Jaké reformy a proč (224) Polit. ekonom. reflexe 4

17. září 2014 | 05.00 |

V rámci přípravné diskuse před pracovní částí konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejňuji na pokračování příspěvek, který společně s kolegou V. Leinweberem Připravujeme k uveřejnění v časopisu Politická ekonomie. Toto je čtvrtá část ještě neupravené a nedokončené verze článku:

Politickoekonomická reflexe současného stavu globální společnosti IV.

Václav Leinweber, Radim Valenčík

Z velkých statí věnovaných reflexi globálního dění je významné i pojednání V. Klusoně O ekonomické odpovědnosti napsané na začátku námi sledovaného období (Klusoň 2005). Hlavní myšlenka je koncentrovaně vyjádřena v těchto větách: "Velký růst bohatství, majetku, vede k velké moci, která by měla být podložena velkou odpovědností. Je-li však majetek mezi obyvatelstvem rozdělován nerovnoměrně – často je toto rozdělení důsledkem porušení morálního zákona – je i moc roz dělena nerovno měrně, a tato nerovno měrnost se při růstu obyvatelstva dále zvyšuje. Pokud by se počet obyvatelstva příliš neměnil, bylo by snad možno rozdělení bohatství ve prospěch chudších vrstev alespoň poněkud upravit a při dosažení přijatelného stupně rovnoměrného rozdělení růst ekonomiky přibrzdit nebo dokonce zastavit a tím čelit ničení přírodního a životního prostředí. Přirůstu obyvatelstva to však není možné, protože právě chudí musejí důrazně požadovat stále rychlejší a rychlejší hospodářský růst, aby se jejich situa cemohla alespoň poněkud zlepšit. Bohatství a moc bohatých pak roste nade všechny meze a tento růst nelze zastavit. – Moc bohatých se zvrhává dobez moci a jejich odpovědnost degeneruje do neodpovědnosti. Čelíme pak paradoxu, který bychom mohli vyjádřit jako "bezmoc mocných a neodpovědnost odpovědných". Ostatně právě nedávno zveřejněné obrovské příjmy nejmocnějších představitelů některých korporací byly výsledkem největší představitelné eroze odpovědnosti, a tedy hrubým narušením morálního zákona. Velká, nerovnoměrně rozdělená moc, jako kopie nerovnoměrně rozdělovaných důchodů, se oddělila od odpovědnosti, a stalase neovladatelnou. Vtěchto případech docházík velkému paradoxu moci, kdy velká moc nedokáže samasebe ovládnout." (Klusoň 2005, s. 443) V zárodečné podobě zde nacházíme anticipování řady problémů spojených s problematikou investování do společenské pozice.

Politickoekonomickou reflexi současných problémů by podle tématu bylo možné očekávat i od statě P. Breineka Procesy globalizace ve světové ekonomice (2005). Stať podrobně, všestranně a přehledně popisuje jednotlivé aspekty procesu globalizace. Hovoří sice o tom, že tento proces má zatvrzelé zastánce i nesmiřitelné kritiky, protože má kladné i pozitivní stránky, v určitém smyslu se však vyhývá "problémovějšímu" vidění realita. Nesnaží se identifikovat klíčové problémy z hlediska jejich možných příčin a způsobu řešení, jak je tomu např. ve sledovaném období zejména ve statích V. Klusoně či L. Mlčocha. Podobně i stať F. Svobody Za obzor neoklasické ekonomie: Cesta k principům nové institucionální ekonomie (2007) představuje korektní a erudované utřídění principů nové institucionální ekonomie, neobsahuje však identifikaci některých významných problémů vztahu mezi novými jevy a ekonomickou teorií, jak to nacházíme ve sledovaném obodobí např. v pojednáních M. Sojky či L. Kovandy.

Z metodologického hlediska je významná studie J. Kornaie Obory společenských věd: Odluka, nebo spolupráce? (2008) Maďarský ekonom působící v řadě zemí s velkým citem pro rozvoj teorie a její spojení s praxí se na základě rozboru citací v odborných časopisech zabývá otázkou, nakolik jsou jednotlivé obory zahleděny do sebe či nakolik se uplatňuje interdisciplinární přístup. Z hlediska všeobecného volání po větší interdisciplinaritě mu vychází spíše negativní výsledek, tj. v ekonomii výrazně převažuje tendence k izolování této vědy. Současně si všímá pozitivních trendů u některých oborů ekonomické vědy.

Mezi významné počiny ve sledovaném období patří i Klausova studie Je Schumpeterova vize konce kapitalismu stále relevantní? (2009) zařazená do rubriky Z vědeckého života. Obsahuje podnětnou polemiku se Schumpeterovým názorem, že "se inovace stanou rutinní záležitostí, že bude pokrok "zmechanizován", že problémy budou"řešeny"pomocí rozumu a vědy, že bude podnikatelství nahrazeno čirou "kalkulací", že se bude vytrácet individuální motivace, že začne převládat kolektivistická mentalita, a že ve velkých koncepcích začne dominovat týmová práce, která individualitu podnikatele odsune zcela do pozadí. A tím kapitalismus skončí."(Klaus 2009, p. 124)

Určitou dílčí politickoekonomickou reflexí současné doby se zabývá i příspěvek E. Cihelkové a P. Hnáta Budoucnost Evropské unie v kontextu nového regionalismu (2008). Autoři hledají "silný teoretický nástroj", který by umožnil provést teoretickou reflexi problematiky integrace EU. Za ten považují "mezinárodní (či globální, chceli zdůraznit význam globalizace pro rozmach nového regionalismu, jenž bude osvětlen dále) politická ekonomie a její pohled na obecnou problematiku regionalismu" (Cihelková, Hnát 2008, p. 68). I v této stati jsou přínosné momenty spojení identifikování a analýzy současných problémů na jedné straně s hledáním nových vhodných nástrojů teoretické analýzy. Podobnou dílčí reflexí je i Poláškova stať Josef Macek mezi liberálním socialismem a sociálním liberalismem (2010). V souvislosti s připomenutím odkazu velkého českého ekonoma v kontextu vývoje světové ekonomie se snaží ukázat možnosti syntézy sociálních a liberálních přístupů.

Z recenzí, které jsou věnovány politickoekonomické reflexi současné doby, lze uvést zejména následující:

- K. Dyba Základní příspěvek k aktuálním problémům současnosti (2012), recenze monografie V. Tomšíka Ekonomie a zdravý rozum (2011). Za "zdravý rozum" považuje autor monografie respektování závěrů standardního mikroekonomického a makroekonomického přístupu, věnuje se problémům eurozóny, veřejných financí, investičních pobídek a globálního oteplování.

- Z. Stuchlíkové Finanční krize: Ideologie převládá nad argumenty (2010), recenze na knihu J. Fostera a F. Magdoffa Velká finanční krize – příčiny a následky (2009).

Návazně na prezentaci a dílčí analýzu příspěvků věnovaných politickoekonomické reflexi současné doby v časopisu Politická ekonomie v posledních deseti letech (tj. od roku 2015 včetně) se pokusíme o určité shrnutí. Příspěvky tohoto typu se vyskytují v adekvátní míře. Pro nejvýznamnější z nich je příznačná snaha uchopit (identifikovat, pojmenovat a analyzovat) současné problémy současně s hledáním teoretických nástrojů jejich řešení. Za nejperspektivnější ekonomický směr je z tohoto hlediska považována nová institucionální ekonomie (v pojení M. Sojky evoluční institucionalismus a postkeynesovské ekonomie). Za velmi významné považujeme, že nejdůležitější práce tohoto období se bezprostředně dotýkají problematiky spotřeby, konkrétně pak neoklasického pojetí spotřeby. A to přímo ve dvou hlavních směrech: Jednak z hlediska toho, co nazýváme investováním do společensképozice, jednak z hlediska produktivních aspektů spotřeby. Za zmínku stojí to, že ve sledovaném období chybí ohlasy na nejvýznamnější světová díla komplexního charakteru věnovaná politickoekonomické reblexi současného vývoje, resp. tato problematika není jednotlivými žánry dostatečně pokryta.

Breinek, P. 2005. Procesy globalizace ve světové ekonomice. Politická ekonomie. 2005., Vol. 52, No. 6. pp. 826-841.

Cihelková, E., Hnát, P. 2008. Budoucnost Evropské unie v kontextu nového regionalismu. Politická ekonomie. 2008, Vol. 55, No. 1. pp. 67-79.

Dyba, K. 2012. Základní příspěvek k aktuálním problémům současnosti. Politická ekonomie. 2012., Vol. 59, No. 3. pp. 147-163.

Foster, J. B., Magdoff, F. (2009) Velká finanční krize – příčiny a následky. 1. české vydání. Všeň : Grimmus, 2009. 160 s.

Klaus, V. 2009. Je Schumpeterova vize konce kapitalismu stále relevantní? Politická ekonomie. 2009, Vol. 56, No. 1. pp. 147-163.

Kluson, V. 2005. O ekonomické odpovědnosti. Politická ekonomie. 2005., Vol. 52, No. 4. pp. 436-458

Kornai, J. 2008. Obory společenských věd: Odluka, nebo spolupráce? Politická ekonomie. 2008, Vol. 55, No. 1. pp. 5-16.

Kovanda, L. 2013. Ekonomie budoucnosti: Čtyři možné scénáře. Politická ekonomie. 201l., Vol. 58, No. 6, pp. 743-758.

MANDEL, M. 2013. 60 ročníků Politické ekonomie - krátké zamyšlení nad minulostí a současností časopisu. Politická ekonomie. 2013., Vol. 60, No. 4, pp 451-454.

Mlčoch, P. 2007. Ekonomie a štěstí: Proč více někdy není lépe. Politická ekonomie. 2007., Vol. 54, No. 2. pp. 147-163.

Polášek, M. 2010. Josef Macek mezi liberálním socialismem a sociálním liberalismem. Politická ekonomie. 2010., Vol. 57, No. 3. pp. 147-163.

Sojka, M. 2009. Stane se institucionální ekonomie paradigmatem 21. století? Politická ekonomie. 2009., Vol. 56, No. 3. pp 297-304.

Stuchlíková, Z. 2010. Finanční krize: Ideologie převládá nad argumenty. Politická ekonomie. 2010., Vol. 57, No. 6. pp. 147-163.

Svoboda F. 2007. Za obzor neoklasické ekonomie: Cesta k principům nové institucionální ekonomie. Politická ekonomie. 2007, Vol. 54, No. 4. pp. 539-557.

Štika, P. 2009. Ekonomie štěstí. Politická ekonomie. 2009., Vol. 56, No. 2. pp 250-262.

Tomšík, V. (2011) Ekonomie a zdravý rozum. Praha : Nakladatelství Fragment, 2011, 160 s.

(Pokračování příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře