Jaké reformy a proč (228) Polit. ekonom. reflexe 8

21. září 2014 | 07.00 |

Politickoekonomická reflexe současného stavu globální společnosti VIII.

Václav Leinweber, Radim Valenčík

5. Pozitivní vize

Z hlediska koncepcí, které jsme si doposud prezentovali, lze úkol politickoekonomické reflexe současného světa rozdělit na dvě části:

1. Zformulování pozitivní vize, která by odpovídala přirozeným trendům vývoje společnosti a která by měla efektivní ekonomický základ. Za hlavní příčinu současných problémů pak můžeme považovat skutečnost, že v době, kdy k tomu již nazrály předpoklady jak z hlediska možnosti, tak z hlediska nutnosti, se nedaří zlomit setrvačné trendy a nedaří realizovat změny, které by změnily ekonomický základ společnosti.

2. Vymezení bariér, které brání naplnění přirozených trendů a realizaci nezbytných reforem, především pak identifikování příčin vzniku těchto bariér a možností jejich překonání. Mj. i proto, že ne všechny změny mohou proběhnout spontánně, některé jsou a budou doprovázeny společenskými střety. Politickoekonomická reflexe společnosti může podstatným způsobem napomoci při orientaci v nich.

V této části se budeme zabývat první otázkou. Za nejobecnější příčinu současných problémů je to, že doposud nedošlo k přeorientaci stávajícího setrvačného vývoje směrem ke společnosti produktivních služeb, tj. společnosti, těžištěm ekonomiky, které jsou produktivní služby spojené a nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu.

Pro označení tzv. "nové ekonomiky" jsou někdy používány pojmy jako "vzdělanostní společnost", "znalostní společnost, "informační společnost" apod. Podle našeho názoru je pro pochopení podstaty změny, před kterou stojíme, důležité uvažovat všechny typy služeb, které se podílejí na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, protože v tom, co můžeme nazvat "novou ekonomikou" se budou vzájemně doplňovat a zvyšovat své synergické efekty v oblasti ekonomického růstu, zvýšení jeho dynamiky, proměně jeho charakteru i pozvednutí kvality života.

Poznámka: Hlásíme se zde v určitém smyslu k pohledu, který nejpregnantněji vyjádřila vize týmu R. Richty a jeho kolektivu. V koncepci F. Fukuyamy není důraz na produktivní charakter spotřeby explicitně vyjádřen v dostatečné míře. (Souvisí to s tím, že do své koncepce jen částečně pochopeného G. Hegela.) To, s čím přichází R. Richta a jeho tým není samozřejmostí, zejména pokud si připomeneme práci R. Inglehardta Tichá revoluce (1977). Vychází z Maslowovy hierarchie potřeb. Pod postmodernizací společnosti pak chápe postupný přesun těžiště lidských potřeb do oblasti postmateriálních potřeb. Svou hypotézu prokázal rozsáhlými empirickými výzkumy. Nepracuje však s konkrétní představou o tom, jak se uspokojování "nemateriálních potřeb" může změnit v rozhodující faktor "materiálního" ekonomického růstu. R. Inglehart ani nepředpokládá, že by něco takového bylo možné. Proto ani nedokáže vytvořit koncept ekonomického systému, ve kterém by si posilování role "nemateriálních potřeb" dokázalo – obrazně řečeno – vydělat samo na sebe tak, aby obstálo v konkurenci s jinými tendencemi ve společenském vývoji. V tomto směru byl už dávno před tím mnohem dál K. Marx ve svých Rukopisech "Grundrisse". Důraz na to, že si ty potřeby, o které jde (nazýváme je "schopnostní potřeby", tj. potřeby spojené s rozvojem, uchováním a uplatňováním schopností), mají "vydělat samy na sebe" je oprávněný právě z hlediska existence pozičního investování, investování do společenské pozice, prostřednictvím kterého se majetková výhoda mění ve výsadu. Tomuto problému se budeme věnovat v 6. části. Mj. právě nárůst vlivu pozičního investování v posledních desetiletích vede k tomu, že optimistické trendy, o kterých ve svém díle mluví R. Inglehart, jsou potlačovány.

Analýza ekonomiky založené na produktivních službách si vyžádá i určitý posun v teoretické ekonomii. Domníváme se, že jedním z aspektů změn z hlediska principů neoklasické ekonomie bude chápání osobní spotřeby jako produktivního fenoménu (resp. vymezení polarity produktivního a neproduktivního aspektu osobní spotřeby), jak jsme ukázali již v dříve publikovaných pracích. (Valenčík 2003)

Ekonomický růst může být současně exponenciálně dynamický a trvale udržitelný, resp. dokonce musí být exponenciálně dynamický, aby byl trvale udržitelný. Základem tohoto typu růstu jsou produktivní služby, které mají efekty znázorněné následujícím obrázkem:

Zde:

- Tmavší plocha představuje celoživotní příjem člověka bez efektů produktivních služeb, světla plocha celoživotní příjem s využitím efektů produktivních služeb (vzdělání, výchovy, péče o zdraví, relaxe, rekreace, lázeňsképéče apod.).

- Světlá plocha představuje celoživotní příjem v případě využití efektů vzdělávacích služeb.

Rozhodující podmínkou přechodu k ekonomice produktivních služeb je zainteresovanost subjektů působících v oblasti produktivních služeb spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu; vytvoření zpětných vazeb mezi efekty produktivních služeb a financováním těchto subjektů, může podstatným způsobem přispět k vyšší dynamice ekonomického růstu, pozitivním změnám jeho charakteru a zvýšení kvality života lidí.

K prosazení nové ekonomiky, tj. ekonomiky produktivních služeb, je nutný komplex vzájemně provázaných reforem v odvětvích sociálního investování a sociálního pojištění (zejména vzdělání, péče o zdraví a penzijního pojištění).

Jde především o kvalitu života – co může být lepší, než se plnohodnotně a dlouhodobě uplatnit, být prospěšný druhým? Takováto ekonomika si vydělá sama na sebe, pokud se na efektech dosažených v jednotlivých směrech nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu bude moci podílet (a to i přímo finančně) ten, kdo se o tyto efekty zaslouží (poskytovatel služeb i ten, komu jsou poskytovány). (Mj. právě k tomu jsou nutné příslušné reformy a toto je nejnáročnější úkol, jak si ukážeme v dalších pokračováních). Služby poskytované v rámci nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu lze nepochybně porovnat s jinými statky, resp. člověk je z hlediska svých preferencí porovnává. Jejich efekt prvního řádu je, že jsou substitutem jiných statků a služeb, které zatěžují přírodní prostředí mnohem víc (tj. buď čerpají více přírodních zdrojů, nebo svými odpady více zatěžují přírodní prostředí). Jinými slovy – pokud budou v ekonomice hrát větší roli produktivní služby v námi vymezeném smyslu, pak člověk bude šťastnější (kvalita života) a současně spotřeba bude méně zatěžovat přírodní prostředí (trvalá udržitelnost). Hlavní význam produktivních služeb je však v efektech druhého řádu. Totiž v tom, že rozvoj schopností člověka (nejen jako jednotlivce, ale týmově, resp. v rámci společenské dělby práce) je v tom, že je bezprostředně spojen s rozvojem jeho schopnosti inovovat. Schopnosti snížit (a to v mnoha případech i zásadním či radikálním způsobem) množství přírodních vstupů na jednotku užitku, tj. toho, co naplňuje kvalitu života. Tj. ekonomika založená na produktivních službách nejenom "vydělá sama na sebe", ale naprosto zásadním způsobem se odpoutá od vázanosti ekonomického růstu na limity přírodního prostředí. (A jde tedy jen o to, jak k takové ekonomie přejít).

Klíčem k vytvoření zpětné vazby mezi efekty vznikajícími poskytováním produktivních služeb v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu jsou specifické akty tržní směny, které se v teoretické literatuře nazývají HCC (Human Capital Contrakts). Konkrétně pak ta forma těchto kontraktů, kterou v našem týmu nazýváme přenesená cena. Její princip je následující - ten, komu byla příslušná produktivní služba poskytnuta, za ni platí:

- až z toho, co mu tato služba vynese,

- podle toho, kolik mu vynese,

- přímo tomu, kdo mu tuto službu poskytl.

Na tomto principu lze například řešit problematiku financování vysokého školství. V těch oblastech, ve kterých se efekt produktivních služeb projeví v synergii s dalšími produktivními službami a osobní aktivitou toho, komu jsou tyto služby poskytovány, v oblasti prodloužení zenitu a horizontu jeho produktivního uplatnění, nelze princip přenesené ceny uplatnit přímo. Lze jej však využít zprostředkovaně, prostřednictvím smluv (HCC) vycházejících z efektů, které prodloužením zenitu i horizontu produktivního uplatnění člověka na profesních trzích vznikají v plně zásluhovém penzijním systému.

Poskytovatelem příslušných služeb mohou být nejrůznější subjekty:

- jednotlivé články vzdělávacího systému,

- rodina jako hlavní subjekt zajišťující výchovu,

- nejrůznější zdravotnická, ale i třeba lázeňská zařízení,

- rekvalifikační či relaxační firmy

apod.

To hlavní, o co jde v reformách, které by podpořily přirozené tendence směřování ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách (změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí a možná ještě významnější i osudovější), je vytvoření následující zpětné vazby: Zpětné vazby mezi (koneckonců ekonomickými) efekty produktivních služeb a zdroji financování, které získává ten, kdo tyto služby poskytuje. A to z následujících důvodů:

- Obecně k tomu, aby bylo vytvořeno dostatečně motivující prostředí.

- Aby ten, kdo se zaslouží o výrazné efekty v dané oblasti, mohl rozšířit svou aktivitu podobným způsobem, jakým dochází k šíření inovací v kterékoli produktivní oblasti.

- A návazně pak, aby tím procesem šířením inovací byly z dané oblasti vytlačeny neefektivní subjekty, resp. aby i ony musely přejít na efektivní formy činnosti v oblasti služeb umožňujících nabývání, uchování či uplatnění lidského kapitálu (tak jak je tomu v jakémkoli dobře fungujícím konkurenčním prostředí).

- V neposlední řadě pak právě proto, že pokud si finanční prostředky vznikající efekty v oblasti poskytování produktivních služeb přivlastňuje někdo jiný, tak to bude právě ten, kdo má zájem na uchování daného stavu a kdo tyto prostředky bude zneužívat k udržení "dobyté pozice" tak, aby k žádným změnám nedošlo.

- A koneckonců proto, aby existovala dostatečná ekonomická (a nejen ekonomická) síla k prolomení ekonomické a společenská segregace vytvářené pozičním investováním, návazně pak aby se vytvořila reálná ekonomická základna pro naplnění vyšší míry rovnosti příležitostí a s tím spojeného společenského vzestupu každého jednotlivce.

Nyní důležité tvrzení, jehož smysl vyplyne postupně: Reformování tzv. prvního (průběžného) pilíře penzijního systému je naprosto zásadní podmínkou pro to, aby příslušná zpětná vazba mezi (koneckonců ekonomickými) efekty produktivních služeb a zdroji financování, které získává ten, kdo tyto služby poskytuje, byla vytvořena ve většině případů, kterých se to týká. Podmínkou je to, aby tento pilíř byl plně zásluhový, tj. aby každý dostal přesně tolik, kolik do tohoto systému vložil.

Předznamenáme, že právě důsledným naplněním principu, že kdo kolik tam vložil, tolik dostane zpět, se vytváří reálný základ skutečné společenské solidarity a nikoli tím, že princip zásluhovosti je omezován "předčasným" či přesněji "nesystémovým" vložením různých prvků přerozdělování do penzijního systému.

Nyní k vlastní problematice penzijního systému. Plně zásluhové penzijní pojištění na bázi průběžného systému znamená:

1. Vklady každého jsou z doby, kdy byly odvedeny, zhodnoceny dle ukazatele odvozeného od úrokové míry státních dluhopisů.

2. Každý tak má určitý počet bodů či "přepočítaných korun", který má dává nárok na určitý díl z toho, co se v daném roce vybere.

3. Tento nárok se ovšem ještě vydělí statisticky vyčísleným počtem let dožití.

Takový systém má několik důležitých "půvabů", tj. předností:

1. Nemusí pracovat s administrativní hranicí odchodu do důchodu . Každý rok či dokonce měsíc produktivní činnosti, ze které jsou odváděny příjmy do penzijního systému tohoto typu, totiž znamená dvojí (a výrazné) zvýšení penze (jako výplaty pojistné částky):

- Jednak v důsledku toho, že na účtu daného člověka přibyde více prostředku a má tudíž i nárok na větší podíl z toho, co se vybere.

- Jednak proto, že se snižuje doba dožití, tj. celkový nárok na výplatu se dělí menším číslem.

2. Takto vytvořený systém vytváří nejlépe zabezpečené a nejlépe ošetřené vklady spravované s minimálními transakčními náklady.

3. Každý z účastníků systému má zájem na tom, aby v době, až to bude potřebovat, částka vybraná za každý rok byla co největší, tj. má zájem na dlouhodobém úspěšném vývoji země. (To je ten nejdůležitější typ solidarity.)

4. Naplňuje se skutečný smysl penzijního pojištění a skutečný smysl solidarity, o kterou jde. Není to "pojištění proti riziku dožití se vysokého věku" a není to ani "solidarita mezi generacemi". Je to:

- Respektování mezigeneračního závazku.

- Solidarita mezi těmi, co se chtějí a dokážou uplatnit na profesních trzích i ve vyšším věku, a těmi, co tuto schopnost v souvislosti s procesem stárnutí i vývojem na profesních trzích ztratili.

- Je to pojištění právě pro případ ztráty schopností uplatnit se na profesních trzích v souvislosti s procesem stárnutí i vývojem na těchto trzích.

5. Vede k uvažování v dlouhodobém (celoživotním) časovém měřítku již v raném věku. Někteří to považují za nedostatek či nereálný předpoklad. Podle mě se ze současné situace dostaneme mj. (což chápu jako jednu z podmínek, bez kterých to nejde), pokud se naučíme již v rámci školní i domácí výchovy a pak i později chápat svůj život jako běh na dlouhou trať. To bezprostředně souvisí s otázkou naplnění smyslu našeho bytí a žití. Ta si zaslouží samostatný rozbor a také se jí budu později věnovat. Prostě - budeme se muset naučit žít kvalitněji, plnohodnotně a k tomu uvažování v dlouhém časovém horizontu nutně patří.

6. Zásadním způsobem vzroste úloha profesních organizací (včetně odborů), které budou mít významný díl odpovědnosti za pomoc při projektování strategie celoživotního uplatnění člověka s ohledem na měnící se potřeby profesních trhů, jejich specifika, dopad na psychickou i fyzickou výkonnost apod. A v návaznosti na to při podpoře vhodných forem celoživotního vzdělávání (od rekvalifikačních až po tzv. postgraduální). Dále pak i při sjednávání (příp. i státem podporovaných) komerčních forem zdravotního a penzijního připojištění, na kterém se může (měl by) podílet i zaměstnavatel.

Z efektů vznikajících prodloužením období produktivní činnosti v rámci takto pojatého penzijního systému lze zabezpečit plně postačují a zásadním způsobem zvýšené financování té lázeňské péče, která přispívá k prodloužení období dobrovolného produktivního uplatnění člověka na profesních trzích. A to přesně podle zásady zprostředkovaného využití přenesené ceny, která je pro daný typ transakcí nejvhodnější. Uplatnění tohoto principu předpokládá existenci plně zásluhového systému penzijního pojištění a na jeho bázi uzavírání kontraktů (typu HCC) v rámci nadstandardní zdravotní péče, kdy část efektů, které vznikají prodloužením období produktivního uplatnění je smluvně převedena ve prospěch toho, kdo se o ně zasloužil poskytnutím příslušné produktivní služby (například formou lázeňské péče).

Připomínáme, že tyto efekty:

- Jsou výrazně individuální a nejsou odhadnutelné předem (tj. někomu přinesou větší efekt z hlediska prodloužení období produktivního uplatnění, někomu menší, přitom nelze předem odhadnout, komu prospějí více a komu méně).

- Vznikají jako synergické efekty spolu s dalšími formami zdravotní péče, celoživotním vzděláváním, využíváním různých forem poradenství apod.

Nehledě na tyto zdánlivé komplikace, je efekt těchto služeb poměrně snadno statisticky vyhodnotitelný a umožní příslušné smlouvy (typu HCC), resp. zprostředkované uplatnění principu přenesené ceny využít, a to i na plně soukromé bázi. Stát k tomu ovšem musí vytvořit nezbytné podmínky, např. v již zmíněné oblasti transformace penzijního systému, jeho prvního pilíře. Rovněž tak bude nutné vytvořit příslušný legislativní rámec pro vhodnou formu nadstandardního zdravotního pojištění pro ty, co mají zájem o prodloužení zenitu i horizontu produktivního uplatnění a mají k tomu předpoklady, pokud jde o dosažené vzdělání, sebepéči o zdraví a volbu trajektorie celoživotního uplatnění.

Literatura:

Marx, K.:http://www.kmbe.cz/Rukopisy_Grundrisse_2.pdf

Inglehardt, R. Tichá revoluce

Valenčík, R. 2004 Rozšířený koncept všeobecné ekonomické rovnováhy. Politická ekonomie. 2004., Vol. 51, No. 1. pp 61-73.

(Pokračování příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře