Jaké reformy a proč (225) Polit. ekonom. reflexe 5

18. září 2014 | 07.00 |

V rámci přípravné diskuse před pracovní částí konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejňuji na pokračování příspěvek, který společně s kolegou V. Leinweberem Připravujeme k uveřejnění v časopisu Politická ekonomie. Toto je pátá část ještě neupravené a nedokončené verze článku:

Politickoekonomická reflexe současného stavu globální společnosti V.

Václav Leinweber, Radim Valenčík

3. Produktivní charakter spotřeby v Civilizaci na rozcestí týmu R. Richty

Mezinárodně významné dílo R. Richty a jeho týmu Civilizace na rozcestí (1966) má smysl si připomenout z několika důvodů:

- Vývoj naší současné civilizace je opět v určitém smyslu "na rozcestí" a tak stojí zato využít časový odstup naplňujícího se půlstoletí a ohlédnout se na to, jak se od té doby změnil pohled na vývoj globální společností a její problémy.

- Je jednou z nejvíce mezinárodně známých a uznávaných českých prací z oboru společenských věd. - Civilizace na rozcestí vyšla česky ještě v roce 1967 a 1969, slovensky 1966, 1967 a 1968, italsky v milánském nakladatelství FrancoAngeli v roce, anglicky v nakladatelství Svoboda v roce 1969, francouzsky v nakladatelství 1974, maďarsky, polsky, německy, španělsky, srbochorvatsky, rumunsky. Ruské přepracované vydání vyšlo v roce 1973, viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Radovan_Richta#cite_note-Richta1966-4

- Je komplexní dobově podmíněnou reflexí vývoje globální civilizace s výraznou politickoekonomickou dimenzí.

- Překonává neoklasický horizont pojetí spotřeby, uvažuje zpětný vliv (feedback) spotřeby na ekonomický růst, tj. spotřeba je chápána jako faktor zvyšující produktivní sílu práce (všeobecné, resp. tvůrčí práce), která zpětně působí jako nejvýznamnější faktor ekonomického vývoje.

- V neposlední řadě pak navozuje otázku, proč výrazně optimistický charakter vize vtělený do slavné týmové práce rozešel s realitou, tj. co R. Richta a jeho kolegové "přehlédli".

Základní myšlenka přístupu R. Richty a jeho týmu je zdánlivě prostá: Vědeckotechnický pokrok (v té době natolik dynamický, že se hovořilo o vědeckotechnické revoluci) umožňuje nejen vytvářet podmínky pro plný a svobodný rozvoje lidských schopností, ale také umožňuje a současně si vyžaduje jejich uplatnění jako hlavního faktoru rozvoje výrobních sil (tj. i ekonomického růstu).  Tomuto hlavnímu trendu je pak nutné podřídit společenské poměry, což je (z hlediska autorů) možné právě v podmínkách socialismus.

Uvedené pojetí vychází z Marxových Rukopisů "Grundrisse" (1973), ke kterým napsal R. Richta předmluvu a o jejich vydání se významně zasloužil.

Poznámka:"Konečně, více než 30 let od prvého vydání a 18 let od druhého vydání v originále, dostává náš čtenář do rukou po částech český překlad Marxova rukopisu, který vešel do povědomí teoretické obce pod názvem "Grundrisse der Kritik der politischen ökonomie"" napsal v úvodu k tomuto vydání R. Richta 15.4.1969 (Marx 1972). A musel on, podobě jako čtenáři, ještě další téměř tři roky čekat, než dílo skutečně vyšlo. Jeho zásluhou a po dlouhých tahanicích. Hlavní inspirací byla pro R. Richtu následující pasáž: "Skutečná ekonomie - úspornost - záleží v úspoře pracovní doby: (minimum - a redukce na minimum - výrobních nákladů), tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla." (Marx 1974 s. 343)

Vybrali jsme nejvýznamnější pasáže z díla, kterým se v této části našeho pojednání zabýváme, aby bylo možné udělat si představu o způsobu nazírání reality R. Richtou a jeho týmem.

"V industriálním modelu růstu výrobních sil má člověk v podstatě jedinou užitnou hodnotu: pokud představuje další pracovní sílu. Ve vědeckotechnické revoluci však tomu tak není: nyní záleží mnohem víc na tom, jak vydatný obsah vědy jakožto výrobní síly - je zapojován lidskou činností (kvalitativní hledisko) Protožepokrok vědy a techniky je ve velkém rozsahu závislý na stupni rozvoje lidských tvůrčích sil, a tedy samých lidí, stojíme tu před novou vazbou moderní civilizace. Na určitém stupni růstu se nezbytně ukáže, že nejefektivnějším způsobem rozmnožování výrobních sil společnosti a lidského života se stává rozvoj člověka samého, růst jeho schopností, jeho tvořivosti - a nakonec člověka jako sebeúčelu (podtrženo - V. L. a R. V.). (Richta a kol. 1966, s. 30) "Strojová průmyslová produkce, jež původně tvoří materiálně technickou základnu socialismu, je příliš úzká, aby vystačila pro společenský rozvoj každého člověka - tedy jako báze komunistického života; kdežto vědeckotechnická revoluce naopak představuje onen pohyb techniky, jenž nejen dovoluje, ale přímo vyžaduje všeobecný rozvoj schopností a sil každého člověka - tedy odpovídá nárokům komunistického života." (Richta a kol. 1966, s. 33-34)

Příznačná je kritika neproduktivní spotřeby (tj. spotřeby, která neslouží k rozvoji produktivních sil člověka a nepůsobí zpětně jako faktor ekonomického růstu: "Teorie »společnosti nadbytku« (Gailbraith) či »vysoké masové spotřeby« (Rostow) nepřímo - a jejich kritikové (Fromm) přímo narážejí na neřešitelné dilema vnitřních hranic této spotřeby; jejich přestoupení k preferenci potřeb lidského rozvoje není zřejmě v silách systému, kde pokračování v nastoupené cestě znamená převrácení racionalizované »výroby pro výrobu« v iracionální »spotřebu pro spotřebu«. Systém z vnějška řízené spotřeby rozdouvá za rychlého technického pokroku donekonečna nároky masového soukromého vyžití, nastrkuje celý systém nesmyslných, fiktivních potřeb, zavléká do nich reklamou, prestiži a podbízením. Člověk sám se tu stává otrokem svého konzumu, dělá z lidské činnosti pouze jeho prostředek, zaměňuje osvojování předmětů jejich přivlastňováním." (Richta a kol. 1966, s. 94-95) Na tuto kritiku neproduktivní spotřeby pak navazuje vize spotřeby produktivní: "Za tohoto předpokladu se každé uspokojování potřeb zvedne v cílevědomé utváření nových potřeb, odpovídajících nárokům vědeckotechnické revoluce a ovlivňujících její průběh; takže nad celým tradičním světem potřeb může postupně nabýt vrchu vlastní lidskou civilizací zrozená potřeba člověka rozvíjet se(podtrženo - V. L. a R. V.). Věk vědy a techniky zná mnoho nových komponent této potřeby. Můžeme uvést jen hlavní: potřeba tvořivé práce, potřeba stálého vzdělávání, potřeba všestrannosti a individuálního sebeuplatnění, potřeba intenzívní vnitřní jednoty osobnosti, potřeba průzračných vztahů a lidské účasti, potřeba úplné pohyblivosti a informovanosti, potřeba volné fyzické činnosti, potřeba styku s krásnem i s přírodou, potřeba perspektiv - to vše jsou vnitřně nerozlučně propojené lidské nároky moderního civilizačního vývoje (podtrženo - V. L. a R. V.)." (Richta a kol. 1966, s. 96-97)

Zdálo by se, že odpověď na otázku, proč se vize R. Richty a jeho týmu nenaplnily, je velmi prostá. Prostě proto, že se za socialismu naplnit nemohly. Socialismus neumožňoval vytvořit podmínky ani pro svobodný a plný rozvoj osobnosti člověka, ani pro jejich uplatnění. Na jednu z příčin upozorňuje ve svém díle Nová třída M. Djillas (1977). Ovšem tak jednoduché se s uvedenou otázkou vyrovnat nelze. Obdobně se totiž nenaplnila ani Fukuymova vize "konce dějin", která má řadu velmi obdobných rysů s vizí R. Richty a jeho týmu. Proto se jí budeme věnovat v příští části našeho příspěvku.

Literatura

Djilas, M. (1977) Nová třída. 2. čes. vyd. DEMOS, 1977, 199 s.

Marx, K. (1972) Rukopisy "Grundrisse" I. Praha. Svoboda 1972. 450 s.

Marx, K. (1974) Rukopisy "Grundrisse" II. Praha. Svoboda 1974. 450 s.

Richta, R. a kol. (1996) Civilizace na rozcestí. Praha : Svoboda, 236 + 20 s.

(Pokračování příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře