebezpečný podvod," je špatné a nepřípustné.

Toznamená, žemanažeřimohoudělat, co chtějí, pokud je to součástí podnikatelskéhry, ve kterélidéhrajípodle pravidel. Předpokládejme však, že uvedená hra je hra na mafii avšichni ve městěchápou její pravidla. Každý musí zaplatitvýpalné, nebo ho napadnoufiremní vyděrači.To neznamená, že účast na této hře je v pořádku, i kdyby ta "hra" byla legální, což není. Ve skutečnosti je takové jednání nezákonnéprávě proto, žeje to špatná nezákonnáhra.

3.    Etické dilema a jeho řešení

V etice existují určité základní principy, podle kterých je molžné přistoupit k řešení etických dilemat. Každá možnost přitom vychází z odlišné tradice filozofické podstaty. Každá je relativně jednoduchá a aplikovatelná. Významně se však odlišuje ve svých důsledcích a řídí se jinými principy:

a)     důležitý je výsledek,

b)     důležité je dodržování pravidel,

c)     představuje jakoby zlatou střední cestu.

a)   Rozhodující je výsledek

Tento princip z filozofického hlediska vychází z utilitarismu. Podle něho je etickým rozhodnutím to, jehož výsledkem je nejvíce dobra pro co největší počet lidí. Není však v každé situaci možné přesně vědět, které by bylo takovéto řešení. Proto je nutné uvažovat a přemýšlet nad tím, jaké výsledky by přineslo to, které řešení. Podle tohoto principu, jestliže jsou výsledky tohoto jednání správné, pak jsme dělali správnou věc. Například v případě podnikatele, který se rozhodne poskytnout drobné úplatky, aby mohl nadále "poskytovat" práci svým zaměstnancům.

b)   Rozhodující jsou pravidla

Tento přístup vychází z Kantova Kategorického Imperativu, podle kterého "by měl každý konat mravně tak, aby se jeho jednání mohlo stát univerzálním pravidlem."

Pro Kanta není důležitý výsledek, ale motivy a pravidla určitého jednání. Podle tohoto principu by zástupce Alistar oznámil úplatkářství, protože odporuje pravidlům poctivosti a mravnosti. Také by se mu to snažil zamezit, i za cenu toho, že by toto konání mohlo ohrozit distribuci zdravotnického materiálu. Podnikatel by podle tohoto přístupu odmítl poskytnout úplatek, i za cenu toho, že by zkrachoval a musel propustit své zaměstnance.

c)   Zlatá třední cesta

Některým podnikatelům se však může zdát přístup, který bere v úvahu výsledek příliš pragmatický. Naopak přístup, zdůrazňující dodržování pravidel, může vnímat jako nezohledňující výsledek jejich jednání. Eudia, proto přichází s tzv. zlatým pravidlem neboli zlatou střední cestou. Toto pravidlovyžaduje, abysejednotlivecvcítildo postaveníněkoho jiného,​​kterého se jeho rozhodnutí dotýká.

Tato tři pravidla však nepředstavují univerzální řešení všech morálních dilemat, ukazují pouze nástroj, jak k nim lze přistupovat. Jednotlivci musí sami zvážit, kterou z alternativ zvolit a který eticky adekvátnější a lepší závěr přijmout. Odlišné situace vyžadují aplikaci odlišných principů. Podnikání a běžný život jsou podobné v tom, že pracují s lidmi, resp. se týkají lidí. Proto, tak jako v životě, i při podnikání by se měla klást otázka, jak bychom se měli zachovat s ohledem na ostatní? Rozhodnutí bude vždy individuální a závisí na odborné, ale i morální výbavě toho, kdo se rozhoduje, tzn. rozhodovatele. Ale pravidla (formální i neformální) mají značný vliv na rozhodování.

4.    Formální a neformální pravidla a morální postoje manažerů

Rozhodnutípodnikatelejevýznamněpodmíněnoprostředím, v němžse provádějí. Pravidlahry, instituce ve smysluinstitucionálníekonomie, chápeme jakoomezení, které regulují mezilidskéinterakci, vztahy a dávajíjistoupodobuekonomickým, politickým, sociálním a dalšímjevům, situacímve společnosti.

Formální instituce

Formálníní institucejsou pravidla, kteráv podobězákonů ajiných noremupravují, resp. omezujíčinnostjednotlivců, organizací. Jde oformální,výslovněvyjádřené, kodifikovanápravidla chování. Představují"tvrdý konsensus", na kterém se dokázaladaná společnostvdaném časejednoznačněshodnout

Neformální instituce

Neformálníinstitucese týkajíhlavněkonvencíaosobníchstandardůčestnosti. Jde otzv. neformálnípravidla(vzorce chování, respektovanéhodnoty, zvyky, tradice, kultura, etika), které vycházejí z vnitřníhopochopeníauznáníjistýchhodnotzestranyaktérů, o jejichž prospěšnostijsoupřesvědčenysamotnéfirmy, a proto jeaplikujíarozvíjejí

Není vždydobré, kdyžse vševe společnosti"tvrdě" reguluje,protožetomůže omezitsvobodu rozhodovánífiremamůže to být inákladnýsystém, navíc jevelmiobtížnévtěsnatrozličnouekonomickourealitudojasných ajednoznačnýchpravidel. Proto jsoutak důležitáneformálnípravidla, která působí jakosamokorekčnímechanismus. Pokudjsou neformálnípravidla založenánamorálce, přinášítoiekonomickébenefity.

Zkušenostukazuje,žespolečnostisrozvinutýmsociálním kapitálemzpravidladosahujíi lepšíchekonomických výsledků, protožemohou využítiniciativu, motivaci jednotlivýchsubjektů azároveňznačně snižujítransakční náklady. Dále se zvyšuje předvídatelnostřízení, snadněji se řídí vztahy v rámci tzv. neúplných kontraktů (contract theory). Pro spolupráci firem je významná důvěra, tedy sociální kapitál.

Např. země s nízkou mírou korupcí mohou dosahovat vyšší účinnosti při veřejných zakázkách, protože mohou ponechat pracovníkům veřejného sektoru vyšší flexibilitu, spoléhající se na jejich korektní chování. Naopak, země kde to neplatí, musí mít podrobnější úpravu veřejných zakázek ve snaze pokrýtconejširší spektrummožných situací, což však<

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře