Jaké reformy a proč (219) Makovec: Penz. reforma

12. září 2014 | 07.00 |

Penzijní reforma a kapitálový trh

(Ing. Pavel Makovec, srpen 2014)

Jedním z nejdiskutovanějších ekonomických témat, které se dotýká více nebo méně a dříve nebo později prakticky každého je penzijní reforma. Předchozí  vláda Petra Nečase přijala něco, co se nazývalo penzijní reformou, ale ani sama vláda nebyla přesvědčena, zda se o penzijní reformu skutečně jedná.

Každý ekonomický expert (česky odborník),  by měl mít minimálně jeden recept na řešení problematiky penzijního systému. Na tom,  jaký bude, nebo by měl být, penzijní systém však musí být široká společenská shoda napříč politickým spektrem, včetně respektování    (v určité míře) přání většiny občanů.

1) Mají být vůbec nějaké (starobní, případně jiné) penze?

Jakkoliv se tento nadpis - otázka může zdát nesmyslným, tak je dobré si uvědomit, že většina obyvatel naší planety si může o vyplácení penzí pouze nechat zdát. A ani v našich zeměpisných šířkách nebylo používání systému penzijního zabezpečení vždycky samozřejmostí.

 Uzákonění plošného důchodového pojištění pro všechny občany bylo zavedeno až v roce 1948, takže z hlediska liberálního může být nastolena i otázka, jestli by neměl být tento systém zrušen a až po nalezení celospolečenské shody a výsledku případného referenda se rozhodnout, zda vůbec plošné důchodové pojištění pro všechny občany vůbec zavádět.

V diskusích a i odborné literatuře se často používá zavedený termín "důchodové pojištění", přestože se v podstatě o žádné pojištění nejedná. Přikláním se k názoru, že v rámci euro-atlantické civilizace, kam se (někdy) řadíme , je dobré všeobecný důchodový systém mít.  

2) Průběžný nebo fondový (kapitalizační) systém?

 V podstatě můžeme penzijní systému rozdělit na dvě skupiny. První tvoří tzv. průběžný systém, kdy jsou penze vypláceny ze státního rozpočtu a jejich výše je upravena a garantována příslušnými zákony. Druhý systém je označován jako fondový nebo taky kapitalizační, kdy se prostředky na výplatu penzí shromažďují ve fondu, který může být spravován státem nebo soukromými správci (obvykle bankami nebo jinými  finančními společnostmi, které jsou nejčastěji opět vlastněny bankami). Třetí možná varianta je kombinace těchto penzijních systémů s dominantní úlohou jednoho z nich.

Diskutována je otázka dobrovolnosti nebo povinné účasti občanů v jednotlivých systémech. Přikláním se k posílení osobní odpovědnosti každého občana za svoji budoucnost, včetně penzí. Vzhledem k poměrně vysokému výskytu nezodpovědných občanů v naší společnosti, by přechod na dobrovolnost vyžadoval dostatečně dimenzovanou sociální "záchrannou síť”, aby si i nezodpovědní zachovali lidskou důstojnost. Tady bych viděl velký prostor pro naplnění poslání našich  relativně bohatých církví.

Za nejvhodnější penzijní systém pro naši zemi považuji kombinaci povinného průběžného systému s dobrovolným fondovým systémem v podobě stávajících penzijních fondů nabízejících tzv. penzijní připojištění, nyní taky nazývané jako "doplňkové penzijní spoření” nebo tzv. třetí pilíř.

"Důchodové spoření”, někdy nazývané jako tzv. druhý pilíř, bylo vydáváno minulou vládou P. Nečase za realizovanou penzijní reformu, ale praxe ukázala, že se stala předem neživotaschopnou. Myslím, že není nutné tento druhý pilíř ani administrativně rušit, protože jeho soukromí provozovatelé sami přestanou tuto "hru na penzijní reformu” podporovat. Doufám, že to nebude stát moc peněz daňových poplatníků za případně prohrané arbitráže za "zmaření investice”.

3) Může být v České republice efektivní fondový systém?

Přestože má fondový systém řadu pozitiv a výhod oproti průběžnému, je v našich podmínkách v nějaké efektivní a funkční podobě prakticky nerealizovatelný. Fondový (kapitalizační) penzijní systém předpokládá existenci funkčního, likvidního, řádně regulovaného a dohlíženého (akciového) kapitálového trhu, a to je to, co v České republice chybí a asi nikdy nebude.

Máme u nás poměrně funkční trh dluhopisů, od státních až po podnikové a jsme jedna z mála zemí světa, která vydala a umístila úspěšně na trhu dluhopisy i se splatností 50 let. Pokud by ale penzijní fondy byly odkázány pouze na dluhopisy, tak z hlediska výnosů budou možná na úrovni inflace a historická výkonnost současných penzijních fondů ukazuje, že často ani to ne a dlouhodobě dosahují naše penzijní fondy záporných reálných výnosů. Do plusu je dostávají pouze státní příspěvky pojištěncům.

Dlouhodobě nefukční akciový kapitálový  je fakt, který limituje možnost zavedení fondového penzijního systému. Podrobná analýza tohoto stavu je na jiné téma, ale současný stav je takový, že investoři si stěžují na nedostatek kvalitních a likvidních titulů na pražské burze a pražská burza si stěžuje na nedostatek institucionálních investorů, disponujících dlouhodobými finančními prostředky.

Ve vyspělých tržních ekonomikách plní funkci dlouhodobých investorů právě penzijní fondy. Výhoda problému  typu "začarovaného kruhu" je v tom, že se dá rozetnout v kterémkoliv místě, ale musí být politická vůle a znalost a schopnost  jak jej rozetnout.  Naší politické reprezentaci chybí vůle a pražské burze zase znalost a schopnost.

Celkem legitimní připomínka, že na světě je dostatek likvidních a kvalitních akciových titulů obchodovaných na renomovaných burzách v Londýně, New Yorku, Frankfurtu nebo Hong Kongu, které jsou díky moderním technologiím snadno přístupné investorům z celého světa, má jeden základní a podstatný nedostatek. Každá národní ekonomika si nejvíce cení dlouhodobé finanční zdroje. I standardní průběh výnosové křivky uvedený v každé učebnici ekonomie je vzestupný. Česká ekonomika, se zanedbanou infrastrukturou, a to nejen dopravní (silnice, dálnice, železnice,...) a energetickou (rozvody energie, tepla, plynu, telekomunikace,...), ale i sociální (školky, školy, nemocnice, veřejné budovy, kulturní památky,...) trpí právě nedostatkem dlouhodobých finančních zdrojů a byl by ekonomický a politický nesmysl používat vzácné dlouhodobé finanční zdroje na financování dalšího rozvoje vyspělých ekonomik jako USA, Německo, Japonsko, atd. nebo rychle rostoucích ekonomik jako je Čína, Brazílie, Indie nebo Rusko.

Myslím, že děláme pro vyspělý svět dost již tím, že držíme v době finanční krize nad vodou rakouský, belgický nebo francouzský bankovní systém a nemalou podporu dáváme i německé ekonomice (stačí si přečíst data o transferech dividend a zisků do zahraničí za poslední roky...).

Neznám, kromě České republiky, žádnou evropskou zemi, kde by klíčová a strategická odvětví národního hospodářství jako energetika, teplárenství, vodárenství, bankovnictví a pojišťovnictví, telekomunikace, těžba nerostného bohatství, atd., byla plně v rukou zahraničních investorů. Tato, svojí podstatou a strukturou často monopolní odvětví, jsou v v jiných zemích základem pro provádění velkých sociálních reforem, jako třeba reformy penzijních systémů. My se bez této základny musíme (doufám, že ne na věky) obejít. I proto je penzijní reforma oříškem, který nejsme schopni za posledních 20 let rozlousknout.

4) Vznik další  penzijní komise

V letošním roce došlo k vytvoření  nové "důchodové” komise, která  již i zahájila svou práci. Hlavním úkolem nové komise je navrhnout způsob zrušení tzv. druhého pilíře penzijního systému  a současně navrhnout  případné změny stávajícího systému penzí. Je to v pořadí již třetí (nebo čtvrtá?) taková komise a držme si palce, aby výsledky její činnosti byly ku prospěchu všech (současných i budoucích důchodců).

5) Souvislost mezi počtem důchodců a pracujících osob

Mantrou, provázející diskuse  o nutnosti penzijní reformy byla teze o výrazné změně poměru mezi počtem důchodců a občanů v produktivním věku, která do budoucna povede k tomu, že na jednoho pracujícího bude stále více důchodců, které bude muset "živit” a které časem "neuživí”. Vzhledem k neustálému prodlužování věku odchodu do důchodu se dá spolehlivě prokázat, že poměr počtu důchodců a osob v produktivním věku se nejen nezhoršuje, ale v důsledku demografického vývoje se bude postupně zlepšovat. Takže problém není v počtu důchodců a pracujících, ale v tom, jestli bude pro všechny osoby v produktivním věku dostatek pracovních příležitostí. A  lámání historických rekordů v počtu nezaměstnaných, které v posledních letech zažíváme, tento problém jasně potvrzuje.

6) Deficit penzijního účtu

Další zásadní nedorozumění při diskusích o reformě penzijního systému  se týká deficitu tzv. penzijního účtu, který údajně dosahuje ročně 50 miliard korun, s tendencí dále růst. Protože ve skutečnosti  (ani de facto ani de jure) žádný penzijní účet neexistuje, tak nemůže být ani v deficitu.  Vymyšlený a démonizovaný deficit sloužil pouze k vytvoření pocitu nutnosti bezodkladně "reformovat" (čti částečně privatizovat) současný penzijní systém, v zájmu především zahraničních finančních skupin (něco jako "české finanční skupiny" tady  nemáme).

Penze jsou pouze jedním z výdajů státního rozpočtu (u nás dlouhodobě deficitního) a je pouze otázkou politického rozhodnutí, kolik budeme ze státního rozpočtu vynakládat na penze a komu a od kdy a za jakých podmínek je budeme vyplácet. Na daních a jiných příjmech získává stát dostatečné množství prostředků, takže skutečně platí slavné "zdroje jsou" a je jen otázka na co je použijeme.

 V možný úspěch II. pilíře přestali věřit i členové Nečasovy vlády již v době před jeho zavedením, ale ani to jim nezabránilo utratit další desítky milionů korun na propagační kampaň.  Za občany, kteří přes varování  vstoupili  do II. pilíře by tento problém měly řešit soukromé penzijní společnosti, které II. pilíř nabízejí a spravují. Proto považuji za nadbytečné, aby vláda do II. pilíře jakkoliv zasahovala a riskovala případné arbitráže za "poškození investic" soukromých finančních skupin a spíše se zaměřila na posílení stávajícího tzv. III. pilíře.

 7) Posílit "třetí" pilíř 

Jak jsem již uvedl, za nejvhodnější penzijní systém pro naši zemi považuji kombinaci povinného průběžného systému s dobrovolným fondovým systémem v podobě stávajících penzijních fondů nabízejících tzv. penzijní připojištění, nyní taky nazývané jako "doplňkové penzijní spoření” nebo tzv. třetí pilíř. Proto by jedním z vládních opatření, které určitě získá podporu napříč politickým spektrem mělo být posílení tzv. třetího pilíře.

Ten byl současnou (ne)reformou částečné modifikován. Na jedné straně "zakonzervoval” dosavadní penzijní fondy (dřívější penzijní připojištění), jejichž účastníci jsou chráněni před "záporným” zhodnocením  a současně umožnil vznik nových dobrovolných fondů v podobě "doplňkového penzijního spoření”, které na jedné straně ztratily garanci kladného nominálního zhodnocení a na druhou stranu umožní více variant investičních strategií uplatňovaných při správě fondu.

Více než roční zkušenosti s fungování částečně reformovaného třetího pilíře ukazují, že se nedaří získávat dostatek nových účastníků a většina z celkového počtu 33 nových účastnických fondů nedosáhne do konce letošního roku výše klientských vkladů 50 mil Kč. Týká se to především fondů s tzv. dynamickou investiční strategií, to je s vyšší rizikovostí, ale současně i s vyšším výnosovým potenciálem. Těmto fondům hrozí odebrání licence ze strany České národní banky, a dá se tedy očekávat vlna slučování penzijních fondů  a faktický zánik všech fondů s tzv. dynamickým investičním profilem.

Současně dochází k poklesu celkového počtu občanů zapojených v tzv. třetím pilíři. Tento pokles je logickým důsledkem částečné reformy třetího pilíře, který neumožňuje vstup nových účastníků do tzv. transformovaných fondů, které mají garanci "nezáporného” výnosu.

Na konci prvního pololetí spořilo v transformovaných fondech doplňkového penzijního spoření 4,74 milionu lidí, tedy o 146 000 méně než na konci prosince loňského roku. Naopak došlo k nárůstu počtu účastníků účastnických fondů doplňkového penzijního spoření o 66 000 oproti konci loňského roku.

Pro ilustraci uvádím, že stát přispěl na penzijní připojištění v prvním pololetí 3,33 miliardy korun. Lidé přispěli za prvních šest měsíců tohoto roku na penzijní připojištění 15,74 miliardy korun a v průměru činil jejich příspěvek 563 korun měsíčně, tedy o 5 korun méně než byl příspěvek na konci roku 2013.

Státní příspěvek na doplňkové penzijní spoření byl za první čtvrtletí tohoto roku 104 milionů korun. Účastníci přispěli v objemu 493 milionů korun a měsíční příspěvek činil v průměru 691 korun, tedy o 58 korun méně než v prosinci 2013.

Příspěvky státu odpovědným občanům na jejich zabezpečení ve stáří považuji, na rozdíl od stavebního spoření, za smysluplné a motivující k odpovědnému přístupu občanů ke své  budoucnosti. Současný systém penzijního připojištění spíše plnil funkci "krátkodobého spoření se státním příspěvkem, vhodného pro důchodce”,  a proto jeho zdokonalení směrem ke skutečnému dlouhodobému penzijnímu spoření, by měla být věnováno  hlavní úsilí vlády.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře